Kromě prastarých společenství, kdy byla svíčka po svém objevu zdrojem světla kdekoli, se později začaly svíčky objevovat nejprve na veřejných místech a v kostelech, až později se stala na trzích běžně dostupným zbožím, které si navíc mnoho lidí dovedlo pro své potřeby vyrobit. Postupně se tedy svíčky dostaly do všech domácností. Je asi údělem lidstva objevovat a hromadně šířit některé věci vícekrát, opakovaně. Nakonec třeba i vynález betonu upadl v zapomnění a teprve až po mnoha staletích (resp. téměř dvou tisíciletích) se objevil znova na scéně a získal si nezastupitelnou roli. Ano, svíčky a beton jsou zcela odlišné produkty, ale principy se prostě opakují. Kolik už jsme toho museli objevovat znova. Dříve svíčky sloužily jako nezbytný zdroj světla, dnes je zapalujeme spíše při slavnostních příležitostech a dotváříme jimi atmosféra. Čili i úloha svíček se opět proměnila a vrací je ke svým kdysi znovuobjeveným kořenům. V různých zemích se přitom tradice výroby a užívání svíček vyvíjela nezávisle a lišily se také materiály. Nejvíce využíván byl dříve včelí vosk, který je v této podobě znám již z dob starých Egypťanů a Římanů. Později se začal používat velrybí tuk, kvůli kterému však byly velryby téměř vyhubeny. S velrybím tukem začali Číňané a později jej objevila celá Evropa i „nový“ americký kontinent. Indie byla pro změnu známa svíčkami z vosku a skořice, která, jak je známo, příjemně voní. Svíčky pak byly postupně vyráběné z parafínu, palmového vosku, stearinu a gelu. Při jejich výrobě se též začaly používat různé parfémy, barvy a lidé začali tvořit různé tvary svíček a jejich výzdoby. Svíčky tak dokonce začaly získávat své podoby podle účelu, jakému měly sloužit. A dodnes jde o ohromný trh neuvěřitelné pestrosti, kdy nové materiály přinesly až neomezené možnosti. Dnes si může každý z nás vyrobit doma doslova „na koleni“ jakoukoli svíčku podle svých vlastních představ. Stačí si jen zakoupit suroviny a knoty. Svíčky již dnes sice nepotřebujeme jako zdroj světla, ale život si bez nich mnozí z nás stejně nedokážou představit. A právě podzim a blížící se zimní období jsou jako stvořena ke kouzlům s romantickým a hřejivým světlem svíček, lucerniček se svíčkami apod. Přestože jsou v našich interiérech (ale i zahradách) nebezpečným zdrojem možných požárů. Bezpečné je proto uzavírat svíčky do průsvitných či průhledných nádob, kterým pak říkáme svítilny. A stačí i jen obyčejná zavařovací sklenice a kousek drátu, díky kterému můžeme svítilnu zavěsit. A nebo prázdná plechovka.Dřevěné desky stolů, parapety a další prvky pak chráníme různými miskami, talířky a nebo jinými podložkami ze skla, kovu či keramiky apod. Pozor si však musíme dát na jakékoli hořlavé dekorace poblíž svíček. Obzvláště nebezpečné mohou mít adventní věnce, od svíček chytnou velmi snadno a malér je na světě. Zajímavý je pak přehled materiálů, ze kterých se dnes svíčky vyrábí. Pravda, vždy je to vosk, ovšem záleží na tom, z čeho je konkrétní vosk vyroben. Naprosto nejvhodnější jsou svíčky z vosku včelího. Jeho spalováním se totiž neuvolňují žádné jedovaté látky a naopak na sebe tyto svíčky dovedou navázat těžké kovy, ionizují vzduch, nekapou a velice příjemně voní. A to nejen při spalování, ale i předtím a poté. Za zdravotně nezávadné jsou též považovány svíčky z vosku sójového, které navíc vydrží hořet velice dlouho. Stejně tak jsou za nezávadné považovány svíčky z palmového vosku, i v tomto případě jde o stoprocentně přírodního produktu, který hoří čistě, nedýmá, drží si svůj tvar a při hoření se neuvolňují žádné škodlivé látky. Nejhůře jsou na tom svíčky z parafínu. Jestliže ihned po spalování parafínové svíčky vyvětráte, nemělo by se nic stát, jelikož se vám do plic dostane jen minimum škodlivin. I tak ale nesmíme zapomenout, že se parafín vyrábí z ropy, a že se při jeho spalování uvolňuje do ovzduší toluen, benzen, formaldehyd a oxid uhličitý. A to všechno jsou škodlivé látky. Tedy pro lidský organismus. Na hřbitově či v rozlehlém kostele nepředstavují parafínové svíčky vůbec žádný problém, ale v malé místnůstce, která je navíc špatně větrána, nám spalování parafínu nijak neprospívá. Obzvláště pokud jsou přidány i chemické vůně a barviva. Může dojít k podráždění sliznic a uvolnění rakovinotvorných látek. Dlouhodobě a často proto v místnostech parafínové svíčky nepoužívejte.Zajímavostí též je, že se ve výrobě často míchají (ředí) takzvané „zdravé vosky“ nečistými oleji, přidávají se barviva a vůně. Proto je vždy třeba si zkontrolovat složení konkrétních svíček, které by mělo být u výrobku uváděno. A jak svíčku správně „sfouknout“? Především je třeba raději nefoukat! Za prvé sfouknutá svíčka chvíli dýmá a vůně to nebývá vůbec příjemná, za druhé je sfoukávání i požárně nebezpečné. Používejte proto zhasínadlo, nebo ponořte knot do tekutého vosku a zase hned vyjměte, aby v něm nezatvrdl. Další možností je si namočit do vody a nebo alespoň naslinit prsty a hořící knot dvěma prsty zmáčknout. Chce to ale trochu odvahy a mírné popálení není vůbec vyloučeno. Proto nemůžeme tento postup doporučit, byť se to tak často a tradičně dělá.