Jako by se o zářijových vytrvalých deštích a povodních celá obloha vypršela a od té doby nic. I na horách je málo sněhu a nemá co tát a přinést do údolí po vodě jaro. Bude letošní rok opravdu tak suchý, jako začal? Těžko říct, tak daleko nevidí ani nejlepší meteorologické modely. Musíme ale urychleně přichystat pod okapy zahradní sudy a barely, co kdyby z oblohy přece jen trochu něco spadlo. Na zálivku je dešťovka nejlepší. Nebo se to dá udělat jinak? Podle zdroje meteobox.cz a chmi.cz byla letošní zima dokonce 5. srážkově nejchudší, za poslední 3 měsíce spadlo v průměru jenom 79 mm srážek (v Čechách 86 mm a na Moravě 64 mm). A v únoru spadlo dokonce tak málo srážek, že jde o pouhých 30 % normálu. Letošní zima byla také nadprůměrně teplá, 15. nejteplejší od přelomu let 1961/1962. Co víc, šlo dokonce o osmou zimu v řadě, která byla teplejší, než je normál. Z hlediska tvorby sněhové pokrývky byl letošní únor velmi chudý i na horských stanicích a zásoby vody ve sněhu jsou letos přibližně na polovině dlouhodobého průměru a na dvaceti procentech co se týká samotného února. Pro to, aby byl dostatek vody i na jaře a v létě, je nejdůležitější, aby sníh vydržel co nejdéle. Jenomže i na Šumavě ho bylo letošní zimu málo a dosud se drží jenom na nejvyšších vrcholcích. Tak nebo onak, může nás čekat hodně suchý rok, možná jeden z nejsušších. A postavit se tomu čelem musíme my zahrádkáři už nyní. Vlastně nejen zahrádkáři. I stav vody ve vodních tocích je nyní pod průměrem, zásoby podzemních vod jsou sice ještě na většině území stabilní, ale to se může rychle změnit. Příhodný mix pro sucho, jaké by mohlo letos nastat, nastartovala právě teplá a suchá zima. Co je třeba dělat? Hlavně začít zalévat! Můžeme to klidně nazvat třeba jarní sprchou žíznící krajiny, i když bude každý mít na mysli především svou vlastní zahrádku. A pozor, nezaléváme zdaleka jen vodou. Když nepomůže příroda, musíme zalévat. Dokonce ani do skleníků jsme letos nemohli v zimě navézt mnoho sněhu a tak jsou nyní vyprahlé jako pouště. Před prvními výsevy proto musíme pořádně prolít právě skleníky. A hned půdu nejlépe zamulčovat, abychom v ní udrželi vláhu co nejdéle. Stejně tak nyní vyžadují mnoho vody stromy a keře, které se začínají probouzet. Kolik vody? Jako za suchého léta. Přesně taková je situace. Zaléváme samozřejmě za teplejšího počasí, kdy není povrch půdy zmrzlý. Poznáme to snadno, stačí na jednom místě rýpnout rýčem. Vodu vyžadují i trvalky, které se brzy vymaní ze zimního vězení svých podzemních zásobních orgánů. K tomu ale také potřebují vodu. Kdo má studnu na užitkovou vodu, určitě by po ní měl sáhnout právě nyní. Čekání na naplnění sudů a barelů by mohlo trvat pořádně dlouho. Kdo nemá, měl by se smířit s vyšším účtem za spotřebu pitné vody z vodovodního řadu. Zahrada jí nyní potřebuje nejvíce a když není zbytí, musí posloužit i voda pitná. Zároveň se zálivkou mulčujeme. A pořádně. Kde to jenom jde. Mulčovací materiály pomohou vodu udržet v půdě déle. Ještě před zálivkou a mulčováním je ale třeba narušit půdní škraloup alespoň motykou, opět tím v půdě udržíme více vody. A to jsme již u způsobů zalévání našich předků. Již naši předci moc dobře věděli, že zalévání motykou a vidlemi je nejúčinnější. Co