Výška: Zlatice dorůstá výšky 1-3 metry, zatímco štědřenec může dosáhnout výšky 6 metrů a více u některých druhů.Listy: Listy Zlatice jsou jednoduché, drobné a eliptické, s pilovitými okraji. Listy štědřence jsou trojčetné, skládající se ze tří lístků a vyrůstají z jednoho středového bodu.Květy: Zlatice má zářivě žluté, zvonkovité květy, které se objevují v brzkém jarním období, ještě před rašením listů. Štědřenec má visící hrozny zlatých květů, které mohou být až 60 cm dlouhé.Doba květu: Zlatice kvete brzy na jaře, obvykle od března do dubna. Zlatý déšť také kvete na jaře, ale o něco později.Toxicita: Štědřenec obsahuje toxické alkaloidy, které mohou být nebezpečné při požití. Zlatice není známá pro svou toxicitu, není ale považována za jedlou rostlinu.Čeleď: Zlatice patří do čeledi krtičníkovitých (Oleaceae), zatímco štědřenec je součástí čeledi bobovitých (Fabaceae).Typ rostliny: Zlatice je opadavý keř, zatímco zlatý déšť spadá pod opadavé listnaté stromy a keře.Podrobnosti o obou rostlinách a jejich mnoha kultivarech se dočtete dále v článku. Již zakrátko vykvetou, tedy dlouhé pruty zlatice, pro kterou se lidově vžil výraz zlatý déšť. A zlatavě žlutá záplava květů ozdobí zahrady, parky i vázy v interiérech. To druhý zlatý déšť vykvétá o něco později a správně se jmenuje štědřenec. I jeho květy se od kvetoucí zlatice liší, ovšem zlatavě žlutou barvu květů mají oba rostlinné druhy podobnou. Zlatý déšť je prostě jen lidové označení, nikoli botanický název. Zlatice (Forsythia) nás těší svými zářivými květny od května do dubna, vždy ale záleží na počasí a některý rok může ještě v dubnu rozzářit pouze vázy. Tato dřevina (opadavý keř) patří do čeledi olivovníkovité, má jednoduché nebo trojčetné vstřícné listy a čtyřčetné květy, které kvetou ještě před olistěním. Rozeznáváme dokonce 11 nebo 12 druhů zlatic, z nichž většinu najdeme ve východní Asii. Jediným evropským zástupcem je zlatice evropská (Forsythia europaea), pocházející z Balkánu. Okrasný keř jménem zlatice patří mezi první z dřevin, které na jaře kvetou, je tedy vlastně takovou sněženkou mezi dřevinami. V době svého květu je navíc řazena mezi včelařsky významné rostliny, je tedy druhem medonosným. A co víc, do vázy můžeme zlatici řezat spolu s kočičkami (větvičkami vrb) již před Velikonoci. A pokud si ji uříznete před Vánoci, vykvete vám také. Na rozdíl od třešní totiž „barborky“ ze zlatice vykvetou vždy včas. Při pěstování zlatice v zahradě můžeme zlatici kombinovat s jinými okrasnými keři, vypadá však dobře i jako solitér. Vynikající je též k tvorbám živých plotů, volně rostoucích i pravidelně udržovaných řezem. Většina druhů zlatic nabízí vzpřímený habitus a výšku okolo dvou až tří metrů. Ovšem do podoby mohutného keře s převislými větvemi dorůstá zlatice převislá, která je vhodná na terasovité pozemky a do svahů. Oproti tomu najdeme i trpasličí odrůdy, které nevyrostou výše jak půl metru a hodí se do skalek a nebo jako rostliny půdokryvné (např. Forsythia viridissima 'Bronxensis' a Forsythia x intermedia 'Mertensiana'). V našich zahradách a parcích najdeme nejčastěji kultivary zlatice prostřední (Forsythia × intermedia), zlatice převislé (Forsythia suspensa), zlatice zelené (Forsythia viridissima) a zlatice vejčité (Forsythia ovata). Nejprve přitom vykvétá zlatice Giraldova a zlatice vejčitá (již v březnu), poté zlatice převislá (přelom března a dubna) a nakonec zlatice prostřední, japonská a zelená a jejich kultivary (v dubnu). Aby nám zlatice každý rok bohatě vykvetly, je třeba již při výsadbě radikální řez, kterým dosáhneme zahuštění keře. A pozor, musí to být na jaře, jelikož květní poupata se tvoří již na podzim. Stejně tak je nesmyslný