Efekt tepelných ostrovů je staro-novým „zabijákem“ života ve městech. Vzniká tak, že je přirozený povrch nahrazen umělým. Tam, kde třeba byla louka, necháme postavit novou vilovou čtvrť nebo sídliště. Místo odhalené půdy a rostoucí vegetace tak vznikne povrch překrytý asfaltem, betonem, dlážděním a střešní krytinou. Ta proměna pokryvnosti je patrná z ptačí perspektivy, ale dobře ji pocítíme i na vlastní kůži. Tím, že se v místě zřetelně oteplí.Ony umělé povrchy totiž mnohem výrazně zadržují teplo, akumulují jej a sálají do okolí. A na rozdíl od původního povrchu, půdy a vegetace, nechladí ani neodpařují. Vzniká tak místo, kde je průměrná teplota o něco vyšší. V průměru o 2 – 4 stupně Celsia, než v okolí. Z termo-snímků vystupuje takové přehřáté území jako nápadně červeno-žlutá ohraničená plocha, kopírující profil zástavby a dopravní infrastruktury. Zkrátka tepelný ostrov. S jeho teplotou může ještě zamávat, jak se v místě „přitápí“ – klimatizací, dopravou, průmyslem. Anebo to, zda se v místě nějakým způsobem chladí. Třeba rozprašováním vody po vozovce. To zvyšuje odpar, čímž narůstá relativní vlhkost a snižuje se teplota vzduchu. Chladí se třeba i natíráním střech na bílo (to zvyšuje albedo, odrazivost slunečních paprsků, což snižuje příjem tepla povrchem). Ale proč vlastně?Protože teplo, když je ho moc, nedělá lidem vůbec dobře. Nejsme na to zkrátka stavění. Navíc pokud už trpíte nějakou chronickou chorobou – kardiovaskulárním onemocněním, potížemi s dýcháním, cukrovkou nebo máte nemocné ledviny či játra – může se to horko postarat o výrazné zdravotní komplikace, vedoucí klidně až k tomu, že se do místní márnice nepodíváte jako host, ale jako klient. Šance, že se chronická diagnóza výrazně zkomplikuje v důsledku průměrně vyšších teplot, je jasně doloženou věcí.Proč by to měl být problém? Protože nějakou tou chronickou chorobou trpí, zvláště v pokročilejším věku – drtivá většina lidské populace. Srdcařů chodí po světě 523 milionů; těch, co nepopadnou dech, je 545 milionů; cukrovkářů je 422 milionů a se svými játry a ledvinami se v různé míře závažnosti potýká 800 milionů lidí. Pokud nějakou takovou diagnózou netrpíte, máte buď nezměrné štěstí anebo jste ještě příliš mladí. Ale nebojte, když přijde na chronická onemocnění, na každého se jednou dostane. Efekt tepelných ostrovů je sám o sobě nepříliš závažnou anomálií. Jak sami střízlivým rozumem odtušíte, navýšení průměrné teploty o dva až čtyři stupně není vražedné. Jenže jde o to, k jakému základu průměrné teploty ty 2 – 4 °Celsia navíc budeme přičítat.V Česku činí průměrná červencová teplota 14 °C až 19 °C. To nezní zle jen do té doby, než rozpočítáte měsíční průměry na jednotlivé dny a především na rozdíl denních a nočních teplot. Z těch prázdninových třicítek se ve městech, kvůli efektu tepelných ostrovů, stávají dvaatřicítky a čtyřiatřicítky. Pořád není nejhorší.Udeřit totiž mohou – a jak už víte, stává se to stále častěji – vlny veder. Za ty je z definice považováno pět nebo více po sobě jdoucích dnů dlouhotrvajících veder, kdy je maximální denní teplota vyšší než průměrná maximální teplota o 5 °C anebo více. Už to počítáte? V kombinaci s efektem tepelných ostrovů se rtuť teploměru během letních vln veder hravě šplhá ke čtyřicítkám. To už jsou přesně ty správné špatné teploty, které jsou poukázkou na tragédie chronicky nemocných. A také dětí, těhotných žen, přepracovaných, fyzicky pracujících a nachlazených. Zkrátka všech, co nejsou ve stoprocentní kondici anebo prodělávají nějakou zátěž.Dohromady je to celé jako skládačka, v níž spolu dílky vzájemně moc nesouvisí. Zdravotní stav a diagnózy obyvatel se jeví být poněkud jiným příběhem, než povídání o efektu tepelných ostrovů ve městech. A ty se nezdají být moc blízké tématu prázdninové meteorologie letních vln veder. Jenže najednou to do sebe všechno zapadne. A jsou