Je již jedno, zda stará jáma zůstala na pozemku po jímce, žumpě, zda šlo o zemědělskou vsakovací nádrž a nebo vápennou “díru“, tedy prostor určený k hašení a skladování hašeného vápna. Může jít dokonce i jen o terénní nerovnost, jejíž původ již ani nejsme schopni vypátrat. V každém případě se však můžeme na tento problém podívat z jiného úhlu pohledu a z problému se stane doslova poklad! O to více, že si uvědomíme, že již nemusíme kopat a vyvážet tuny a desítky tun materiálu, což se dost prodraží. Takový výkop na dostatečně prostorné zahradní jezírko, neřku-li na to koupací, totiž není vůbec levný. Staré jámy je často třeba zabezpečit, aby do nich nikdo nespadl, často se v nich také drží voda a jde o trvale podmáčený prostor. Jejich využití je však na místo zavážení nasnadě. Co už jednou někdo vykopal do země, je dobré nechat být a raději zachovat a nějak využít, než likvidovat zavážkou. Například v době, kdy se u nás prováděly hromadně výkopy pro veřejné vodovody a již nebylo zapotřebí využívat za každou cenu studny, mnoho lidí svou studnu zavezlo buďto zcela, že se již někdy ani neví, kde vlastně byla, případně jen částečně, třeba na hloubku pouhých 5 metrů z původních deseti až patnácti. S ohledem na nedávné problémy se suchem, které se mohou vrátit, šlo vlastně o řešení iracionální a s ohledem na současnou cenu pitné vody z vodovodu ještě iracionálnější. A mnozí potomci tehdejších „zavážečů“ studen jim dnes spílají, jelikož jim nezbývá nic jiného, než studnu za drahé peníze (a nebo mnoho úsilí a osobních rizik) obnovit. Není se však čemu divit, voda byla tehdy prodávána za tak nízké sazby a byl jí dostatek, že si lidé svých studní tenkrát přestali vážit, přestali je potřebovat. Ovšem oni si lidé v té době vůbec přestali vážit mnoha důležitých věcí. Po lidské činnosti prostě všude narážíme na stopy a můžeme si mnohdy připadat až jako archeologové. Svědkové oněch časů umírají a my začínáme pátrat, jak to vlastně bylo, více do hloubky. A umírají i ti, kteří se snažili záměrně tvořit překážky na cestách k pravdě. Zemní stavby, respektive stopy po nich, však bývají často problém. A studny nechme studnami, ničím jiným již nebudou, tedy pokud nebyly zavezeny sutí a jiným materiálem. Stopy po starých zemních stavbách často připomínají lidskou činnost velice nevzhledným způsobem. Ale jak mi jeden známý kdysi řekl nad svým prapodivným pláténkem, které mi ani zdaleka nepřipomínalo vůbec nic známého, prostě jakási abstrakce: „Ono je to třeba někdy vzít a otočit vzhůru nohama“. Došel ke stojanu, vzal plátno natažené na laťky a otočil. A ejhle, problém byl vyřešena stačilo to domalovat, aniž by se člověk musel stát Michelangelem Buonarrotim a ničit si při malování i pozorování obrazu zdraví. Pokud prostě stará jáma přestane sloužit svému účelu, stane se jen a jen jámou, více či méně nebezpečnou. Ostatně takové jámy vznikaly obvykle v době, kdy voda ještě nebyla vnímána jako cenná surovina (komodita), kdy nebyly v módě a pro většinu lidí byly finančně nedostupné bazény, kdy ještě lidský blahobyt, respektive touha po něm, neobjevil koupací jezírka, kdy se lidé na venkovských chalupách nerekreovali, ale dřeli zde od úmoru do úmoru. Dnes je to však jinak. Alespoň pro mnohé. Stará jáma prostě není jen jámou, ale je především výkopem, který jsme získali zcela zdarma, udělal to kdysi dříve někdo jiný za nás. Ejhle, plátno je převráceno vzhůru nohama a obraz dostává obrysy. A dokonce i v případě, že je jáma již zasypána, je mnohem jednodušší odstranit zavážku než kopat do souvislého terénu. Ostatně to platí i pro výše zmíněné studny. Jeden náš soused chodí po svém pozemku a hledá proutkem zasypanou studnu. Zatím marně. Asi to neumí. Určitě platí, že zemní stavba typu výkop by při dnešních cenách stála horentní sumu, o likvidaci vykopaného materiálu nemluvě, pokud jej nemůžeme využít na svém pozemku. A také nemluvě o cenách za nákladní automobilovou dopravu. I 30 korun za kilometr jej již dávnou minulostí. Jediné, na co musíme při čistění částečně či zcela zasypaných děr dávat pozor, je pečlivá kontrola stability bočních stěn. Neopatrnost by nás mohla stát zdraví i život. A kromě opatrnosti je nezbytné, aby ještě byl někdo další na povrchu. Bez přítomnosti další osoby se do takového dobrodružství určitě nepouštějte. O prohlubování zasypaných studní nemluvě, to patří vůbec k nejnebezpečnějším činnostem. Vyčištěním jámy a případným odčerpáním vody pak odhalíme, co se vlastně uvnitř ukrývá, jak kvalitně byla stavba vytvořena, zda do ní stále neproniká podzemní voda. Pokud ano, čeká nás její odčerpávání a utěsňování jámy. Ovšem ani to nebude třeba dělat, pokud chcete okrasné zahradní jezírko. V opačném případě nás může čekat kompletní vybetonování a nebo tmelení a hydroizolační nátěry apod. Možností je prostě více, záleží na způsobu budoucího (plánovaného) využití jámy.Kromě jezírka okrasného pak můžeme jámu využít podle její velikosti a hloubky i pro vytvoření koupacího jezírka a nebo bazénu. A opět ušetříme. Další možností je jímka na dešťovou (užitkovou) vodu, ale také třeba můžeme vytvořit základ pro sklípek. Prostě se toho člověk nesmí bát a s chutí do práce.