Začalo to takzvanými solárními barony, kteří si na své instalace FVE, respektive velké solární parky, vyjednali více než štědrou podporu státu na 20 až 25 let dopředu. A dnes se solární boom vrací, akorát v jiné podobě. Bohužel pachuť solárního baronismu stále zůstává, vždyť to bude stát daňové poplatníky nemálo peněz ještě hodně dlouho. Dosud nás takzvaní novodobí sluníčkáři (ve smyslu vlastního zisku ze sluneční energie na úkor státu a daňových poplatníků) stáli již stovky miliard korun a stát ještě budou. Proto je také ještě dnes podpora fotovoltaických instalací velice ožehavou záležitostí, tématem, které snadno popálí i spálí. Jak se to tenkrát stalo, kdo za tím stál a kdo z toho nejvíce těžil, o tom se již popsaly tuny papíru a zaplnili milióny terabitů datových úložišť. Otázka však zní dnes jinak: „Má u nás fotovoltaika nadále šanci?“ O to víc, že takzvaný sluníčkářský solární baronismus udělal z pojmu fotovoltaika takřka sprosté slovo? Menší podpora státu než v okolních zemích Evropské unie je logickým vyústěním přetrvávajícího politického průšvihu. Přesto činil již ke konci roku 2020 počet fotovoltaických elektráren (FVE) cca 41600 instalací. S těmi loňskými pak již bylo dávno překročeno číslo 50000. A jelikož se právě z fotovoltaiky stal nejrychleji rostoucí sektor obnovitelných zdrojů v celé EU, nemůže logicky minout ani nás. I když se to mnohým z nás vůbec nelíbí. Jednoduše a prostě řečeno si chce spousta lidí v době vysokých cen elektřiny vyrábět svou vlastní elektřinu (energii) doma. I vzhledem k vysoké poptávce se navíc výrazně snížila doba návratnosti investic do FVE. A zájem podpořily i dotační možnosti ze strany programu Nová zelená úsporám. Jen loni byl podán dvojnásobný počet žádostí o dotaci právě na FVE a letos bylo toto číslo pokořeno již v první polovině roku. Takže to vypadá, že solární baronění bylo pozapomenuto a každý nyní myslí především na svou kapsu. Většina z nových FVE přitom připadá právě na menší fotovoltaické instalace na rodinných domech. Vedle toho Ministerstvo průmyslu postupně zvyšuje alokaci letošní výzvy na podporu pořízení solární elektrárny s baterií i bez ní. A stejný růstový trend je co se týká FVE patrný v celé EU. V ČR má přitom fotovoltaika dosud pouze minimální podíl na energetickém mixu, letos by měl tento podíl stoupnout na 3,8 procenta, což není mnoho. Politici si u nás dokonce často stěžují, že naše geografická poloha neumožňuje využívat obnovitelné zdroje energií do takové míry, jako je tomu v jiných zemích EU. Na jihu prý mají lepší podmínky pro produkci solární energie, na severu pro změnu pro produkci energie větrné (především díky přístupu k moři). Jenže to jsou jen řeči, jelikož například sousední Německo se stejným klimatem vyrábí na obyvatele téměř trojnásobné množství elektřiny pomocí FVE. Za určitý klad lze považovat fakt, že na našem území jsou z hlediska osvitu podmínky pro instalaci FVE všude téměř stejné. Čili výkon můžeme ovlivnit pouze správnou orientací panelů. U běžně vyráběných fotovoltaických panelů je na našem území účinnost přeměny energie okolo 20 % a čistě teoreticky lze u nejlepších instalací dosáhnou účinnosti nejvýše 34 %. Je však třeba dodat, že ještě před cca deseti lety byla účinnost fotovoltaických panelů zhruba poloviční, cena o dost vyšší a návratnost tedy dosti dlouhá.Hrubé odhady nyní hovoří o dosažení instalovaných 10000 až 12000 megawattů ze solárních elektráren do roku 2030, což znamená, že by celková roční produkce elektřiny pomocí FVE mohla dosáhnout v úvodu tohoto článku zmíněného jednoho jaderného bloku jaderné elektrárny v Temelíně. Jenže… Je třeba také dobudovat dostatek kapacit pro přenosovou a distribuční soustavu. Pro zajištění stability sítě a její flexibility je navíc třeba budovat i bateriová úložiště pro akumulaci energie. Více si lidé slibují od novely energetického zákona, která má zjednodušit podmínky pro nové solární elektrárny, respektive obnovitelné zdroje energií obecně. Jde o to, že upravený energetický zákon má zvýšit limit na 50 kilowattů výkonů FVE, aniž by bylo třeba žádat o licenci na provoz elektrárny a stát se tak výrobcem. Navíc nebude nutné pro tento výkon žádat o stavební povolení. Nový energetický zákon by měl spolu s novelou stavebního zákona zjednodušit i výstavbu větších solárních parků. Dalším velkým tématem je pak sdílení elektřiny, které má být možné již zhruba za rok. Jednoduše řečeno si například z FVE instalované na střeše své rekreační chalupy budeme moci elektřinu obrazně poslat do svého městského bytu. A to by teprve představovalo odstartování solárního boomu. Bohužel zatím novela energetického zákona nabírá neustále zpoždění, přesto je pravděpodobné, že takzvaná komunitní energetika bude od příštího roku možná i u nás.Například v sousedním Rakousku již projekty komunitní energetiky fungují. Fotovoltaické systémy mohou třeba sdílet lidé v bytových domech se svými sousedy. Evropská legislativa navíc v tomto ohledu již počítá s takzvanými energetickými společenstvími. U nás na takovou změnu však čekáme již dva a půl roku. Optimistické scénáře ale hovoří o tom, že by nový energetický zákon mohl platit již od 1.1. 2024. Fungovat by mohly od příštího roku 2 formy sdílení elektřiny: takzvaný aktivní zákazník a vytvoření komunity. Aktivní zákazník si například vyrobí elektřinu na střeše své rekreační chalupy. Přebytková elektřina bude sice fakticky spotřebována v okolí chalupy, ale dotyčný si výrobu započte oproti své spotřebě například ve svém městském bytě. A zapojit může do systému i další lidi, které si sám vybere. Nyní se diskutuje o deseti odběrných místech (až deseti elektroměrech, které bude možné nahlásit). A taková možnost by měla jít napříč celou Českou republikou. Komunitu pak bude moci vytvořit například obec, která bude vyrobenou elektřinou zásobovat své obyvatele a případně i místní firmy. V tomto případě by mělo fungovat omezení na oblast, aktuálně se uvažuje o obci s rozšířenou působností. Navíc se uvažuje o množstevním limitu (cca 1000 odběrných míst), ale ještě není jasno. Pokud by tedy konkrétní město chtělo zapojit třeba 25 tisíc střech, bude si muset vytvořit 25 společenství. Do budoucna by však i dle evropských nařízení limit neměl existovat. Současné uvažované limitace jsou způsobené počátečním využíváním provizorních řešení. Největším problémem totiž není dnes legislativa, ale technologie. Konkrétně je třeba vybudovat nezbytné elektroenergetické datové centrum (počítač, který bude schopen započítat vyrobenou energii na dané odběrové místo či v rámci komunity). A to by se mělo stát do roku 2026. Oproti tomu aktivnímu zákazníkovi bude stačit osadit své odběrné místo chytrým elektroměrem. Připravuje se také řešení nového tarifního systému pro distribuci elektřiny, který by měl kromě jiného zohledňovat i vzdálenost sdílení.Zdroj: peak.cz, eru.cz, seznamzpravy.cz, mmr.cz, novazelenausporam.cz
