Pro popínavé rostliny platí, že téměř všem vyhovují propustné půdy bohaté na živiny, ovšem porostou prakticky kdekoli, v jakékoli půdě. Platí též, že pokud chceme, aby rostly vysoko, měly by mít kořeny ve stínu či polostínu, ovšem ten svým kořenům vytvoří starší rostliny svým růstem. Je též vhodné kořenům nastlat shora vrstvu mulče. Ideální je, když pak rostliny jednou za rok přihnojíme kompostem. U mladých rostlin je třeba vést rostoucí výhony ke stěně žebříčkem, treláží, nebo alespoň šikmo vedeným prutem, čili z místa výsadby šikmo ke stěně. Pokud to neuděláte, počkáte si o mnoho déle, než se rostlina „chytne.“Panují značné obavy, že popínavky ničí omítku, což je částečně pravda. Pokud rostlina tvoří přísavné destičky či vzdušné kořínky, opravdu pronikne až do omítky, ale jen v případě, že ta je již poškozena a má škvíry a pukliny. Nejde však o nic fatálního, poničit stěny liány nedovedou. Problematičtější je hmyz, který se v „houští“ lián zabydluje, proto je třeba instalovat do oken sítě proti hmyzu. BřečťanBřečťan (Hedera) je stálezelená liána prodávaná v mnoha kultivarech, která se vysazuje ke stěnám severním či východním. Břečťan se dobře pěstuje na jílovitých a vápenitých půdách, víceméně vám však poroste na jakékoli půdě včetně půd kyselejších a propustných. Břečťan je dřevnatějící, přičemž se dovede vyšplhat až 20 metrů vysoko díky jemným a vzdušným kořínkům, kterými se chytá ke zdi. Pokud byste obnažili kořeny v zemi naleznete hustou, nepropustnou síť kořenů a kořínků. Starší rostliny dosahují bohatého květu, načež květy přitahují hmyz včetně včel. Plody břečťanu jsou modročerné, jedovaté bobule. Listy břečťanu jsou ale léčivé. Olistěné větvičky břečťanu najdou uplatnění v květinových aranžích, načež vydrží dlouho svěží. Zajímavostí břečťanu je, že se neochotně pne po bílých zdech a roste na nich pomaleji. Nádherné jsou například kultivary s bíle panašovanými listy, barva listů může být světle i tmavě zelená, s různými kresbami. PřísavníkPřísavník, čili loubinec trojlaločný (Parthenocissus tricuspidata), jinak též lidově „psí víno,“ pochází z východní Asie a stejně jako břečťan se i on u nás běžně vyskytuje v přírodě jako planý. Stinnou stránkou přísavníku je oproti břečťanu jeho opadavost (břečťan je stálezelený). Každý podzim vyprodukuje přísavník ohromné množství popadaných listů. Starší rostliny dřevnatí, přičemž přísavník roste oproti břečťanu velice rychle. Tepelně izolační schopnosti přísavník na zimu ztrácí (opadá) v létě však chrání dům před přehříváním. Přísavník nevyžaduje žádnou oporu, ke stěně se přichytává přísavkami. Listy přísavníku se na podzim před opadem nádherně zabarvují do tmavě červené. I přísavník vyžaduje ochranu kořenů před vysycháním, jinak se mu ale též daří ve všech půdách. Rozkvetlý přísavník láká včely snad ještě více než břečťan a plodem přísavníku jsou tmavomodré bobule. Zimolez ovíjivýZimolez ovíjivý (Lonicera periclymenum) se hodí především pergolám a plotům, případně i na stěny, ale na ty, kde máme okno do ložnice a dětského pokoje. Důvodem je omamná vůně květů, která se spolu s pylem stává především pro alergiky hotovou pohromou. Zimolez je 4 až 6 metrů vysoký, opadavý keř, který má rád sucho a vápenitou půdu. Ve vlhku bývá napadán padlím. Zimolez vyžaduje oporu, jelikož se nedovede přichytávat k podkladu. Bez opory se nám prostě nerozroste. Ideální je instalace treláže, ale pozor, mezi stěnou a treláží musí být dostatečná mezera.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com, wikipedia.org
