Přetápění interiéru Je zbytečné a dokonce nezdravé místnosti našich domovů i pracovišť přetápět. Před rokem 1989 bylo topení téměř zdarma. Dálkové městské vytápění bytů bylo dotované, velice nízká byla i cena uhlí, dřeva a elektřiny, vytápění plynem bylo teprve v plenkách a možnosti spalování biomasy u nás v podstatě neexistovaly. Zvykali jsme si tedy na přetápěné místnosti už od útlého věku, vytápění příliš nestálo. Podle platných českých vyhlášek a norem nám topná sezóna začíná v září a končí v květnu. Doporučuje se teplota v místnostech obytných 21 oC, v místnostech pro dlouhodobý pobyt (kanceláře, pracoviště obecně) 20 až 24 oC. Přitom je zcela nelogické pobývat na pracovišti při 24 oC, udržet si výkon a necítit únavu. Mnozí z nás pak přetápějí i své byty. Je však únavné i nezdravé pobývat v místnostech vytápěných na 25 oC či více, v noci by navíc měla teplota v místnostech klesnout pod 18 oC. Ti, co při spánku nevytápějí vůbec, se od nás určitě budou lišit i svým zdravotním stavem. Prvním a nejsnazším způsobem, jak nejen ušetřit, ale i zlepšit své zdraví, posílit imunitu a cítit se lépe, je proto vytápění interiérů na nižší teploty. V zaměstnání i doma by nám 18 oC mělo přes den stačit. Na noc bychom pak měli intenzivně, ale krátce vyvětrat (za několik minut vyvětráme dostatečně, nevychladnou nám v interiéru povrchy předmětů a nezvýší se potřeba vytápění). Nevhodné je snižovat teplotu neúměrně nízko jen proto, abychom ji později zase výrazně zvyšovali. Spotřebujeme tak mnoho energie na zahřátí interiéru. Další dobré návyky V zásadě platí, že každý další kladný teplotní stupeň nad 20 oC zvýší naše náklady na vytápění o cca 5%. Pokud z bytu odcházíte jen na krátký časový interval (řádově až v hodinách), nemá smysl výrazně snižovat teplotu interiéru. Po návratu se nám její prudké zvýšení zbytečně prodraží. Lepší je v takovém případě v bytě udržovat běžnou teplotu. Pokud je vám chladno i přesto, že je teplota v interiéru naprosto obvyklá, bude lepší se tepleji obléci, než začít přetápět. Navíc je velmi pravděpodobné, že se o vás pokouší nemoc, kterou přetopením interiéru stejně neporazíte, naopak. Je nesmyslné šetřit na vytápění příliš. Vymrzlé místnosti po návratu z dovolené nevěstí nic dobrého, navíc podstupujeme riziko růstu plísní. V zásadě existuje určitá hranice spotřeby tepla, daná konkrétním klimatickým pásmem, ve kterém žijeme. U nás by pak neměla průměrná roční potřeba tepla čtyřčlenné rodiny klesnout pod 30 GJ ročně, samozřejmě ale záleží na skutečné velikosti obytného prostoru a celkové tepelné izolaci stavby. Správně instalovaný a dimenzovaný otopný systém Zbytečně utrácíme, pokud není část teplovodního vedení mimo bytové prostory dostatečně izolována. V takovém případě je nutné technickou tepelnou izolaci potrubí doplnit. Vytápět bychom také neměli s neseřízenými ventily. Obzvlášť je vhodná instalace termoregulačních ventilů. Velmi nevhodné je zakrývat radiátory nábytkem či jakýmikoli obklady, teplo má především proudit do místnosti, nikoli ohřívat překážky před radiátorem. Za radiátory je navíc vhodné instalovat fólii, která teplo odráží, jinak budeme zbytečně přehřívat zdivo, na které jsou radiátory kotvené. Před instalací otopné soustavy je samozřejmě nutné otopný systém optimálně dimenzovat. Je zbytečné pořizovat kotel s nadměrným výkonem. V úvahu bychom přitom měli brát naše vlastní