Svícník Ceropegia Woodii pochází z jihu Afriky a svůj název si získal díky neuvěřitelným, trubkovitým květům, které skutečně připomínají svíce. Tento popínavý sukulent (i když na první pohled jako sukulent příliš nevypadá) můžeme nechat na světle (třeba u okna) šplhat po opoře, nebo pěstovat jako rostlinu závěsnou, jejíž výhony působivě splývají dolů. Substrát volíme stejný jako pro kaktusy a sukulenty a zaléváme pouze v případě, že substrát již proschnul. Na zimu je navíc třeba zálivku ještě více snížit na minimum. Svícník (Ceropegia) je rodem sukulentních rostlin z čeledi toješťovitých (Apocynaceae). Tento rod je tvořen cca 150 rostlinnými druhy, které se vyskytují v tropech a subtropech Asie, Afriky a Austrálie. Pro všechny druhy rodu platí, že jsou jejich trubkovité květy přizpůsobené k dočasnému zadržení hmyzu. Rostliny si tak zajišťují své dostatečné opylení. Značný počet rostlinných druhů tohoto rodu je pak dán značnými rozdíly podnebí, v jakém se vyskytují. Například v Africe svícníky rostou v suchých oblastech, které přiléhají k poušti Kalahari (průměrné roční dešťových srážky menší jak 100 mm), ale i ve vlhkých tropech Ghany (průměrné roční dešťové srážky vyšší jak 1000 mm). Navíc svícníky rostou na půdách kamenitých i písčitých, v polostínu i na plném slunci.Jednotlivé druhy svícníků rozlišujeme především podle živých květů. Ty však mění sušením svůj tvar i barvu a nejsou proto vhodné do herbářů. Svícníky většinou nejsou schopné solitérního života, proto se vyskytují jako součásti společenstev jiných druhů rostlin se stejnými nároky na prostředí. Konkrétně svícník Ceropegia Woodii má zelenostříbřitě mramorované lístky ve tvaru srdíček, které mají na spodní straně růžový až nachový nádech. Pro správné vybarvení lístků je však zapotřebí dostatek denního světla, nevadí ani přímé slunce. Dlouhé stonky tohoto svícníku s listy vypadají jako řetízky s navlečenými srdíčky, olistění je však dosti řídké. Trsy ale můžeme zahustit zakořeněním dalších stonkových řízků a nebo malými hlízkami, které najdeme podél stonků. Stonkové řízky nám ochotně zakoření ve vodě, hlízky pouze uložíme na vlhký písek. Poté stačí pokojová teplota a světlo a zakořenění je zaručené. Ceropegia Woodii je na pěstování v bytech naprosto nenáročný. Prostě jej necháme po celý rok ve vytápěné místnosti a na světle, nejlépe u okna směřujícího na jih. Nepotřebuje zvlhčovat vzduch, nepotřebuje letnit, nepotřebuje na zimu chladnější prostředí, snese i velmi suchý vzduch, letní přehřívání interiéru a přetápění v zimě. Dokonce ani netrpí na škůdce s výjimkou vlnatek. Vlnatky poznáme podle výpotků podobným chomáčkům vaty. Pokud na svícníku vlnatky najdeme, stačí rostlinu otírat tampónem namočeným ve stolním oleji. Při rozsáhlém napadení svícník vyjmeme z květináče, kořeny omyjeme vodou a rostlinu vysadíme do nového substrátu. V pokojových podmínkách však můžeme pěstovat více různých druhů svícníků. A vzhledem k značně odlišným podmínkám v přírodě je u každého druhu třeba vědět, co preferuje. Svícníky obecně vyrůstají z masitých hlíz, oddenků a nebo shluku různě hrubých kořenů, některé druhy dokonce opět zakořeňují z poléhavých lodyh. Některé druhy svícníků dorůstají výšek až mnoho metrů (ve vlhkých tropických podmínkách), jiné nedorostou ani dvou metrů (v podmínkách suchých, aridních). Ovšem listy mají svícníky nejčastěji masité, čárkovité, okrouhlé, srdčité a nebo ledvinovité. Některé druhy mají listy drobné a brzy opadávající, přičemž fotosyntézu zajišťuje zelená lodyha. U některých druhů dokonce usychají celé lodyhy či jejich části, aby po dešti rostliny znova obrazily.Mohly by vás také zajímat další zajímavé popínavé rostliny do bytu. Květy svícníků vyrůstají nejčastěji z lodyžních uzlin a tvoří jen máločetná květenství, přičemž květy rozkvétají postupně. Květy jsou oboupohlavné, pětičetné a rostou na stopkách, které mohou být svěšené a nebo zkroucené. Drobný květní kalich je hluboce dělený a nevýrazný, rozličně vybarvená koruna má tvar vztyčené, často nesymetrické trubky. Základna trubky je ztlustlá, její horní část nálevkovitá. Korunní plátky jsou štíhlé a na vrcholu spojené do různě vytvarované stříšky. Rozkvetlé květy lákají svým pachem létající hmyz (nejčastěji mouchy). Hmyz vlétne do korunní trubky, která je zevnitř porostlá tvrdými chloupky skloněnými dolů. Hmyz tak může sestupovat pouze dolů a cestu zpět má velmi ztíženou. Jak hmyz sestupuje do báze trubky, je naváděn na prašníky, kde na své chlupaté tělo nabere pyl a opylí bliznu. Část tohoto pylu pak přenese do jiného květu. Zajímavostí je též, že hmyz musí v květu čekat, až ten začne vadnout a chloupky se sklopí. Hmyz je tedy skutečně a doslova v dočasném vězení, kde má však hojnost a ochranu před predátory. Plodem svícníků jsou míšky, nejčastěji vřetenovitého tvaru. Míšky po dozrání prasknou a vítr roznáší ochmýřená semena.