Stavba okrasné zídky na zahradě, snaha o stabilizaci svahu, vytvoření předělu kamenné terasy, vyvýšeného pažení podél chodníku nebo parkovacího stání či konstrukce zdobného kamenného oblouku, to vše bez hydratujícího pojiva, může být velmi příjemná a potěšující práce. Pokud tedy víte, kterým směrem ponejprv napřít svou energii. Kladení kamenů nasucho je totiž skoro až to poslední. Hned do začátku je třeba zhodnotit, co vlastně chcete vytvořit a kolik na to bude potřeba materiálu. Hlavní je nepřekomponovat záměr a počínat si rozumně. A rozumnou velikostí zídky se obvykle myslí něco mezi 50-70 centimetry výšky. Přičemž ta půlmetrová je spíš nízkým pažením kolem záhonku, zatímco ta 0,7 m už je vcelku slušnou zídkou. Co když je ale ve vašich představách zídka vyšší? To už bychom se pomalu dostávali k limitům suché stavby a napevno nespojeného materiálu, který svou tíži a tlaky okolí nemusí ustát. Zoufat si nemusíte, chce to jen příslušně pozměnit konstrukční plán. Místo jedné masivní zdi vystavět do svahu dvě, výškou proti sobě posunuté, jako dva stupně. Což ve výsledku vypadá velmi solidně (a hlavně stabilně). Otázka výšky přitom velmi úzce souvisí s odhadem spotřeby materiálu. Suchá stavba se potřebuje trochu víc vyvážit vlastní hmotou, a její základ by optimálně měl být „větší“ třetinou výšky. U 70 cm zídky by to tedy bylo kolem 25 cm. Chyták je v tom, že i kamenná zídka, stavěná nasucho, potřebuje základy. A ty se obvykle noří 30-40 centimetrů pod zem, a k celkové výšce se započítávají. Což nám z té třetiny výšky dělá u základny skoro 40 centimetrů materiálu. Jak hluboké by základy měly být? Nemá úplně cenu hádat se o milimetrech, vyplatí se přidržet situace v terénu. Určitě byste se měli dostat pod travní drn, na pevnou/tuhou půdu. Linii si vykolíkujte předem, jen pro jistotu. Do tohoto půl rýče/rýč mělkého výkopu pak vnesete drenážní vrstvu středně hrubého štěrku. Přibližně 5-10 centimetrů silnou, podle toho, jak vysoká (a těžká) má být zídka a jak vlhko v místě je. Až potud by to mělo být bez problémů. Teď ale ten materiál. Široká základna, zužující se profil, naklánějící se do vnitřní strany (přivrácené do svahu), rezerva. Chce to papír a tužku, ať se nepřepočítáte. Tuna materiálu z lomu totiž může na zídku bohatě stačit, a také být ukrutně málo. Záleží i na velikosti frakce, opracování. Ideální situace může nastat, když rozebíráte starou zeď z kamene někde u stodoly (materiál už je opracovaný a zdarma), anebo když si v lomu/u kameníka můžete přímo kus od kusu vybrat, co přesně budete potřebovat. Protože ne každý kámen se na zídku opravdu hodí. Ideálem je snadno dostupný pískovec, krásně vypadající vápenec, odolný a působivý andezit nebo překrásně vypadající břidlice, stavebně vděčná opuka. Pochopitelně jsou preferovány spíš kousky s rovnými plochami, než příšerně hranaté nebo oblé valouny. Hodí se přitom vědět, co každá z těchto hornin udělá s chemismem okolní půdy (na vápenci se vřesovcům dařit nebude), jak moc se bude přehřívat a hlavně a jak snadno se bude dát opracovávat. Při pozdějším usazování kamenů totiž bude možná třeba občas seknout majzlíkem, a nepříhodné tvary si trochu poupravit. Je určitě fajn si kameny trochu prohlédnout a nechat projít vlastníma rukama ještě před tím, než je začnete skládat. Aspoň si je budete moci přetřídit. Ty největší/nejtěžší balvany, které vlastně nejsou moc hezké, dáte do základů. Stavbu dobře usadí, stabilizují. A na ně pak budete postupně skládat ty, které jsou z pohledové strany nějak zajímavé, vzhledné. Jak je skládat? Podobně jako klasické cihly, takže na vazbu, ve vzájemné překryvu. Nemusí pochopitelně úplně lícovat, ale rozhodně by se také neměly kývat. Když se to kýve, nedávejte další, ale vyrovnávejte. Dosáhnout toho můžete tím, že větší kusy chytře vypodložíte menšími kamínky, a také, že mezi jednotlivé vrstvy budete místo malty klást hlínu. Ne v žádném extrémním množství, ale tak, aby si kameny měly do čeho sednout. Část hlíny se časem vypráší, jiná se stane živným prostorem pro semena rostlin, to už ke kamenným zídkám patří. Kořínky rostlin pak konstrukci provážou a zpevní. Než se tak ale stane, je třeba současně „přihazovat“ materiál i za zídku. Pokud ji budujete ve svahu, problém to není. Mírně se ke svahu naklánějící zídka se má o co opřít. Ale pokud je suchá zídka obvodem záhonku, je třeba plnit současně i ten. Že tolik dobré hlíny nemáte po ruce? Nic si z toho nedělejte, zídka může efektivně sloužit jako neviditelná skládka stavebního odpadu a suti. S tím, že drenáž a hlínu doplníte až do jejích svrchních pater. Kameny zídky tedy postupně hezky kladete, vyvazujete, a s každou další řadou (záleží na velikosti kamenů) trochu ustupujete od vertikály, zakláníte zídku dozadu. Záleží pochopitelně na měřítku stavby, ale jde maximálně o centimetry. Jeto praktické i kvůli vyplavování vody/zeminy při dešti. Občas si můžete vypomoci i jistícím prvkem, vázacím kamenem, kterému zahrádkáři v anglofonních zemích přezdívají deadmen. Mrtvý muž. Prostě řadu zapevníte jedním z těch nepřirozeně velkých kamenů, tím, že jej proložíte kolmo k zídce a pohřbíte do svahu. Jinak je to jedna velká skládačka, kde je volba a počet dílků na vás, s tím, že si ty nesedící můžete kladívkem a majzlíkem upravit. To si běžně u skládání puzzle neužijete. Výsledek, za předpokladu, že vám v polovině práce nedošel materiál, nemá chybu. Tahle práce se chválí sama.