řez předjarní, který by nás o květy připravil. Řezy provádíme vždy po odkvětu. A jelikož zlatice kvetou pouze na jednoletých výhonech, odstraňujeme výhradně nejstarší výhony přímo u země. Dosáhneme tak prosvětlení keřů a bohatého kvetení další jaro.Od druhé poloviny května až do července lze navíc odebírat zelené řízky (vrcholky letorostů), které rovnou zapíchneme do připraveného substrátu. Dřevnatými řízky z vyzrálých výhonů můžeme na jaře množit bujněji rostoucí druhy s výjimkou zlatice převislé. Botanické druhy lze množit výsevem.Jinak jsou zlatice zcela pěstitelsky nenáročné, upřednostňují půdy lehké, hlinité a dostatek vláhy, nikdy však půdy podmáčené. Vybíráme stanoviště slunné a nebo jen mírně zastíněné, jinak by špatně kvetly. Zimy přečkávají bez problémů, jenom zlatice zelená a její kultivary jsou na mráz choulostivé. Rod štědřenec (Laburnum) patří do čeledi bobovitých. Jde o nenáročné okrasné stromy nebo keře s trojčetnými, opadavými listy a převislými, mohutnými květenstvími žlutě zbarvených květů. A za květu vypadají štědřence opravdu báječně. Velmi dobře pak působí v kombinaci s jinými kvetoucími keři, jehličnany a nebo jako solitéry. Ovšem pro vysokou jedovatost je třeba se jim radši vyhnout, pokud máte doma malé děti. Semena v luscích připomínají fazole, jedovatá je navíc úplně celá rostlina včetně květů, a to prudce. Příznaky otravy se projevují do půlhodiny po pozření silnými žaludečními a srdečními problémy. A obzvláště nebezpečná jsou právě semena. Zajímavostí je, že dřevo štědřence odvislého patří k nejtvrdším v Evropě. Bohatost květů roste s dobrým zakořeněním, čili nejvíce vykvétají již dospělé keře s bohatým kořenovým systémem, podobné je to například i u vistárií.Ze štědřenců si můžeme vybrat odvislý, alpský a nebo Watererův, nejčastěji je přitom u nás pěstován štědřenec odvislý, méně již alpský a nebo kříženec obou druhů. Kultivar 'Vossii' má dokonce hrozny květů dlouhé až půl metru a dorůstá výšky až 5 metrů. Štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides) je keř střední velikosti s rozložitou korunou, dorůstající výšky tří až pěti metrů. Má tmavě zelené, lesklé listy, které se podobají jeteli. Převislé hrozny žlutých květů má dlouhé až 30 cm a na keřích se objevují od května do června. Tvrdé, pevné, ale zároveň i pružné dřevo je velice dekorativní a vyrábějí se z něj například díly hudebních nástrojů. U nás tento keř někdy i zplaňuje. Štědřenec odvislý je vápnomilný, preferuje stanoviště sušší, kamenitá a slunná, mrazuvzdorný je až do -29 °C. Obejde se bez řezu, provádět jej však můžeme. Buďto brzy na jaře a nebo ještě v zimě. Nikdy ale neprovádíme řez hluboký. Oblíbenými kultivary tohoto druhu jsou 'Pyramidale' a 'Yellow Rocket'. Štedřenec alpský (Laburnum alpinum) není pěstován tak často, navíc vyžaduje kyselé půdy. Dorůstá výšky 5 metrů a kůru má světle zelenou až žlutozelenou. Pochází z jižní Evropy, Francie a Sedmihradska a nejčastěji se setkáme s kultivarem 'Aureum'. Ten má po celou sezónu žlutě zbarvené listy. Oblíben je též kultivar 'Lucidum' se zelenými a velice lesklými listy a malými žlutými květy. Hrozny však tvoří opravdu dlouhé. Kultivar 'Pendulum' má pro změnu větve s tendencí růst převisle a dorůstá až šesti metrů. Květy navíc voní po vanilce. Štědřence množíme téměř výhradně ze semen, která musíme před výsevem krátce spařit. Přistoupit však lze i k roubování a nebo letnímu očkování na štědřenec odvislý. Štědřenec Watererův lze dokonce množit i dřevitými řízky, získanými v první polovině října. Na podnože štědřence odvislého (ale i alpského) přitom můžeme roubovat i jiné dřeviny (např. čilimník a hlodáš).Zdroj použitých fotografií: Shutterstock