Dům, v němž se tento apartmánový byt nachází, je poměrně bohatý na historii. Vystavěn byl v roce 1860, a věřte-nevěřte, byl vůbec první cihlovou budovou ve své čtvrti. Svým způsobem zajímavý kontrast, když si uvědomíme, že většina zde nyní stojících staveb už disponuje interiérem se zdmi z cihel a sádrokartonu, zatímco ta nejstarší cihlová budova se vrací ke dřevu. Ve svém původním podání sloužil tento objekt jako výrobní hala malé fabriky, ale mnohokrát své využití změnil. Byl družstevními byty, fotografickým ateliérem, místním kinem, městským archivem. A nakonec opuštěným, chátrajícím objektem. Coby cenově dostupnou nemovitost v téměř před-demoličním stavu si jej v roce 2017 vyhlédl investor, který neželel peněz k jeho rekonstrukci a přestavbě. Vyplatilo se to, protože prostory, jež uvnitř sebe nabízí, skutečně na ceně neztratily. Celkem je tu v úrovni podkroví 220 metrů čtverečních místa, rozdělených do spojité společenské části otevřených prostor, na něž navazuje uzavřený segment pěti pokojů-ložnic, doplněných o koupelnu. Tyto místnosti si uchovávají modifikovatelnost, mohou se stát studovnou, hernou či pracovnou, a tak soukromí, které nabízejí, může být využito poměrně volně. O tom, že se nacházíme v podstřeší, vypovídají jen zkosené boční stěny a střešní okna. Ale prostor je organizován tak, že vůbec nepůsobí stísněně. Chytrá řešení využívají hluchých koutů, a snaží se život přenášet do středu místností. Vstup do bytu začíná halou, na níž neutrálně navazují boxy provozního zázemí, schodiště a krátký koridor spojovací chodby. Ten vytváří předěl mezi ložnicemi a společenskou částí. Po jedné straně tak máte pokoje, na druhé pak kuchyň s jídelnou, v jedné zóně s obývákem. Že tu přeci jen trochu chybí hlubší výhled do okolí anebo zeleně? Po schodech se dostanete na střešní terasu, která kontakt s okolím víc než zdařile kompenzuje. Není to sice dvůr, ale je to vzdušné a příjemné místo, jež plochu interiéru rozšiřuje o dalších 85 metrů čtverečních. Schodiště je přitom záměrně umístěno do původně nejtmavší části bytu, kterou tím otevírá dennímu světlu. Profil schodiště pak vytváří částečná zákryt podlouhlé kuchyni. Na níž se pak navazují místa, kde rodina tráví společně volný čas. Koncepce je přitom taková, aby se hrající děti svou hlasitostí nepřetlačovaly s těmi, co sledují televizi nebo si čtou. Byť jsou všichni pohromadě. Podkrovní byty mají svou atmosféru a jedinečný nádech, ale také s sebou nesou určité výzvy. Útulnost tu obvykle jde na úkor osvětlení. I proto architekti volili paletu barev pro interiér tak, aby světelné podmínky zlepšili. Vycházeli přitom z čistě přírodních materiálů, hřejivých na pohled a příjemných na dotek. Hliněné omítky, kamenné a keramické obklady. A samozřejmě dřevo ve všech jeho formách a podobách, které interiérovým obkladům s naprostou samozřejmostí dominuje. Nekontrastní barevné kombinace tu vytváří bělené modřínové parkety na podlaze, na obklady stěn ze světlého jasanu a dřevěný nábytek je vyroben z lehce světlo-šedého dubu. Zajímavá tu je i práce s umělým osvětlením. Vlastně, jediné opravdu výrazné je instalováno nad jídelním stolem. Ostatní osvětlující prvky jsou spíš zakomponovány do stěn, a k prosvícení společných prostor využívají svítidla s velmi úzkým úhlem záběru. Je to užitečná finta, které umožňuje členit prostor nikoliv stěnami, ale čistě opticky, ozářenými kouty.Materiály: HEIMA architectsFoto-kredit: Norbert Tukaj