Pokřín lékařský (Mandragora officinalis), jinak též pekřín, mužíček, divý mužík a nebo abraum je spojen s mnoha mýty. A právě slovo mandragora bylo u nás doslova počeštěno, byť jde o správný latinský název této rostliny. Slovo pokřín zná dnes málokdo. Už v pradávných civilizacích často připomínal lidem různě pokroucený a netradičně rozvětvený kořen mandragory divého muže, později pak ďábla. Tajemstvím však byl především takzvaný „uspávací trik“ této rostliny. Nadzemní částí mandragory je poměrně nenápadná rostlina. Té vyrůstá ze země plochá listová růžice, která je světle zelená. Ze středu rostliny pak vyrůstají růžové až modré (ale i nazelenalé či bílé) květy, které se časem přemění na plody vypadající jako malá, nezralá rajčata. Tyto plody jsou mírně jedovaté, ovšem největší síla rostliny je ukryta v jejím kořeni. Ten může být dlouhý až metr a čtvrt, je špičatý (tzv. abraum) a může vypadat jako kořen mrkve. A právě kořen mandragory, který využívali již staří Řekové a Římané, je opředen různými bájemi a tajemstvími. Řekové například používali kořen mandragory k výrobě elixíru lásky, Římané si pro změnu mysleli, že dovede vyléčit lidi posedlé ďáblem, tedy vyhnat z nich ďábla. Ovšem všichni se báli vřískotu, který kořen vydává, když je vytahován ze země. Toto nesnesitelné vřískání vnímali jako natolik strašlivé, že si mysleli, že na ně lze i zemřít. A ten, kdo ze země kořen vykopal, byl proklet, jelikož vzbudil zlé duchy a ďábla, čímž si přivolal smrt.Vraťme se ale k účinkům mandragory. Kořen mandragory působil ve víně jako silné sedativum a skutečně bylo toto sedativum používáno, bylo-li třeba přelstít (uspat) nepřítele (např. bitva o Kartágo okolo roku 200 př. n. l.). A právě historická událost, kdy nechal Hannibal uspat Afričany vínem intoxikovaným látkami z kořene mandragory, zřejmě inspiroval Shakespeara, který použil tento uspávací nápoj ve své hře Romeo a Julie. Z kořene mandragory připravovali pradávní šamani a mágové různé masti a lektvary s halucinogenními účinky. Dokonce se v tu dobu lidé domnívali, že nálevy z kořene dovedou v lidech probouzet schopnost věštění budoucnosti. Často však nálevy sloužily pouze k navození spánku s neuvěřitelně živými sny, jindy jako halucinogeny. S mandragorou prostě není radno jakkoli experimentovat, o to více, že dnes u nás neexistuje o takových experimentech povědomí, zřejmě zde nenajdeme lidi s konkrétními zkušenostmi. A skutečně platí, že kvůli nadměrnému množství alkaloidů je mandragora při předávkování smrtelně jedovatá! A kdo z nás ví, jak ji dávkovat? A jaké látky mají podle současné vědy uspávací schopnost mandragory? Mandragora obsahuje stejné alkaloidy jako její rostlinný příbuzný rulík zlomocný, konkrétně tedy atropin, hyoscamin a skopolamin. Tyto chemikálie dovedou společnými silami ochromit nervový systém tak, že u lidí způsobují až kóma. Zato po pozření plodů mandragory můžeme očekávat „pouze“ projevy halucinace a nesouvislou řeč, ovšem i plody jsou nebezpečné, záleží na množství zkonzumovaných plodů, věku a zdraví osoby. Určitě to nezkoušejte. Mandragora patří mezi lilkovité rostliny (čeleď lilkovité) a právě její plody jsou velmi podobné plodům brambor a též příbuzných nezralých rajčat. Tato čeleď jinak též zahrnuje papriky, blín a rulík zlomocný. Nebezpečné jsou logicky i alkaloidy obsažené v nezralých plodech rajčat a v hlízách brambor, které by nebyly tepelně upravené, stejně jako v jejich plodech. Dokonce i některé odrůdy paprik ukrývají uvnitř plodu jakési jedovaté srdéčko. Pokud tedy chcete mandragoru pěstovat, nevyužívejte ji v jakékoli podobě ke konzumaci. Jde o mystický a sběratelský „kousek“. Pokud chcete začít zakoupenými semeny, vězte, že klíčí extrémně dlouho, jelikož obsahují inhibitor, který prodlužuje klíčení až na několik týdnů. Po celou dobu klíčení je třeba udržovat semena (substrát) vlhká. Vhodná teplota pro klíčení je cca +5 oC, přičemž je třeba držet nádobu se semeny ve stínu.Bohužel nelze mandragoru pěstovat v našich podmínkách celoročně v zahradě, proto se musíme smířit s dostatečně velkým a především pak hlubokým květináčem. V opačném případě začneme v příštím roce znova, jelikož rostlina za mrazů v zahradě uhyne. V zahradě proto může být pouze rostlinou jednoletou, jinak však vytrvalá.Při přezimování mandragory v květináči dochází k opadu listů, rostlina se zatáhne a hibernuje. Vyraší pak až znova na jaře. V zimě nesmíme rostlinu při hibernaci příliš zalévat a nesmí být ukryta na stanovišti, kde může mrznout.V létě mandragoru zaléváme zásadně ráno a nebo večer. Určitě ve vegetačním období prospěje dostatek vláhy (ovšem nepřelévat, aby nehnil kořen) a kyprá zemina bohatá na živiny. A ještě jedno důležité pravidlo, musíte nechat kořeni dostatek prostoru, jinak uschne a odumře. Květináč proto volíme dostatečně objemný, především pak hluboký.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, ireceptar.cz, pixabay.com