Tlustice rodu Graptopetalum z čeledi tlusticovité (Crassulaceae) rostou jakožto sukulentní trvalky v přírodě Mexika a Arizony. Nejčastěji tvoří přisedlé nebo krátce stonkové listové růžice se sivě zelenými dužnatými listy. Květenství mají rostliny vrcholičnaté, vlastní květy mají 5 kališních lístků, 5 korunních lístků a 10 tyčinek. Pro druh Graptopetalum mendozae jsou v dospělosti typické listy hnědozelené až šedozelené barvy, pokud rostlina roste v prostředí s nedostatkem světla. Má-li jej však naopak dostatek, spolu s dostatkem sucha a vysokým rozdílem denních a nočních teplot, lístky se zbarví až do růžově krémového odstínu. Květy tohoto druhu jsou droboučké, velké jen cca 1 cm, se třemi až pěti okvětními lístky bílé barvy, které jsou poseté jemnými červenými skvrnkami. Ideální jsou pro pěstování těchto rostlin v našich interiérech teploty od 15 do 25 °C. Růst rostliny přestávají a případně i utrpí omrzliny za teplot nižších jak 5 °C. Za mrazů zmrzne vysoký obsah vody v listech a vytvoří se nekrózy. Pozor však, růst tato tlustice přestane i za teplot vyšších jak 35 °C. Brání se tak odparu drahocenné vody. Za extrémních teplot proto přestaneme zalévat a k zálivce se vrátíme až se opět dostanou do mezí přijatelných pro růst. Paradoxně je třeba se vyvarovat dlouhému pobytu rostlin na plném slunci a v prostředí s velmi vysokými teplotami, třeba ve sklenících. Z pěstebních médií je ideální písčitá půda a květináč s dobrou drenáží na dně. Substrát by měl obsahovat rašelinu a granulovanou pemzu či říční písek, případně třeba Vermikulit, Kramzit apod. Přesazování je potřebné jen cca jednou za 12 let na jaře, přičemž odstraníme odumřelé kořeny. Graptopetalum mendozae jsou rostliny náchylné k hnilobě ve vlhkém prostředí, tropické klima s vysokou vzdušnou vlhkostí prostě nesnesou, dobrý pozor však musíme dát i na zálivku a schopnost pěstebního média nedržet příliš vody. Zaléváme jen občas, můžeme i rosit, ale ne často a jen za opravdu velkého sucha. V podstatě platí jednoduché pravidlo, pokud jsou listy plné vody, tedy tuhé a jaksi nafouknuté, není třeba zalévat vůbec. K zálivce přistoupíme, pokud listy začnou měknout, což znamená, že již byla část zásobní vody spotřebována. Čím více mají rostliny světla a čím větší jsou teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, tím jasnější růžovou barvu a vyšší obsah vody si listy budou držet. Je to jejich zvyk z pouštních podmínek. Při nedostatečném osvětlení a nadměrné vlhkosti pěstebního substrátu se rostlinám nebude dařit. Dokonce mohou i uhynout. Velmi snadné je množení tohoto rostlinného druhu, stejně jako všech tlustic z čeledi tlusticovité. Odříznout můžeme vrchol rostliny, čímž vyvoláme odnožování pupenů, odříznout a vysadit však můžeme i jednotlivé lístky. Koření ochotně, pokud je vysadíme do mírně vlhkého pěstebního substrátu. Stačí odříznuté lístky třeba jen položit na vlhkou rašelinu a počkat na nové výhonky, načež později vyroste z každého lístku nová rostlina. Další druhy rodu GraptopetalumGraptopetalum amethystinum má zaoblené sukulentní lístky modrofialové barvyGraptopetalum bellum má za dostatku světla lístky načervenalého nádechuGraptopetalum filiferum má sytě zelené listy s bílou barvou lemovanými hranamiGraptopetalum fruticosum má zelenavé listy s červenajícími konciGraptopetalum grande má lístky v mládí namodraléGraptopetalum pachyphyllum má lístky barvy světle modro-růžovo-zelenéGraptopetalum pentandrum má lístky barvy šedo-zeleno-růžovéGraptopetalum rusbyi má barvu lístků modravě zelenou se stříbřitým nádechemGraptopetalum saxifragoides s lístky svěží zelené barvy a kopinatého tvaruGraptopetalum superbum má špičku lístků v barvě růžově našedléUž se z vás stávají sběratelé rodu Graptopetalum?Zdroj: rostliny.prirodou.cz, rostliny.net, asucculents.com, Wikipedia
