HolKa (Holešovice, Karlín) je nová minimalistická lávka ze speciálního betonu s rozptýlenou výztuží. Je určena pro pěší a cyklisty a spojuje Holešovice s Karlínem. Odolat by měla i tisícileté vodě a Praha na ni čekala téměř čtvrt století. Plánovaná totiž byla již od roku 1999 kvůli revitalizaci ostrova Štvanice, finální projekt však vznikl po různých peripetiích (např. včetně povodní 2002) až v roce 2018 a stavět se začalo až v roce 2022. Projekt byl vybrán v mezinárodní architektonické soutěži pořádané Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Celkem se přihlásilo 53 projektů a zvítězil návrh architektonického ateliéru Petra Teje, Marka Blanka a Jana Mourka. Do července 2023 spojoval ostrov Štvanice s oběma břehy Vltavy (Holešovicemi a Karlínem) pouze Hlávkův most a také Negrelliho viadukt, který je však určený pouze pro železniční dopravu. Zkušební zdvih Štvanické lávky a test protipovodňových opatření proběhl v červenci 2024. Nová lávka se tak stala 20. vltavským přemostěním v Praze, nahradila přívoz a stála téměř 352 milionů korun. HolKa je vlastně svým způsobem vnímána jako sochařské dílo svým minimalistickým pojetím a čistotou výrazu. Její mostovku podepírají dvě nábřežní opěry dvěma pilíři na krajích ostrova Štvanice (tím lávka zasahuje do ostrova co nejméně) a dva pilíře v nesplavném rameni Vltavy. Na Štvanici pak volně schází rampa a její půdorysná křivka kopíruje křivku hrany ostrova. Lávka přitom navazuje i na další pěší a cyklistické stezky (např. na Žižkovský tunel pro pěší). Krajní pole konstrukce klesá pod hladinu povodně na úroveň chodníku na nábřeží na holešovické straně. Je tak zajištěno bezbariérové a plynulé navázání. Pole však architekti navrhli jako vertikálně pohyblivé v místě opěry, proto se lávka nemusí bát vody. Je zde totiž umístěn hydraulický pístový mechanismus zajišťující vertikální zdvih zhruba o tři metry nad úroveň tisícileté vody. Lávka byla postavena z kvalitního ultra vysokohodnotného betonu s rozptýlenou výztuží (UHPFRC – ultrahigh performance fibre reinforced concrete) a s povrchem odpovídajícím lesklému bílému mramoru. Takováto řešení se používá jen ve speciálních případech. Její hlavní nosná konstrukce je tvořena spojitým železobetonovým nosníkem s podélným předpětím a příčným řezem tvaru písmene H. Jde o segmentovou mostní konstrukci složenou z 57 prefabrikátů. Životnost lávky se odhaduje na více jak 200 let. Zajímavé je také bronzové zábradlí lávky, které je zdobeno podobiznami zvířat. Na Štvanici to jsou konkrétně zajíci, na které se zde dříve pořádaly hony. Směrem na Holešovice je zábradlí zdobeno hlavami býků a směrem na Karlín s Invalidovnou hlavami koňskými. Autorem madla a sochařských prvků je sochař Aleš Hvízdal. Předseda poroty Grand Prix Architektů Rafi Segal k vítěznému projektu Štvanické lávky řekl: „Zjistili jsme, že projekt mostu má maximální dopad s minimální formou. Stejně jako skvělá hudební kompozice - umění vytvořit maximum hudby z velmi malého počtu tónů. Most vyniká svým přínosem pro město, podpora pěší aktivity je podporou zdravějšího života pro lidi a pro Prahu. Designovým projektem se vlastně v tomto případě stala infrastruktura. Estetický záměr vedl k technologickým inovacím a řešením. Designéři vlastně využili estetiku stavby, aby nám řekli něco o kultuře, v níž žijeme, o naší společné budoucnosti, a aby se podělili o své uznání a lásku k městu jako místu pro lidi.“ Jemná prostorová křivka je konstruována jako plynulá cesta vycházející z dynamiky pohybu chodců a cyklistů. Koncepce konstrukce mostu reaguje pokorně na panorama Prahy, na napojení na holešovický a karlínský břeh i na napojení rampou na ostrov Štvanice. Konstrukce nejde do výšky, nebrání chodcům a cyklistům v pohledech na město, vodu a stromy. Mostovka je podepřena dvěma nábřežními opěrami, dvěma pilíři na krajích ostrova Štvanice, aby do ostrova co nejméně zasahovala, a dvěma pilíři v nesplavném rameni řeky Vltavy. Na Štvanici volně schází rampa, jejíž půdorysná křivka kopíruje křivku hrany ostrova. Architektura mostu využívá minimalistického sochařského tvarosloví. Hlavní nosná konstrukce mostu je tvořena spojitým železobetonovým nosníkem s podélným předpětím a příčným řezem tvaru písmene H. Jedná se o dva plnostěnné boční parapetní nosníky s mezilehlou deskou mostovky, která je podporována příčnými žebry. Výrobně a montážně jde o segmentovou mostní konstrukci tvořenou 57 prefabrikáty. Krajní pole konstrukce kvůli bezbariérovému a plynulému navázání na holešovické straně klesá pod hladinu povodně na úroveň chodníku na nábřeží. Toto pole je navrženo jako vertikálně pohyblivé v místě opěry, kde je umístěn hydraulický pístový mechanismus pro zajištění vertikálního zdvihu nad úroveň tisícileté vody. Jedná se o zdvih cca o 3 m při pootočení pole kolem převislého konce u prvního pilíře ve Vltavě. Součástí konstrukce je ornamentální bronzové madlo s figurálními motivy zvířecích hlav na koncích od sochaře Aleše Hvízdala. V madle je integrováno osvětlení lávky. Na ostrově Štvanice u vstupu na lávku je umístěna figurální socha s názvem Řeka od sochaře Jana Hendrycha. Jména autorů: Petr Tej, Marek Blank, Jan Mourek, Aleš Hvízdal, Jan HendrychAteliér: Petr Tej, Marek Blank, Jan MourekMísto realizace: Štvanice, Praha 7Investor: Hlavní město PrahaDodavatel: Skanska, a.s.Datum dokončení / kolaudace: červenec 2023Foto: Alex TimpauZdroj: grandprixarchitektu.cz, idnes.cz, Wikipedia