Keře jalovců na pastvinách byly přirozeným biotopem hmyzích škůdců (brouků), kteří se právě na jalovce specializovali. Ovšem tito brouci se postupně dovedli přeorientovat na okrasné dřeviny v zahradách a parcích. Navíc se šíří škůdci noví, kteří se Evropou šíří spolu s kamiony sadby různých druhů a kultivarů především zeravů. Na místech, kde se zabydlí, pak způsobují usychání nejen okrasných tújí, tedy těch druhů, se kterými byli zavlečeni, ale třeba i cypřišů a jalovců. A právě to je příklad nového škůdce, krasce Lamprodilla festiva. Přitom jde o skutečně nádherného brouka. Jednoduše se stalo to, že jalovce, které dříve rostly na mezích, v řídkých pastevních lesích a na extenzivních pastvinách, začaly z krajiny mizet a s nimi i jejich přirození, specializovaní škůdci. Z těchto brouků se ve střední Evropě stala vymírající vzácnost. Ovšem jalovce se naopak staly velmi oblíbenými v zahradách a parcích a to spolu se zeravy. Těmi proklatými zeravy, kterým mnozí nemohou přijít na jméno. Ne, nemáme nyní na mysli vzácné jedince rodu Thuja. Například když v chudenické Americké zahradě padl v roce 2019 vlivem silného větru obrovský a letitý jedinec zeravu obrovského (Thuja plicata, syn. Thuja gigantea), byla to tragédie. Tento zerav zde byl vysazen jako typický zástupce dřevin Severní Ameriky. Jenže u nás klasický zahradně-parkový zerav západní (Thuja occidenttalis) je mnohými vnímán jako všudypřítomný mor, který má mnoho vhodnějších druhových alternativ. Hlavně pak v podobě živých plotů. Stalo se však poslední dobou, že s novými druhy zeravů a jalovců přibyli noví škůdci a navíc se ti stávající postupně přeorientovali. Respektive si všimli nově nabídnuté potravy blíže lidským obydlím. U nás se jako první v exotických jalovcích a zeravech objevil drobný hnědý tesařík Poecilium glabratum, který byl na našem území téměř půl století považován za vyhynulého. Náhle se po roce 2000 vyskytl na jihu Moravy a šířil se dál. Dalším druhem je tesařík Semanotus russicus, který byl u nás ještě nedávno považován za raritu, již tomu tak ale není. Brouk, který se vyskytoval nejblíže na Slovensku, kde byl chráněn, se již dnes vyskytuje i v Praze a samozřejmě ve výsadbách okrasných dřevin. No a dalším je právě krasec Lamprodila festiva, překrásný brouk, kterého jsme do nedávna znali jen ze sousedního Maďarska a Německa. Výše uvedení vzácní brouci se posledních cca 20 let šíří střední Evropou a stávají se z nich stále nepříjemnější škůdci výsadeb okrasných dřevin. Velice jim přitom napomáhá především výsadba exotických zeravů a především mezinárodní obchod s jejich sazenicemi. Například část u nás prodávaných tújí pochází z Itálie, kde je výskyt zmíněného krasce zcela běžný. Brouci jednoduše do stromků určených na export nakladou vajíčka a kamiony jejich potomstvo rozvezou po Evropě. Je hotovo! Zmínění tesaříci však vlastně ani nevadí, jelikož žerou především odumírající a oslabené stromy, jsou tedy spíše jakýmisi policajty okrasných výsadeb. Právě krasci však napadají i zdravé stromy. Srovnání najdeme například u krasce lipového (Lamprodila rutilans), který dokáže způsobit uhynutí i zdravé a statné lípy. A jeho blízký příbuzný Lamprodila festiva dokáže zahubit i zdravé zeravy, jalovce a cypřiše. Nejčastěji přitom napadá osluněné stromy, kterým začne rezavět jehličí a usychají. Že toto zlo napáchal právě krasec, poznáme podle oválných otvorů, kterými se dospělí brouci vykousávají ven ze dřeva. Lamprodila festiva tedy dnes představuje na našem území nový druh nepříjemného škůdce, ovšem zároveň i velice krásného brouka, jehož krása je taková, že by vám bylo líto jej zahubit. Buďme proto vlastně rádi a mějme tuto skutečnost na paměti spíše jako příklad dokazující, že i umělé biotopy ve městech se mohou stát útočištěm ohrožených druhů.Zdroj: avcr.cz, klatovsky.denik.cz, nasezahrada.com, wikipedia.org