Svíčkovec Lindheimerův (Gaura lindheimeri), nebo též včelí květ a indické péro, případně jednoduše gaura (často přejímáme a počešťujeme latinská jména), začíná kvést již v červenci a pokud by nám za teplejšího podzimu kvetl i v listopadu, znamená to, že vydrží kvést 5 měsíců. A to je číslo, kterému se dovede přiblížit málokterá trvalka. Svíčkovec patří do čeledi pupalkovitých (Onagraceae) a rostlina je pojmenována podle drobných kvítků připomínajících maličkaté svíčky. Obliba svíčkovců u nás stále roste, prodávány jsou kultivary kvetoucí růžově a bíle, některé až nafialověle. Dokonce se prodávají i kultivary, které kvetou zároveň bíle i růžově. A kromě záplavy půvabných drobných kvítků vyhledávaných hmyzem se svíčkovce stávají oblíbenými i pro své minimální nároky. Nepotřebují zalévat, nepotřebují hnojit a snesou i široké rozpětí teplot. Však také rostou na texaských prériích, kde se jim dostává jak spousta slunce, tak nedostatek vody a živin, stejně jako chladné noci. Svíčkovce preferují půdy hlinitopísčité, ale snesou i přímo písčité, ideální jsou proto do písčitých partií skalek. K mírnější zálivce přistoupíme za opravdu velkého sucha. Svíčkovcům dokonce nevadí ani půdy bohatší na živiny, což nebývá u “chudokrevných druhů“ obvyklé. V takovém případě vyrostou až do výšky jednoho metru. Ovšem zhorší se stabilita rostlin, začnou přepadávat a polehávat, čímž se sníží zdobnost trsů. Pokud ale přistoupíme k jejich nenápadnému svazování, ani to nemusí být problém. Horší to bude s kvetením, rostliny investují spoustu získané energie do rychlého růstu a květů může být o poznání méně. Na příliš chudých půdách však přihnojením kvetení naopak podpoříme. Hlavu si nemusíme lámat ani s množením svíčkovců, ochotně se totiž množí samovýsevem. A pozor, trsy svíčkovců sice vyloženě lákají k množení dělením, ale právě tento způsob vegetativního rozmnožování rostliny vyloženě nesnáší. Mnohem úspěšnější budeme s řízkováním, ovšem je opravdu zbytečné, samovýsev jednoznačně vede. Horší je to již s přezimováním svíčkovců v našich podmínkách. Lépe to zvládnou bíle kvetoucí kultivary, nikdy ale neuškodí přikrytí chvojím na zimu, aby podzemní orgány nenamrzaly. Ve vyšších polohách se pak musíme smířit s pěstováním svíčkovců jen jako rostlin jednoletých. V nížinách však mohou jednotlivé trsy přežít 3 až 5 let. Svíčkovce vypadají pěkně jako solitérní trsy, ale i ve skupinách s jinými trvalkami. Skvělé jsou také jako barevný protiklad okrasných trav. Listy svíčkovců jsou střídavé, dlouhé, úzké a často mají lehké zabarvení nebo nádech do růžové až fialové barvy. Malé pětičetné květy jsou uspořádány na tenkých a vztyčených stoncích. Vyrůstají na koncích stonků a vykvétají postupně. Rostliny dorůstají výšky okolo 30 cm až výjimečně 1 metru. Vždy v závislosti na živinách v půdě, druhu a odrůdě. Svíčkovce upřednostňují slunné stanoviště, většinou ale dobře snáší i polostín. Půdu preferují dobře propustnou a když je i úrodnější, vůbec to nevadí, nejde však o podmínku pěstování. K zálivce sáhneme jen za horkých letních dní, po ránu či k večeru. A pozor, půda nesmí být nikdy přemokřená, dosáhli bychom leda tak hniloby kořenů. Hnojivo je lepší volit přírodní organické a dávkování minimální.Kromě trvalkových záhonů a skalek je svíčkovce možné pěstovat i v nádobách na terase či okenním parapetu.Zdroj: magazinzahrada.cz, agromanual.cz, ireceptar.cz, sazenicka.cz, abecedazahrady.cz