z toho mrtví. Klidně i v Česku, kde teploty nárazově začnou připomínat rovníkovou Afriku. Je to problém, který je jako časovaná bomba. U níž víte, že jednou docela určitě bouchne – jen nevíte kdy. Je to problém, který se dost dobře nedá ignorovat. Protože nějakou tou chronickou diagnózou trpí každý třetí Čech. A je to problém, s nímž se – když ho rozložíte na jednotlivé části – moc dělat nedá. Nebo dá?S počasím se moc čarovat nedá. Nápad poručit větru dešti už tu jednou byl, ta éra zrovna úspěchy nezazářila. S vlnami letních veder zkrátka nehneme. Rychle pohnout k pozitivní změně nejspíš nepůjde ani celonárodní zdraví obyvatelstva. Takže nám ve výčtu zbývá už jen – aha – efekt tepelných ostrovů.A právě takové „aha!“, heuréka moment plný poznání, teď zažívají města po celém světě. Regulací efektu tepelných ostrovů by totiž bylo možné alespoň částečně ukočírovat prahové hodnoty, za nimiž se z epizod opravdu nepříjemného sezónního vedra stává scénář tragédie. Jak? Ten zázračný návod zazněl vlastně hned v prvním odstavci. Tím, že se asfalt, beton, dláždění a střešní krytina - tvořící největší část povrchu měst – promění zpět na původní pokryv. Půdu překrytou vegetací.Jak přesně toho dosáhnout, to už je úloha pro architekty, městské plánovače a další chytré mluvící hlavy. Rosení náměstí, rozprašování vody po asfaltu anebo natírání střech na bílo se počítá, ale stojí peníze. Klíčovou roli v tom ale nejspíš sehrají stromy. Protože ty přirozeně poskytují stín, transpirací do svého okolí pumpují vlhkost a ochlazují tím vzduch, snižují prašnost prostředí, podporují však vody do půdy a vůbec tlumí teplotní výkyvy.A dělají to „za byt a stravu“, prakticky zadarmo, za prostor k životu. Ozeleněné střechy, vegetační zelené fasády? Jako další zajímavé rozšíření se s nimi jistě dá počítat též. Stejně jako se začleněním vodních prvků a dalších postupů.Proč by měly být stromy tou jedničkou v řešení?To s grafickou názorností dokládá studie ze sluncem rozpáleného Los Angeles. Tvrdí, že když zvýšíte pokryvnost stromů v městském plánu na 25 procent (koruny stromů budou z výšky ptačího pohledu pokrývat čtvrtinu povrchu), sníží se počet výjezdů záchranky k chronicky nemocným o 7 – 45 procent. Pokud se pokryvnost zvýší na 50 procent, ten pokles výjezdů záchranek bude o 19 -58 procent nižší.Více stromů v ulicích měst znamená méně tragédií. Stromy zachraňují životy. V Česku přitom skutečně máme co dohánět.Podle údajů z roku 2015 se Praha sice může pochlubit spoustou parků, které ale v hrubém průměru tvoří zeleň jen 9,33 procent její plochy. Ostrava s 6,76 procenty anebo Liberec s 3,59 procenty už moc naděje nevzbuzují, byť pořád patří k těm nejzelenějším krajským městům republiky. Většina ostatních se drží mezi jedním až dvěma procenty. Čestnou výjimkou a příkladem všem by mohly být Karlovy Vary, které se od ostatních svou zelení výrazně liší. Koruny stromů tu hledí k nebi z 20,58 procent městského plánu.Je to slušný příklad toho, že dosáhnout takového zastoupení zeleně v městském plánu není nemožné.Stromy ovšem ke svému růstu potřebují čas, a čas je přesně to, čeho se nám nedostává. Výsadba městské zeleně by se proto měla stát do dalších let prioritou radnic. Nejen v krajských městech, ale prakticky všude v intravilánu. Protože lidé u nás jen tak zdravější nebudou – zastoupen chronických chorob v populaci se výrazně nepromění - a letních vln veder také ubývat nebude.Regulovat efekt tepelných ostrovů a učinit naše města obyvatelná i během epizod extrémního horka, je do budoucna doslova životní nevyhnutelnost. Stromy jsou v tom ochlazování měst vážně dobré, mohly by pomoci každému. A opravdu asi nemá cenu čekat, než nějaká teplotní bomba vybuchne.Zdroj: Wired.com, Ekolist.cz, infomet.cz, pubmed.gov, WHO.int, ncbi.gov, cdc.gov, health.ec.europa.eu, irozhlas.cz, forumochranyprirody.cz, ČeskéStavby.cz
