Jediné, co od nás šrucha velkokvětá (Portulaca grandiflora) potřebuje, je výsev na slunné stanoviště. Teprve na přímém slunci se svým pěstitelům představí v plné kráse. Obsypána květy různých barev nás bude denně překvapovat. Záplava bílé, krémové, žluté, oranžové, červené a růžové a jejich odstínů rozsvítí naše skalky. Dokonce byly vyšlechtěny i panašované variety. Pozor však, jde o subtropickou a tropickou rostlinu, kterou u nás můžeme pěstovat jen jako letničku a výsev se doporučuje až v druhé polovině května. Za chladného počasí pak i později. Prostě již nesmí hrozit přízemní mrazíky. Do dvou týdnů nám rostlinky vyklíčí a pak nám poté, co zesílí, pokvetou po celé léto. Šrucha (Portulaca) je rodem čeledi šruchovité (Portulacaceae) vyšších dvouděložných rostlin z řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Tyto dužnaté byliny s jednoduchými listy a pravidelnými květy najdeme v rodu šrucha v počtu cca 116 druhů, rozšířeny jsou přitom v teplejších oblastech celého světa. Nejvíce druhů najdeme v tropech Ameriky. Dokonce i v naší květeně najdeme neofyt jménem šrucha zelná (Portulaca oleracea), ale rozšíření šruchy do přírody mírného klimatického pásma je málo obvyklé. Ovšem právě šrucha velkokvětá (Portulaca grandiflora) se u nás stala oblíbenou letničkou. Zmíněná šrucha zelná pak pochází pravděpodobně z Afriky nebo Asie, přesný původ a její cesta k nám nejsou známé. Šruchy jsou jednoleté i vytrvalé byliny s plazivým a nebo vystoupavým stonkem. Kořeny mají hlíznaté, dužnaté, vláknité a nebo mrkvovité. Listy vstřícné a nebo střídavé, nejčastěji přisedlé, ploché a nebo s okrouhlým průřezem. Květy mají šruchy pravidelné, oboupohlavné, jednotlivé a nebo ve vrcholových hlávkách, které bývají podepřeny listeny zákrovu. Květy se obvykle otevírají pouze za slunečného počasí. Kalich mají nenápadný, kališní lístky jsou na bázi srostlé v krátkou trubku, koruna je prchavá, složená ze 4 až 5 (výjimečně až 8) korunních plátků. Korunka je volná a nebo srostlá jen na bázi. Plodem je kulovitá přisedlá tobolka, která puká kolem dokola. Vysypou se z ní drobná semínka okrouhle ledvinovitého tvaru, nejčastěji jsou leskle černá a nebo kovově šedá. Mohou však být i hnědá. Jelikož jde o sukulent, nejlépe se této rostlině daří v propustné písčité půdě a nesmíme zapomenout, že její poléhavé stonky se budou snažit plazit po zemi. Dorůstají délky 10 až 30 cm, pokud však rostou ve větších skupinách, poženou více vzhůru a vytvoří se bohaté trsy. Obecně platí pro rostliny rodu šrucha, že mají stonky poléhavé a nebo vystoupavé. Kromě skalek, truhlíků a závěsných nádob se pak šrucha hodí i na suché zídky. A jestliže se pořád nechcete mořit třeba se zaléváním muškátů na rozpáleném parapetu či terase, je šrucha ideální alternativou. Velkou šanci můžeme této rostlině dát i s ohledem na sucha posledních let, která sice právě u nás utlumení lidské činnosti za covidu poslední dva roky omezilo, ale tento celosvětový trend lze očekávat v plné síle znova. A nejjednodušším řešením bude hledat takové okrasné a užitkové rostliny a jejich kultivary, které mnoho vláhy nepotřebují. Šrucha je prostě velice vděčnou kvetoucí letničkou, která od nás nepožaduje žádnou zvláštní péči. Můžete každý měsíc pohnojit tekutým hnojivem, ale nemusíte, na záhonech ji není třeba zalévat vůbec, v truhlících občas trochu. Prostě nenáročný poklad. Šruchám horká a suchá léta nejenže neublíží, ale naprosto jim vyhovují. Vláhy si na horší časy šrucha dovede udržet v lístcích a stoncích dostatek. A když může, napije se do sytosti. Dokonce na stanovištích snadno vysemení a může se zde udržet mnoho let. Určitě se na to však nespoléhejte, semínka si vždy nasbírejte a v dalším roce vysejte znova. Zajímavostí je též, že šrucha zelná setá (Portulaca oleracea subsp. sativa) je v tropických zemích pěstována jako oblíbená listová zelenina. Šruchu velkokvětou si pak u nás můžete pořídit v plnobarevné podobě a nebo v pestrobarevných kultivarech. A opravdu ji nechte na skalce i jinde vyniknout, šetřit semínky se v tomto případě nevyplácí. Bohaté a bohatě kvetoucí trsy jsou tím, co od šruchy velkokvěté očekáváme.