Dobrou zprávou je, že zahradnické podniky stále šlechtí nové variety strelície královské (Strelitzia reginae) s jinak zbarvenými a tvarovanými květy a s rozdílným vzrůstem. V teplejších oblastech je nápadným architektonickým prvkem zahrad a parků. Ovšem například odvary z květů používají domorodci na jihu Afriky k léčbě zánětů žláz a pohlavních nemocí. Strelície královská (Strelitzia reginae) je jedním z pěti druhů rodu strelície a pochází z Jihoafrické republiky. Roste v přírodě východních provincií Východní Kapsko a KwaZulu-Natal. Velmi oblíbenou se však stala například také na Kanárských ostrovech a na Madeiře, kde zplaněla a roste v přírodě jako keř. V domovině dorůstá dvou metrů a její listy podobné listům banánů skutečně naznačují, že jde o rod patřící do čeledi banánovité (Musa). Do londýnské Královské botanické zahrady krále Jiřího III. se rostlina dostala roku 1773 a dostala jméno po králově manželce Sophii Charlotte von Mecklenburg-Strelitz. Od té doby se rozšířila skoro do všech světadílů. Většinou je pěstována jako rostlina skleníková určená k řezu a nebo pokojová. V teplejších oblastech je však vysazována v zahradách a parcích (viz výše). Oválné, kožovité a na koncích mírně zvlněné listy rostou na dlouhých stopkách a mohou být dlouhé až 1 metr. Neobvyklé květy vykvétají na jaře nebo v zimě. Vyrůstají z načervenalého listenu. Z vnější strany jsou okvětní lístky sytě oranžové, z vnitřní strany modré. A právě oranžové a modré listeny působí jako pestrá pírka ptáka jménem rajka. Rostlina vyžaduje dostatek prostoru, je proto vhodná spíše do prostornějších zimních zahrad, ovšem šlechtěné odrůdy menšího vzrůstu strelície postupně přesouvají dál do interiérů. Strelície potřebují propustnou, značně výživnou půdu a dostatek světla. Minimální teplota, za jaké rostou, je +10 °C. V přírodě své domoviny rostlinu najdeme nejčastěji podél břehů vodních toků na plném slunci, ale i v polostínu pobřežních křovin a houštin. Na vlhkých stanovištích s půdou bohatou na humus dokonce tvoří široké shluky. Ty jsou pak schopné kvést za dostatku tepla, vody a živin dvakrát ročně, na jaře a v zimě. Strelície královská je jednoděložná, vytrvalá, trsnatá a stálezelená bylina. Vyrůstá ze shluku tlustých oddenků, nejprve vyrůstají střídavé listy s pochvami a řapíky dlouhými až metr (dokonce až 120 cm). Listové čepele jsou tmavě zelené, protáhle oválné, lysé, celokrajné a se silnou střední žilkou.Květní stvol při kvetení vyzvedává až nad listy květenství s jedním až šesti nepravidelnými a oboupohlavnými květy. Ty mají vodorovně postavený tuhý a kožovitý listen člunkovitého tvaru (zobák nebo toulec) dlouhý až 20 cm, ze kterého se květy postupně vztyčují. Každý květ má tři velké oranžové kališní a tři modré korunní plátky. Z nich jsou dva spojené do modrého hrotu a obklopují pět tyčinek a bliznu na dlouhé čnělce. Květy produkují velké množství nektaru, za kterým přilétají především včely, ale i ptáci z čeledi strdimilovitých. Ti přistávají na listenu a nektar sají. Na opylení se však podílejí jen málo, jelikož pyl se jim při pití nektaru vysypává na nohy. Plody jsou tvrdé, dřevnaté a trojpouzdré tobolky, které obsahující mnoho kulatých, černohnědých semen s oranžovým míškem. Rostliny se v přírodě rozrůstají oddenky, na větší vzdálenosti však semena roznášejí ptáci požírající plody. Uměle lze rostliny množit rozdělováním velkých trsů a nebo vyséváním pomalu klíčících semen (semena zpravidla vyklíčí za 6 měsíců). V našich podmínkách semena získáme ručním opylováním. A pozor, mladé semenáče rostou velice pomalu a poprvé kvetou za tři až pět let. Rostliny vyrostlé ze semen navíc nemusí mít vyšlechtěné vlastnosti mateřských rostlin. U nás rostlina kvete od jara do léta (od dubna do srpna) a její květy nejsou vonné. O to jsou však krásnější. Při správné péči je rostlina dlouhověká. Nejde o druh mrazuvzdorný, v sezóně vyžaduje co nejvíce tepla a v zimě teploty 10 až 15 ? C. V zimě zaléváme jen mírně, aby listy nevadly, v létě naopak vydatně. Za horkých letních dnů též rosíme listy. Od března hnojíme každý týden standardním tekutým hnojivem. V zimě nehnojíme vůbec. Přesazujeme pouze v případě, že je to nezbytně nutné a vždy na jaře. Masité kořeny se mohou při přesazování snadno poškodit. Substrát volíme rašelinový, ale výživný. Letnit začneme obvykle po půlce května a jakmile začne rostlina kvést, již ji nesmíme přemisťovat, přestala by růst a květy by nevzešly. Ze škůdců se na rostlinách mohou za veder objevit štítenky.Zdroj: Wikipedia.org, ireceptar.cz