Začít můžete tím nejtěžším. Jemnou diplomacií. Ono taktně upozornit souseda, že jeho divoká džungle sice vypadá krásně, ale vy nestojíte o to, aby se přelévala i k vám, skutečně není lehké. Zvlášť, když chcete, aby s tím něco udělal. Můžete mu nějak poradit, půjčit sekačku? Problematické je, že každý z nás krásu spatřuje v něčem jiném, a on je třeba s do stran prorůstajícím pýrem nadmíru spokojený. Koneckonců, vleklé sousedské války už začaly i menšími prkotinami. Většina z nás proto raději napře svou energii do preventivních opatření, toho, aby se plevele dál nešířily. Kde začít? Začněte jasným vymezením hranice. Nechcete přeci stavět překážku na jeho pozemku, viďte? Ale nějaká ta překážka šíření bude zapotřebí. Zhodnoťte, o jaké plevele jde především. Šíří se k vám oddenky, prorůstajícími kořínky anebo se k vám jejich semena transportují vzduchem? Poslední případ je nejkomplikovanější. Kořenům totiž do cesty stačí postavit bariéru, třeba v podobě zakopané kořenové fólie. Mnoho místa nezabere, důležitá je hloubka. Když se dostanete na půl metru, máte většinou vyhráno. Přesah oddenků a expanzi na povrchu vyřeší „hradba“ nad zemí. Jakou bude mít podobu? Znovu můžete setrvat u nadzemního lemu (v kombinaci plast/hliník je jich k dostání spousta), s minimálně 30 cm výškou. To je dostatečná překážka šíření a přitom ještě ne nehezká optická bariéra. Můžete pochopitelně vyzkoušet něco v přírodním designu. Třeba půlmetrovou zídku s vyskládaným kamenů. Vypadá to hezky, lemujete svůj pozemek, a přitom to nepůsobí dojmem nevlídné zdi. V závislosti na svých možnostech můžete vyzkoušet i nízký plůtek, nebo dřevěnou lemovku používanou k okrajům záhonků. Ano, investice tu je plně na vaší straně. Jinak je to spíš o občansko-právním sporu, řešeném přes místní samosprávu. Což se vám většinou (myslete na dobré vztahy a diplomacii) dlouhodobě nevyplatí. U předělů a plotů platí, že jen drátěný plot plevele oddělit nedokáže. Pokud ho tedy nevyplníte výpletem, dodatečnou ochrannou sítí, neobalíte rákosem. Proto většinou musíte hranici stanovit proměnou topografie terénu. Val, anebo příkop. Výhodou je, že tyto prvky působí přirozeným dojmem. Můžete je pojmout jako mezní skalku. Případně tu můžete (třeba ze starých bedniček) vytvořit předěl, na který umístíte květináče. Znovu je to překážka, která bude stát plevelům v cestě a komplikovat jim průnik na váš trávník nebo zahradu. Podél tohoto hraničního pásu pak musíte znásobit svou aktivitu: pravidelné rytí, a jestli fandíte aplikace herbicidů, tak sem by měly směřovat. Ano, i preventivně. Je třeba preventivně kontrolovat a vytrhávat nezvané hosty, i s kořeny. Jde přeci o to, aby se tudy nic nešířilo dál. Nemáte na to čas? Někdy je nejsnazší podél hranice pozemku vytvořit cestu i s dlážděním. Je to metrová překážka, kterou už plazící se plevele nepřeskočí. Podobně funkční, byť nehezké, je rozprostření stejně široké fólie. Zvlášť pokud je igelitová a tmavá/černá, dokáže během dvou tří slunečných týdnů „uvařit“ vše pod sebou. A je to bez námahy. Variací na dané téma může být také široký hraniční „záhonek“, s vydatně rozvrstveným mulčem. A když se jedná o plevele, jejichž semena se šíří vzduchem? Tady už nic moc snadného nepomůže. Ideálním řešením může být hraniční živý plot, na jehož plný vzrůst si chvilku počkáte. Je ale lepším řešením, než ochranná síť na plotě. Živý plot je i vizuální bariérou, takže vám na vašem pozemku zajistí větší soukromí.Obecně přitom platí, že nejlepší obranou proti plevelům je již existující a plně zapojený vegetační povrch na vaše pozemku. Do dobře rostlého trávníku se žádný cizorodý plevel jen tak nevtlačí. Nebude mít kam. Z toho ale plyne, že byste podél hranic svého pozemku neměli trávník sekat tak často. Příhodně odhalená půda a narušená kompaktnost trávníku totiž otevírá dveře plevelům. Že je to spousta práce navíc? Možná se nakonec opravdu vyplatí souseda zeptat, jestli by se svými plevely nechtěl něco udělat… Nadzemními výhonky se z mateční rostliny šíří například mochna husí, ptačinec prostřední, popenec břečťanovitý nebo pryskyřník plazivý. Pokud se „natáhnou“ až k vám a narazí na volnou půdu, zakoření a vytvoří novou rostlinu. Tady pomůže bariéra šíření na povrchu. Přeslička rolní, bršlice kozí noha, kopřiva dvoudomá anebo „nezničitelný“ pýr plazivý se šíří podzemními oddenky. Na místě je bariéra podzemní. Zrovna pýr ale dokáže vyrůst i z oddělených kořínků, takže jej musíte skutečně vytáhnout. Pampelišky a bodláky, nebo třeba kostival, se množí pupeny vyrůstajícími z kořenů. Řešením je likvidace celé rostlinné růžice i s kořenem. To se ostatně vyplatí i u svlačců, pcháčů nebo rukve. Když ale vidíte, že soused vytrvale „pěstuje“ laskavec ohnutý, merlík bílý nebo úhorník mnohodílný, začněte klidně sázet živý plot. Zmíněné plevele totiž disponují až 200 000 semeny, čekajícími na transport na vaši zahradu.