to znamená? Že když prokypříme vrchní vrstvu půdy, přerušíme kapiláry zvyšující odpar vody. Ve spodní vrstvě, kde jsou kořeny rostlin, se poté voda lépe udrží. A zalévání vidlemi? To znamená, že s tímto nástrojem mulčujeme vším, co máme po ruce (čerstvá tráva, seno, sláma, kůra, dřevní drť, štěpka), a že jsme na podzim pomocí vidlí a také rýče zapravili do půdy hnůj. I tento organický materiál pomůže udržet v půdě více vody. Takže vlastně zaléváme nejen motykou a vidlemi, ale i rýčem. Zalévání motykou vlastně dělají poslední dobou běžně i zemědělci ve větším. Jak? Takzvaným podmítáním, což je mělká orba, která pouze rozruší utužený povrch pole a přeruší kapiláry v půdě. Podmítnuté pole pak nejenže šetří vodou, ale dokonce lépe přijímá letní srážky.V případě mulčování si dejte pozor na dodržení základních pravidel. Například mulč nepatří až na kmínky stromů a keřů. A především u zeleniny musíme dobře zvážit, jestli mulč nepodpoří rozvoj plísní a jiných chorob. Platí to třeba i pro jahody a plíseň šedou. Vhodné je také přistiňování rostlin nejlépe přírodními materiály, například rákosovými rohožemi a jutovinou, případně bílou netkanou textilií. Ta rostlinky ochrání nejlépe i před chladem. Bez chytání dešťové vody, tedy alespoň těch pár kapek, co za sucha z oblohy spadnou, se také neobejdeme. Dešťovka je samozřejmě pro rostliny nejvhodnější, studniční voda půdu zbytečně zasoluje minerály, ta pitná z vodovodního řadu je zase příliš drahá. Jenže ohromné množství různých nadzemních plastových nádob nevypadá zrovna hezky, pomoci si přitom můžeme jednoduchým trikem našich předků. Totiž falešnou studnou. Nemáme nyní na mysli atrapu studny s atrapou pumpy, aby návštěvy koukaly (chybí už jenom vycpaný čáp a betonová žába), nýbrž skutečnou díru v zemi, do které je sváděna voda z okapů. Je to řádově levnější než objemné podzemní jímky a vodu si kdykoli snadno naberete do konve. Falešnou studnu lze založit i jako tu skutečnou, akorát bude o mnoho mělčí. Jako obdoba může fungovat i hlubší zahradní jezírko, od kterého neočekáváme hlavně okrasnou funkci. Kromě zásoby vody zlepší mikroklima v zahradě. Proč raději falešnou studnu než podzemní jímku? Jímka na cca 10 m3 vody vás včetně instalace a údržby vyjde na podobné peníze jako cca 25 m hluboký vrt. Přitom ve falešné studni si za zlomek peněz držíme tekutinu, která je pro zalévání rostlin nejlepší. Nabrat si do nádob vodu z nějakého vodního zdroje a odvézt ji domů, to vám nikdo nemůže zakázat. Tedy s výjimkou situace, kdy úřady kvůli extrémnímu suchu úplně zakážou zalévání zahrad. Pak mají výjimku jenom skuteční zahradníci, zahrádkáři mají smůlu. Pokud však chcete vodu z vodního zdroje čerpat nějakým technickým zařízením a přivádět na svůj pozemek, je třeba nejprve jednat s místně příslušným vodoprávním úřadem. Vždy je lepší pořádně půdu prolít jednou za čas (třeba 1 krát týdně), než denně utrousit pár kapek vody. Neušetříte a pořádně nezalijete. Voda se dostane hlouběji, čili více ke kořínkům, a tam vlhkost i déle zůstane. Po pořádné zálivce vodou je pak například druhý den dobré opět zalít motykou. Jakmile se vytvoří škraloup.Zdroj: autorský text – Petr Pojar, idnes.cz/hobby/zahrada/, meteobox.cz, chmi.cz, seznamzpravy.cz
