Vaše rozhodnutí stojí a padá s otázkou, jestli je vůbec užijete. Čtyři stromky na zahradě skutečně nejsou velkosad, a pár seschlých túji krčících se u zdi také není zrovna zásadním důvodem k pořízení mašiny za vyšší tisíce korun (5000-60 000,- Kč). Pokud tedy nezávodíte se sousedem, který už ji má. Ale to si ji od něj raději půjčte, abyste zbytečně nedělali smutnou parádu třikrát do roka. Popřemýšlejte dopředu o vhodném úložném prostoru, protože zabírá docela dost místa, a také o širší mobilitě. Jestli počítáte s tím, že vám má mašinka pomáhat nejen doma, ale třeba i na chatě, dumejte nad tím, jak ji budete přepravovat. Do kufru auta se každá nevejde. Přívěs, vlečka, traktor? Výhled na to, kolik dřevnatého materiálu budete každoročně zpracovávat, také neškodí. Je to dobrá indicie pro to, zda si vystačíte s méně výkonným hobby aparátem, anebo jestli potřebujete skutečně masivní destruktor. Což je spíš kategorie vhodná pro ty, kteří se úpravou parkové zeleně nebo probírek agro-sadů skutečně živí. Těsně to souvisí i s výkonem, pro který jako u většiny zahradní techniky platí: elektřina = lehčí stroj, méně kraválu, menší výkon. Benzínový motor = více kraválu, těžší stroj, vyšší výkon. Když nemáte možnost natáhnout dráty od pantáty až do sadu nebo k lesu, bude benzín opravdu lepším řešením. Posledním zásadním kritériem je, co vlastně zamýšlíte dál s tím dřevnatým produktem zpracování. Budete zpracovanou dřevní biomasu využívat jako mulč, budete ji přisypávat do kompostu? Pak to, co poptáváte, bude nejspíš drtič. Chcete dřevo zužitkovat jako palivo pro hladový kotel? Pak hledáte spíš štěpkovač, i když je z něj i vcelku slušný mulč/štěpka. A ještě maličkost: většina těchto užitečných aparátů, štěpkovačů i drtičů, je schopná poprat se jen s větvemi do určitého průměru. Obvykle „končí“ někde kolem 4-4,5 centimetrů (velké mašiny utáhnou i 8 cm, to už je větev, na které se dá oběsit). Takže pokud chcete bezodpadově likvidovat staré rostlé souše, potřebujete spíš cirkulárku nebo motorovou pilu, než jinak komfortní drtiče a štěpkovače. Ať neutrácíte zbytečně. Z mechanismů principu: štěpkovač je vybaven zubovou hlavou, která se otáčí proti přítlačné desce. Větve jsou natahovány mezi zuby a desku, čímž dochází k vlastnímu silovému řezu. Uvnitř je prostě štípající ozubené kolo. Drtiče jsou vybaveny rotujícím talířem s jedním nebo více noži. Nože pak postupně z větví vysokou rychlostí odřezávají drobné části, je to prostě zbytnělý kráječ salámů. Rozdíl je v tom, jak tlustá kolečka salámu chcete. Štěpkovač produkuje větší nepravidelné „trhané“ kusy, drtič sype malé, víceméně homogenní kousky.Funkční zádrhel spočívá v tom, jak rychle potřebujete posekané a ostříhané větve zpracovat. Štěpkovače se totiž dostávají do úzkých všude tam, kde pracují „s příliš čerstvým“ dřevem, neproschlým lýkem, pružnou kůrou. Materiál pro ně je tedy lepší nechat pár týdnů proschnout, anebo jej vhodně kombinovat s už proschlým dřevem. Drtiče si s čerstvým poradí výrazně lépe. Ale nesmíte na ně pospíchat. Je snadné je zahltit. A nechutná jim listí, které je ucpává. Zábavy si ale užijete dost s oběma. Drtiče totiž občas prskají a umí větev „vyplivnout“ ven, štěpkovače ji zase někdy rozžvýkají a nenaporcují. Proto to někdy spíš než efektivní pomoc připomíná krmení nazlobeného kojence. V zásadě se ale s podobnými obtížemi budeme potýkat hlavně tam, kdy ke stroji dorazíme se špatným příkrmem (pružné čerstvé dřevo u štěpkovače), nebo přeceníme výkon drtiče (průchodnost udávanou v kg materiálu za hodinu). Případně tam, kde jsme podcenili revizi stroje. Nože drtiče je totiž třeba udržovat nabroušené. Štěpkovače ani drtiče si nerozumí s hlínou, a setkání s kameny (při likvidaci kořenů) pro ně může být doslova fatální. Hranice mezi štěpkovači a drtiči není definitivní. Dnes už jsou k dostání modely částečně kombinující oba mechanismy, a kromě klasického rotujícího nože/nožů, nebo válcového/bubnového rotoru se potkáme i s mechanismem šnekovým. Určitě je fajn, pokud přístroj bude disponovat zpětným chodem. Ušetří nám tím spoustu starostí. Nalomit by nás také mohlo, jaká je k dispozici paleta doplňků: násypník zvyšuje u štěpkovače bezpečnost (stroj si vás nepřitáhne), podavače a pěchovače vás nenutí přikládat v předklonu, vyhazovací komín také není k zahození a sběrný koš je navýsost praktickou záležitostí. Nože navíc, případně servisní sada na broušení u drtiče také potěší. Stejně jako bezpečnostní doplňky – rukavice, ochranné brýle, obličejový štít. Protože někdy to opravdu nehezky lítá. Vyplatí se, když doplňky (sběrný koš) nejsou křehké nebo podléhající snadnému mechanickému opotřebení. Potěšující je, když výrobce zajišťuje i slušný opravárenský servis. To je ale pravda, kterou nezjistíte snadno. Určitě byste ale neměli zůstat bez základních rad a pomůcek, k broušení, mazání a zazimování. Je to zapeklitá otázka. Říká se, že na zkrácení větve o průměru jeden centimetr (taková klasická rákoska) potřebujete výkon cca 750 wattů. To samo o sobě je hodně orientační údaj, protože centimetr silná rákoska z vrby bude svými vlastnostmi o dost jiná, než třeba buková. Oněch 750 W potřebujete k funkční síle nože drtiče. Štěpkovač, jehož otáčky jsou pomalejší, pak potřebuje teoreticky méně. Výrobce obvykle garantuje, že se v kategorii hobby-domácí použití se nepotkáme se stroji, jejichž výkon by byl nižší než 2500 W. Proč taky prodávat strouhátko na tužky. S cenou v tisících pro zahradu postačující. Střední proud pak vytváří stroje s výkonem okolo 5000 W (za cenu vyšších tisíců), pro lehký nadstandard naprosto postačují. Výkonnější mašiny, za desetitisíce, už jsou pro ne-profesionály zbytečností. Vyplatí se pohlídat si (u elektromotorů) funkční rozdíl mezi příkonem/výkonem. A také zvážit fakt, že vyšší než potřebný výkon sice znamená větší rychlost práce, ale taky o dost vetší spotřebu. Jinak není od věci si daný přístroj před zakoupením osahat, ideálně za provozu. Vyniknou tak drobné maličkosti, třeba jako nepříjemné nebo neintuitivní ovládání. Když se totiž mašina klepe, případné vás vysvléká z montérek, nechcete hledat ten správný čudlík dlouho.Výkon pro vás hraje roli tehdy, když stojíte před hromadou silnějších větví. Obecnou, ale užitečnou charakteristikou je průchodnost materiálu, maximální průměr větví a také jejich doporučená délka. Posledním, a často rozhodujícím bodem, je hlučnost. Ano, drtiče se skutečně v kraválu překonávají. Tak moc, že se někdy (v rámci parametrů daných lokálními vyhláškami) nesmí používat v zastavěných oblastech. Hodí se vědět, jestli do nějaké takové klidové zóny náhodou geograficky nespadáte. A to je všechno, zbývá už jen zpracovat tu hromadu větví. Nahrubo nebo najemno? Do kompostu nebo na otop? To už je na vás.Mohlo by vás také zajímat, jak vybrat štípačku na dřevo.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock