K produkci bioplynu je potřeba organické látky, jako je například kal z čističek, hnůj nebo zelené rostliny. Tyto látky se uzavřou do speciálních nádrží, kde bez přístupu kyslíku za pomoci baterií rozkladem vzniká bioplyn. Ve vzduchotěsném reaktoru se biomasa zahřívá na určitou teplotu vhodnou pro použitý druh bakterií. Pro mezofilní bakterie je rozmezí teplot od 37 do 43 °C a pro bakterie termofilní 50 až 60 °C. Tedy organická hmota se štěpí na anorganické látky a plyn. Protože se vše odehrává bez přístupu vzduchu – aera – nazývá se tento proces anaerobní. Všechny zbytky lze využít jako vynikající hnojivo. Druhou stránkou je potom možnost využití zemědělských odpadů – tekuté i pevné výkaly hospodářských zvířat, sláma, zbytky z kukuřice, trav, bramborová nať apod. U slámy a pilin trvá proces o něco déle. Množství vzniklého bioplynu závisí na obsahu sušiny a na složení a strávení potravy. Pro představu – 1 kráva spotřebuje 25 MJ/den, 200 ks drůbeže zase 36 MJ/den. Okrajově se zmíníme i o druhém mokrém procesu- a tím je fermentace. Výsledkem fermentace roztoků cukrů z cukrové řepy, obilí, kukuřice, ovoce atd., je ethanol. Fermentace probíhá pouze v prostředí bohatém na vodu. U tohoto procesu je výtěžnost 90 až 95 % díky vzniku vedlejších produktů (glycerín). Destilací získaný ethanol je výborným kapalným palivem pro spalovací motory, přičemž jako přednosti jsou uváděné jeho ekologická čistota a antidetonační vlastnosti. Bohužel je zde nutné současně používat antikorozní přípravky, protože palivo má schopnost vázat vodu.
