Pozemek ve svažitém terénu by se mohl zdát překážkou stavebního rozvoje, ale ve švýcarských Alpách se rovina hledá těžko. Pro investory a klienty architektů se nakonec pozice parcely ve svahu ukázala být výhodná, protože umožnila při dělené zástavbě každému rekreačnímu objektu nerušený výhled na panorama lesů a hor. Původním plánem přitom bylo vyzkoušet v terénu stráně experimentální model rychlené dřevostavby, otestovat, jak dobře ustojí zdejší zimu. A když se osvědčila, přistoupilo se k širší realizaci, která momentálně zahrnuje 18 moderních srubových chat. A nakonec jich tu bude stát jednadvacet). Vzájemně si jsou stylem, estetikou i skladbou materiálů hodně podobné, buď v jednopodlažním (s výměrou 95 metrů čtverečních) anebo v luxusnějším dvoupodlažním provedení (200 metrů čtverečních). Společný je jim ale především charakter, který má odrážet cosi ze zdejší pohostinnosti a krás přírody. S tím pak úzce souvisí i jejich řešení, které má místní přírodu spíše doplňovat, než výrazně zasahovat a měnit. Proto architekti zvolili „k přírodě šetrnější“ model konstrukce. Ta zahrnuje usazení dřevostavby na základovou desku z betonu, přičemž ona dřevostavba je složena z dílensky předchystaných komponent. Modulů, které je snadné přímo v místě stavby sestavit. Kompletní konstrukční doba, a to včetně dílenské práce, pak zahrnuje 3 měsíce u jednopodlažního modelu a 5 měsíců u dvoupodlažního. V terénu pak dokončovací stavba zabírá 2-3 dny, což významně snižuje náklady provozovatele. Pozitivní je i to, že materiál na stavbu pochází z ryze místních zdrojů, ať už lesů, truhláren nebo pil. Zvenčí jsou srubové chaty obložené modřínovým dřevem, a trojvrstvá okna rámují výhledy do krajiny. Interiér je pak osazen externími lištami, které kryjí proti-profukovou bariéru a dvě vrstvy tepelné izolace. Místnostem přitom pohledově zcela dominují OSB desky. Jde o materiál účelný, levný a podle místních standardů i docela ekologický. Navíc prý dodává objektům pohodlí a vyznění typické pro švýcarské roubenky. Chaty jsou zamýšleny k ubytování po šesti lidech, každá v sobě nese tři ložnice. Programové členění interiéru má přitom podobu denní/noční, přičemž ložnice a koupelny ustupují do zadní části stavby a společenské denní prostory zaujímají místo v čele. Díky tomu se mohou dočasní obyvatelé kochat výhledy z obývacího pokoje, napojeného na jídelnu a malou kuchyňku. Ta slouží spíš jen k vaření grogu a čaje, stravování je tu řešeno dovážkou přímo do chaty. Méně prostoru na vaření ale umožnilo architektům naložit s volným místem tak, aby vynikla otevřenost chaty. Pohled na to, jak moc „eko“ může být dřevostavba s betonovou základovou deskou, se pochopitelně může lišit. Architekti proto víc než dostatečně vylepšují bilanci staveb tím, že je vybavili automatickým termo-regulačním systémem s rekuperací, a také tepelným čerpadlem, poháněným malou hydroelektrickou turbínou. Srubové chaty v Monthey nejsou zbytečně okázalé, přehnané ve svých parametrech nebo topící se v přebytku luxusních doplňků. Jsou tak akorát, nastavené k maximu efektivního provozu, v létě i zimě. A právě tahle vtělená přiměřenost, ekonomická i ekologická, je činí velmi inspirativními. Materiály: Montalba ArchitectsFoto-kredit: Micha Riechsteiner