potřeby tepla, velikost bytu, typ otopných těles, případně podlahového vytápění a další kritéria. Rozdílná pak bude spotřeba energií u tradičních zděných staveb (byť i zateplených) a nízkoenergetických či pasivních vzduchotěsných dřevostaveb s řízenou výměnou vzduchu (rekuperací). Špatně těsnící okna a dveře, tepelná izolace domu Ke značkým únikům dochází netěsnícími či starými okny s nedostatečným prosklením, stejně tak netěsnícími dveřmi. Některá starší okna lze doplnit izolačním dvojsklem či trojsklem, mnohdy je však nutné okna vyměnit za nová, případně alespoň dostatečně utěsnit spáry. Únik tepla pak mohou v zimě snížit i vnitřní žaluzie, které nás navíc v létě ochrání před nadměrným žárem. Spotřebu tepla nakonec snižují i okenice. Sice se s nimi běžně setkáme u rekreačních objektů, ale proč jejich služby nevyzkoušet i u rodinného domu. I když jsou v případě rodinných a bytových domů u nás běžnější venkovní rolety, které nám odvedou úplně stejnou službu. Úsporám energií nakonec pomůže i prosklení nevytápěných balkonů a lodžií (vytvoříme tak další takzvanou vzduchovou kapsu, kde bude tepleji než za okny). Vchodové dveře vykazují největších tepelných ztrát u špatně utěsněného prahu. Teplo nám však může unikat po celém obvodu špatně utěsněných dveří. Dále pak záleží na tepelné izolaci v dveřní výplni. Nezateplené a špatně těsnící vchodové dveře jsou pro každou stavbu doslova katastrofou. To samé platí i pro vchodové dveře bytů v bytových domech s nevytápěnou chodbou. Tepelná izolace domu Tepelná izolace vnější obálky domu, ale i stropů a střech, případně základů, je samostatnou kapitolou a tématem pro samostatné články. Obecně platí, že ať už zvolíme jakýkoli druh izolace (vždy v závislosti na potřebách a možnostech konkrétní stavby), významně omezíme tepelné ztráty. Nejenže se dnes zvenčí izolují domy při realizaci nových fasád a běžná je tepelná izolace domů nízkoenergetických a pasivních, ale často přistupujeme i k vnějšímu zateplení zděných novostaveb. Způsob vytápění Především je také nutné zvážit, pro jaký druh vytápění se rozhodneme. Vždy bude důležitý poměr ceny zařízení a průměrných ročních nákladů za vytápění. Rozhodujeme-li se pak pro biomasu, měli bychom ve svém nejbližším okolí znát kvalitního dodavatele paliva. Jinak by se nám taková investice mohla velmi prodražit. Stejně tak zvažujeme své finanční možnosti a vstupní náklady, nezbytné k pořízení tepelných čerpadel či solárních kolektorů. Navíc bychom měli vědět, že solární kolektory se v zásadě používají na ohřev vody a pak až k přitápění. Nelze solární techniku volit jako hlavní zdroj tepla. A pokud chceme skutečně luxusní pocit tepla obdobný působení infračerveného záření (infrapanelů), můžeme si doma nechat postavit třeba kachlová kamna. Využijeme-li je pro běžné vytápění hlavního obytného prostoru propojeného s jídelnou a kuchyní, budeme velmi spokojeni. Při správně dimenzovaném otopném systému a pořízení kvalitního kotle s regulací ale můžeme za přijetelné ceny vytápět třeba i plynem. Stejně tak nelze očekávat velkou spotřebu energií od elektrických topných rohoží a regulovaného elektrického podlahového vytápění. Je jen na nás, pro jaká řešení se rozhodneme. Jelikož je však problematika vytápění staveb velice složitým oborem, bude lépe, poradíme-li se s odbornou realizační firmou, která nám zajistí i projekci vytápění našeho domu.