Sršeň asijská, někdy také nazývaná čínská, je doma v oblastech jihovýchodní Asie. Bohužel pro včelaře a alergiky se už ale také zabydlela v Evropě, kde se jí daří. Nemá tu totiž žádné přirozené nepřátele, zato dostatek potravy. Poprvé byla na evropském kontinentu její přítomnost zaznamenána v roce 2004. To když se mezi zásilkou bonsají posílaných lodními kontejnery našlo i pár jejich hnízd, a několik exemplářů vyrazilo z přístavu v Bordeaux do Francie. Zdařile se rozšířila celou Akvitánií, a postupně si našla cestu i do dalších evropských končin. Entomologové vypozorovali, že se areál tohoto nepůvodního druhu zvětšuje tempem přibližně 100 kilometrů za rok. Ale občas, třeba s nějakou další zásilkou, pronikne i dál. V rámci Evropy tak už byla zaznamenána ve Velké Británii, propracovala se do Španělska, létá nad Itálií. A od roku 2016 je k vidění i v Belgii a Německu. Ještě nedávno se přitom mělo za to, že tento „asijský“ druh nebude schopen snášet vlhčí a chladnější evropské klima. Ale podle všeho se už adaptovala dobře, což potvrzuje i její aktuálně nejsevernější výskyt u Hamburku. Co to znamená?Že je jen otázkou času, než se poznanou realitou stane sršeň asijská (přesněji její poddruh Vespa velutina nigrithorax) u nás. V současnosti je její souvislý výskyt hlášen cca 100 kilometrů od našich hranic. A budou s tím pořádné problémy. Proč? Sršeň asijská se totiž specializuje na lov hmyzu, a pokud má na výběr, nedělá si zbytečnou práci s přehnaně mobilními a rychlými druhy. Dává přednost „energeticky vydatné, neobratné a hojné“ potravě, tedy včelám medonosným. Opylovači, včetně včel, mají v posledních dekádách problémů víc než dost: chemizace zemědělství, intenzivní hospodaření na polích, diety z řepkových plodin, nadužívání pesticidů. A teď se do nich pouštějí ještě nezvaní hosté, stíhačky z Asie.Nepůvodní sršně si totiž počínají skutečně nevybíravě. Schopné jsou úplně vyhladit „jen“ 5-8 % včelách hnízd (úlů), ale dalších 30 % zvládnou výrazně oslabit. Entomologové ze Španělska a Francie již potvrdili, že včelí proteiny tvoří 35-65 % potravy těchto sršní. Jedna sršeň zlikviduje za jediný den až padesátku včel. Ano, v jednom úlu je sice kolem 60 000+ včel, ale sršní asijských se v jednom plně rozvinutém hnízdě nachází kolem 6000. Celoroční včelařská péče je tak pro ně slabou jednodenní svačinkou, kterou spořádá po kilech. Nic dobrého z toho neplyne, snad jen, že včelaři mají čas připravit se na nejhorší. K jejich novým povinnostem teď přibude i bedlivá kontrola širokého okolí včelínů. Pokud sršně asijské stačí vytvořit svou kolonii, připomínající tvarem a velikostí obří pštrosí vejce, bude už pro včelstva pozdě.Medodárné druhy včel chované v Asii (například Apis cerana) se proti sršním naučily bojovat, nebo tedy spíše vzdorovat jejich predačnímu tlaku. Dokázaly například pozměnit svůj harmonogram, a z úlů nevylétávají časně z rána, tedy v době, kdy jsou sršni „na lovu“. Kroužícího sršně také houfně napadnou, obalí vlastními těly a zlikvidují. Tohle ale „naše“ včely zatím pořádně neumí. Dál vylétávají z úlu, přímo do leteckého souboje, který nemohou jednotlivě vyhrát. Jedinou drobnou výhodou je, že včely medonosné nelétají „přímo“ od květů rostlin ke svému úlu, takže hladovým sršním déle trvá, než najdou „zdroj“. Jak poznat sršeň asijskou? Pro laika je to těžké, protože ji bude vnímat jen jako dalšího sršně. Ve skutečnosti je až o třetinu menší, než naše sršeň obecná. Překvapit může vyšší manévrovatelností a rychlostí, a hlavně, agresivitou. Zatímco sršeň obecná si s lidmi příliš velké starosti nedělá, asijské jsou skutečně nenechavé. A jakmile se vyskytnete poblíž jejich hnízda, zuřivě jej brání.Porovnání, které bolí? Sršně obecné vám obvykle dají pokoj, když se od jejich hnízda vzdálíte na dvacet metrů. Ty asijské vás ale budou štvát dál. Jedu pro bodavé útoky žihadlem přitom mají víc než dost. Což by v budoucnu mohlo vést k řadě opravdu nepříjemných konfliktů. Evropští entomologové paniku mírní s tím, že zatím se sršně asijské chovají výrazně méně útočně, než ve své domovině. Ale kdo ví.Dohromady z toho ale pro Česko, které patří k nejzavčelenějším zemím světa, nic dobrého nevzejde. Je totiž pro nezvané hosty z Asie skutečně zemí zaslíbenou. O tom, co dokáží nepůvodní a zavlečené druhy sršní, momentálně nejlépe vypovídá názorný příklad ze Spojených států amerických. Tam se také potýkají s novou invazní hrozbou. Sršní mandarínskou (Vespa mandarina). Ta je skutečným létajícím obrem, s průměrnou velikostí dělnic neklesající pod 3 centimetry. A k tomu s 6 mm dlouhým žihadlem.I ona se v USA specializovala na lov včel, které dokonale hubí, a pobitými včelami pak krmí mladé. Výsledkem je pak skutečná epidemie, která má značné dopady na celonárodní ekonomiku. Na opylení je totiž navázána většina zemědělské produkce, a bez včel, vylovených sršni, bude hlad. Sršeň mandarínská je zatím ne-evropskou záležitostí, ale u sršně asijské je už rozeznávána její nebezpečnost. V zemích Evropské unie již byla zahrnuta na Seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem. To je ale zatím tak všechno, co se s ní dá dělat.Zatímco „naše“ sršeň obecná je užitečným společníkem, likvidujícím nepříjemný hmyz, tihle nezvaní hosti z východu dělají a budou dělat jen a jen problémy.