Počáteční bod vidí v okolní přírodě, k níž se tato stavba, nabízející 90 metrů čtverečních, zdvořile obrací. Stojí na samém okraji pobřežní přírodní rezervace Tjurpannan, prakticky na jediném možném místě – ještě kousek, a byla by už na skalnatém písmu pobřeží, které za přílivu svlažují vlny. Země se dotýká jen lehce, podpůrnou konstrukcí. Vznáší se nad zemí, aby jí nepoškodila. Z dané „úzké“ dispozice se ale snaží vytěžit maximum. Do stran je uzavřená, zato svým čelem a týlem se otevírá výhledům. A že tu je na co koukat. Umístění sleduje tradiční myšlenkové pochody a věnuje velkou pozornost topografii, směru a významu přírodních prvků. Objekt ladí se svým okolím i terénem. Jeho prostorová organizace byla přitom odvozena od jednoduchého rastru dřevěných konstrukcí, ukotvených přímo ve skále. Stavba si uchovává nízký profil, veškeré dřevo fasády je ošetřeno dehtem. Odolává tak lépe vlhkému a slanému povětří. Užité materiály odráží jednoduchost, ale nikoliv nepřítomnost nápadů. Dílo je rustikální, přístup ke stavbě pragmatický. V podstatě všechny kovové prvky, na které tu narazíte, zakoupíte v běžném železářství. Chata „není nic extra“ tím, z čeho je vytvořena - ale tím, jak dobře ve svém lokalitě funguje. Zvenčí je trochu strohá, zato zevnitř překvapuje svou otevřeností. Žádné dveře, jen vedle sebe řazené oddíly místností. Od kuchyně do jídelny, obývacího pokoje i ložnice vás dělí jen pár kroků. Interiér je mořen na tmavě hnědou barvu, která rámuje přírodu venku. Vybavení je minimalistické až skoro absentující. Jsou to lidé, kteří vyplní zastřešený prostor. Chata těží ze své odlehlosti. Hosté sem musí vážit dlouhou cestu pěšky, a když se před nimi objeví Tjurpannan, dočkají se příjemného překvapení. Skryté útočiště je přesně to, co na konci dne ocení. A když se tu uvelebí, ráno mohou vyhlížet na moře přímo z lůžka. „Je to vlastně takový luxusní stan ze dřeva, postavený na břehu moře,“ dodávají s úsměvem architekti. Zdroj: HelgessonGonzaga ArkitekterFoto-kredit: Mikael Olsson
