Na čistce běžně narazíte i v naší přírodě, konkrétně na 7 druhů: čistec lesní (Stachys sylvatica) rostoucí na vlhčích lemech lesů, v perexu článku zmíněný čistec bahenní (Stachys palustris) rostoucí na těžších polních a ruderálních půdách, teplomilný čistec přímý (Stachys recta) rostoucí na suchých trávnících, výhřevných stráních a křovinách, vzácnější čistec německý (Stachys germanica) rostoucí ve světlejších lesích a u lesních cest Karpat, čistec alpínský (Stachys alpina), což je vlastně jednoletý polní plevel, čistec roční (Stachys annua) rostoucí především na jihu Moravy a čistec rolní (Stachys arvensis). Čistec rolní byl dokonce u nás již považován za vyhynulý, když se nečekaně objevil v jedné lokalitě na Plzeňsku. Samozřejmě je přísně chráněný. V naší přírodě však můžeme narazit také na čistec vlnatý (Stachys byzantina), který rád zplaňuje z okrasných výsadeb a daří se mu obzvláště na sušších stanovištích. A právě čistec vlnatý je tím zázrakem, který může naše zahrady doslova povznést. V přírodě nepůsobí poté, co unikne ze zahrad, nijak invazně, proto nejde o problematický druh. Čistec (Stachys) je dosti velký rostlinný rod čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Zahrnuje více jak 300 druhů (databáze Plants of the World uvádí k roku 2024 365 akceptovaných druhů včetně kříženců), z nichž převažují vytrvalé a jednoleté byliny, dokonce často uznávané léčivky, které jsou rozšířené především v mírných a subtropických oblastech obou polokoulí. Výjimku představuje pouze Austrálie a Nový Zéland. Centrum druhové diverzity je ve Středomoří a v jihozápadní Asii (na Blízkém východě). Kromě okrasné funkce v zahradách a sběru za účelem lidového léčitelství jsou některé čistce oblíbené i kvůli jedlým hlízám. A navíc jde o významné rostliny medonosné. Rozšíření rodu je po planetě v podstatě kosmopolitní, jednotlivé druhy často obývají suché stepní a lesostepní plochy, lemy lesů, ale i skalní výchozy. Některé jsou známým polním plevelem. Výška rostlin je 50 až 300 centimetrů, listy jsou řapíkaté nebo přisedlé, jednoduché a dlouhé 1 až 15 centimetrů. U některých druhů jsou vyvinuté podzemní oddenky a oddenkové hlízy. Hluchavkovité květy čistců jsou oboupohlavné, dělené na trubkovitý nebo zvonkovitý kalich a dvoupyskou korunu. Květy bývají seskupené v lichopřeslenech, které jsou podepřené postupně se zmenšujícími listeny. U některých druhů se též hovoří o klasech.Barva květů je bílá, růžová až purpurová, fialová a případně i žlutá. Plodem jsou tvrdky. Čistec vlnatý (Stachys byzantina) bude nejenže ozdobou každé zahrady, ale navíc nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Okouzlí měkkými, ale dosti tučnými a chlupatými stříbřitými listy, které budou na okrasných záhonech vypadat úplně jinak než listy jiných druhů rostlin. Snad ještě některé kultivary šalvěje a starčeku mohou čistec vlnatý hodně vzdáleně připomínat. Čistec vlnatý pochází z Kavkazu a hovorově se mu říká zaječí nebo oslí uši. Na pohled i dotek jsou jeho listy hebké jako samet. Listy čistce vlnatého mohou mít různé tvary (oválné až kopinaté) a často jsou uspořádány v přízemní růžici. Svým vzhledem je ideální rostlinou mezi skalničky, do suchých zídek a do nádob. Čistec vlnatý je velice přizpůsobivý, potřebuje slunné nebo mírně přistíněné stanoviště, ve stínu se mu nedaří - ztrácí kompaktní tvar a listy jsou méně husté. Vůbec není náročný na půdu, ideální je pro něj půda sušší a propustná, vyloženě nevhodné jsou půdy těžké, které musíme pro čistec vylepšit spoustou písku a případně i kompostem. Výsadbu čistce vlnatého zvládne bez problémů i začátečník. Nejlepší je provést výsadbu na jaře, případně na podzim. Půda musí být již dostatečně prohřátá po zimě, nebo nesmí být ještě promrzlá. Ideální je neutrální až mírně zásadité pH půdy. Mladé rostlinky zakoupené v zahradnictví zasazujeme do předem připravených výsadbových jamek, které vždy vykopeme jen o něco větší, než je kořenový bal sazeniček. Kořenový krček rostlin musí být při výsadbě na úrovni půdy. Po výsadbě rostliny důkladně zalijeme a zeminu okolo nich mírně přitlačíme. Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami je závislá na požadovaném efektu. Jestliže chcete hustý koberec, vysazujte hustěji, solitérní záměr vyžaduje naopak řidší výsadbu. Po výsadbě je nejlepší rostliny zamulčovat, čímž se sníží odpar vody za veder a omezí růst plevelů. Čistec vlnatý snese sucho mnohem lépe než přemokření, se zálivkou proto musíme být opatrní. Vlastně zaléváme jen v období sucha a dokonce jen mírně. Hnojení není dokonce nutné vůbec a pokud, pak jen přisypte trochu kompostu. Čistec vlnatý je mrazuvzdorný a přečká bez problémů české zimy i ve výše položených oblastech. Prostě nezmrzne.Množit můžeme čistec vlnatý dělením trsů, řízkováním i semeny. I když, zrovna vypěstování sazeniček ze semen je dosti složité. Trsy dělíme na jaře, nebo na podzim. Řízky odebíráme z mladých výhonků a necháme je zakořenit ve vlhkém substrátu. Choroby a škůdci se čistcům dosti vyhýbají, vlastně se jich nemusíte příliš obávat. Nejčastější jsou houbové choroby (především kořenová hniloba) za vytrvalých dešťů a také mšice. Přemokření půdy je pro čistec vlnatý prostě vždy problém. A pozor, pokud již dojde ke kořenové hnilobě, je třeba vyměnit rostliny i půdu. Další možnou houbovou chorobou je padlí.A perlička na závěr? Listy čistce vlnatého lze obalit těstíčkem a smažit. Vynikající delikatesa.Zdroje: zahradkarskaporadna.cz, Wikipedia, thespruce.com, growveg.com
