Může se i stát, že si na jaře o konkrétní dřevině myslíte, že zmrzla. Ne, je vysoce pravděpodobné, že uschla. Obzvláště mladým jedincům se to stává často. Dřeviny je prostě třeba zalévat i v zimě, když zrovna nemrzne. Nejprve ty stálezelené a s blížícím se jarem a přetrvávajícím suchem pak už všechny. Jak často v zimě dřeviny zalévat? Za teplot nad 5 oC a vyšších tak jednou za 14 dní. Spotřebu vody sice budou mít nižší než ve vegetačním období, jenomže musíme také brát ohled na fakt, že příroda je obzvláště při současných zimách bez sněhu a po mrazech doslova pouští bez vody. Řeknete si: „Pouští? Co je to za nesmysl!“ Není! Celý jeden světadíl naší planety byl geografy klasifikován jako poušť, i když je zde věčný led a sníh. Jediná kapka vody zde totiž nespadla nejméně pár milionů let. A ano, sníh a led jsou sice jenom jiná skupenství vody, jenže v této podobě prostě nejsou pro rostliny a jejich kořeny dostupné. Takže opravdu poušť a opravdu na Antarktidě nic neroste milióny let. A teď si představte, že většinu zimy ani neprší, ani nesněží a tudíž nejsou ani oblevy. Když se oteplí, nemá co roztávat a opět je sucho. Pak krajina zase zmrzne a mráz si vytahuje vláhu z podzemí, stahuje ji k povrchu. Čímž opět snižuje dostupnost vody pro rostliny, tedy jejich kořeny. Pokud pak běžná zahradní dřevina čerpá vodu z hloubky cca až 0,5 metru, není v tomto půdním profilu v zimě za současného počasí voda prakticky žádná. Když se oteplí, nemá co roztát a když zase začne mrznout, zmizí i zbytek vláhy. Trochu se s tím dá bojovat podzimním mulčováním okolo stromů a keřů, ale to je asi tak vše. A nestačí to. Kolik tedy vlastně dřeviny potřebují v zimě vody? Vezmeme-li v úvahu, že do hloubky, kam dosahují jejich kořeny, není většinou voda žádná, je to stejné jako zalévání za úmorných suchých letních veder. A i když dřeviny potřebují v zimě vody méně, klidně jim jednou za 14 dní, pokud to bezmrazé počasí dovolí, dopřejte to samé, co potřebují ve vegetačním období. Kolik to je? Hodně zjednodušeně lze říci, že každý rok života stromu znamená 10 až 15 litrů vody při každé zálivce navíc. Pokud je tedy stromu 20 let, potřebuje na jednu zálivku cca 200 až 300 litrů vody. Méně jak 200 litrů bychom neměli dávat vlastně žádnému dospělému stromu. Důležité je navíc také, kam zalévat. Určitě takové množství vody nelijeme ke kmeni, nepěstujeme rýži. Vodu lijeme rovnoměrně pod celou plochou koruny a více dokonce blíže jejímu obvodu. Nejvíce v zimě trpí nedostatkem vody, jak jsme již uvedli výše, stálezelené dřeviny, jehličnaté i listnaté. A nejvíce trpí mladší jedinci s ještě nedostatečně vyvinutou kořenovou soustavou. Někdo tvrdí, že v zimě stačí cca 5 litrů vody za každý rok života dřeviny, ale přikláněl bych se spíše k letnímu objemu zálivky. Čím blíže spotřebě vody ve vegetačním období, tím lépe. Voda totiž za mrazů opět zmrzne, i stavaři uznávají jako nezámrznou hloubku 80 cm, mráz navíc vodu tahá z půdy. Pomůžeme si mulčí okolo dřevin, pokud chceme, ale objem zálivky je na prvním místě.Stálezelené dřeviny mají prostě v zimě hodně daleko k pasivitě, sice jsou trochu v útlumu, ale stále rostou, proto vodu vyloženě potřebují. A bez ní mohou i uschnout. Více žíznivé jsou pak samostatně stojící exempláře, izolované solitéry. A také druhy, do kterých se opírají sluneční paprsky.Nechcete v zimě zalévat až tolik? Nemusíte, stejně jako v létě platí pravidlo, že je vždy lepší alespoň něco než nic! Jak jsme již výše uvedli, když je lehce nad nulou, nad 5 oC. Jenže také záleží na tom, jak dlouho to trvá. Když den předtím mrzne a další den znova, nemá zálivka smysl. Voda se vsakuje do zimní půdy pomaleji, proto by zálivka mohla způsobit hned další den katastrofu. Je prostě třeba sledovat předpovědi počasí a brát ohled i na podmínky v lokalitě. Třeba ve Volarech na Šumavě si v zimě příliš nezaběhají s konvemi, ale například už v nedalekých Českých Budějovicích ano. Ostatně, když vyjedete z Českého Krumlova směrem na Lipno za zimně-jarního počasí, stačí autem překousat hořický kopec a ocitnete se v zimě. Přitom je to jenom pár kilometrů a pár výškových metrů rozdílu. Hladina největšího českého jezera je zamrzlá a na ní pravidelně udržované bruslařské dráhy. Kdybyste si ale chtěli zabruslit na rybníku pod hořickým kopcem, zřejmě se vykoupete, ne-li něco horšího. A jak poznáme, že půda vůbec nějakou vodu přijme? Je to jednoduché, zkuste si rýčem zarýt do půdy. Zakousl se do ní na první šlápnutí? Pak je to dobré. Je tvrdá jako beton? Na zálivku zapomeňte. Samozřejmě by bylo ideální, kdyby napadl metr sněhu. Každých 10 centimetrů sněhového nadílky představuje přibližně centimetr vody a nám stačí počkat na oblevu. Sníh je navíc výborný tepelný izolant, takže pod ním půda nepromrzá. Jenže… Kde ty (předpředloňské) sněhy jsou? Pokud pak přece jenom právě u vás napadne dost sněhu, dejte si dobrý pozor ještě na jednu věc. Určitě je dobré sníh odklízený v zahradě ze zpevněných ploch a cest přihazovat pod stromy a keře, ale také do skleníku. Nesmí však být kontaminovaný posypovými solemi. V prosolené půdě vše živé umírá a nic neroste.Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
