Kapr, který připlave na vánoční tabuli v trojobalu? Zase tak univerzální klasika to v Česku nebude, servíruje se totiž jen v asi dvou třetinách domácností. Jinde se preferují spíše řízky vepřové a kuřecí. Ryba se často podává ve formě dietního předkrmu. Co ale chybět nesmí, je bramborový salát. Ten se podává v 94 procentech českých domácností. S tím správným receptem na něj ale pospíchat nebudeme, existuje v tolika variantách, jako existuje těch českých domácností. Národní individualismus zkrátka proniká i do národní gastronomie. A jak to mají jinde? Když se přidržíme pokrmů, které jsou na Vánoce tradiční u našich polských sousedů, místo by nám nevyšlo. Jejich hostina, v reakci na dvanáct měsíců roku a tucet apoštolů, totiž nese dvanáct chodů. S kaprem počítají též, ale taky jim nechybí třeba pierogi nebo výběr z ovocných a makových dezertů. Co je ale tím hlavním titulním pokrmem polské štědrovečerní tabule? Řepná polévka. Není to boršč - ale barszcz. Syrová řepa se vaří v zeleninovém vývaru s octem a trochou česneku, pak se vše přecedí a vznikne jasně zbarvený vývar. Tradičně se podává s malými knedlíčky plněnými houbami, které se nazývají uszka - ouška. Nakoukneme-li do Dánska, uvidíme, že jejich vánoční hit se tu příliš neliší od zbytku roku. Tabuli totiž jako předchozích 364 dní vévodí herinek. Sleď předem naložený do soli. Ovšem tenhle vánoční sleď je výjimečný tím, stejně jako celý julefrokost, štědrovečerní oběd. Sleď je totiž nakládaný a kořeněný skořicí, hřebíčkem a ještě ovoněný santalovým dřevem. Pojídá se to s žitným chlebem – rugbr?d – a lžící domácí remulády. Dánská vánoční tabule, julesild, zkrátka silně odkazuje na blízkost moře a tradiční stravu. Finsko si vzalo na štědrovečerní tabuli „od každého něco“. Nechybí uzené ryby, salát z nakládané řepy, pečená šunka, zeleninové nákypy. S většinou těch pokrmů se setkáte i jiný den v roce, jen lanttulaatikko je opravdu výjimečné. Je to silně kořeněná zapékaná brukev. Nejprve uvaří a rozmačká, poté se před pečením smíchá se smetanou, strouhankou, muškátovým oříškem a cukrovou melasou. Ten zlatavý a křupavý povrch se vyrábí z posypky. Je to dobrota. Němci už v rámci zdvořilých etnických korektností ořezali vánoční zvyky na provozní minimum, ale svůj Feuerzangenbowle si ještě pořád drží. Co to je? Na první pohled to vypadá jako obyčejný svařák. Tak proč mu říkají – volně přeloženo – „punč ohnivého jazyka“? Inu, on je to skutečně na počátku obyčejný glühwein, ohřáté červené víno s pomerančovou kůrou, skořicí a kardamomem. Ale pak se v hrnečku zapálí vysoce-alkoholickým rumem nacucaná cukrová homole, zuckerhut. Ta zaplní svařák karamelizovaným alkoholickým cukrem. A to nejen krásně vypadá, ale i skvěle chutná. Ve Španělsku, přesněji tedy v Katalánsku, mají jasno. Ovoce, zeleniny a třeba ryb si užívají přes rok dostatek, a tak si na Vánoce ordinují něco trochu jiného. Polévku, ale opravdu velmi vydatnou. Ve formě super-silného vývaru, vyrobeného ze směsi hovězích kostí, vylepšených kostmi ze šunky. Přidávají se k tomu ještě kuřecí prsa, kuličky z mletého vepřového masa. Nechybí u toho ani galety, masivní těstoviny. Je to vývar, ale s takovou „výložkou“, že v něm stoí lžíce. Celé se to jmenuje sopa de galets. Sicilská kuchyně v sobě nese silný odkaz maurské gastronomie. A docela zajímavým způsobem to fúzuje na vánoční tabuli. Všechno se u nich doslova točí kolem bucellato. Proč točí? Je to kulatý koláč, hodně jiná bábovka, ovšem vyrobená ze sušených fíků, mandlí, rozinek a piniových oříšků. Za svou výraznou chuť vděčí marsale, silnému alkoholizovanému vínu. Přidává se do těsta, při pečení a při konzumaci. Mimochodem, na sicilské vánoční hostině se můžete dočkat i zmrzliny. Pistáciové. Ta je totiž původním sicilským objevem. Norové mají zvláštní chutě. Ovčí hlavu ale protentokrát necháme být, poslední dekády ji na stůl dávají hlavně proto, aby se pobavili úlekem hostů. To, na co se 24. prosince opravdu těší, jsou pomalu pečená jehněčí žebírka. Nevypadají kdovíjak vzhledně, ale je to o vůni a chuti. A velmi náročné přípravě. Tradiční pinnekjott se nejprve suší, solí nebo udí a pak se pomalu peče na březovém dřevě, dokud není maso šťavnaté a křehké. Přílohou je kaše z lebedy, čekanky a mrkve a sladká brusinková marmeláda. Obvykle se také podává také panák akvavitt, pálenky kořeněné fenyklem, kmínem a badyánem. Na světě není o moc křesťanštějších populací, než na Filipínách. Co si tedy v této exotické ostrovní republice dopřávají na Vánoce. Jejich základním vánočním pokrmem je bibingka. Je to těstovitě-mazlavý koláč z rýžové mouky s kokosovým mlékem, máslem a vejci. Ty opravdu promakané verze se vyznačují tím, že jsou ještě ozdobené roztaveným sýrem, osoleným kachním vejcem a bohatě posypané strouhaným kokosem. Chuťovka, která tedy naši tabuli moc nepřipomíná. Tradičně se připravuje na žhavém uhlí v hliněném hrnci vyloženém banánovými listy. Můžete si vybrat, jestli ho chcete na sladko anebo slaný. Ale počkat si na něj musíte až po Misa de Gallo, Velké půlnoční mši. Dobře, na Filipínách je těch křesťanů 90 procent populace, v Mexiku pětadevadesát. Takže co si dopřávají tady? Recepty se liší kraj od kraje, většinou odráží regionální proměnlivost. Ale všude se podává Ponche Navide?o. Sváteční nápoj, vyrobený svařením ovoce. Je v tom guava a jablka, se syrovou třtinovou cukrovkou, skořicí a ibiškem. Popíjí se už před Štědrým dnem i během týdenních oslav Las Posadas, které připomínají cestu Josefa a Marie z Nazaretu do Betléma. Že vám ta ovocná a nealkoholická verze svařáku přijde málo akční? Můžete si nachystat i ponche con piquete, punč se žihadlem. Je to to samé, jen se spoustou tequilly. Indie, to je spousta hinduistů a něco málo muslimů. Tady asi moc lidí slavících Vánoce nenalezneme, odtušíme. Ale co to? Oblast Goa totiž byla po čtyři staletí portugalskou kolonií, a tak se tu zabydlely i trochu jiné tradice. Ovšem podané náležitě pikantním způsobem. Středobodem zdejší vánoční tabule je tzv. sorpotel. Maso dušené a vydatně kořeněné. Pokrm podávaný obvykle ve vysoké misce, obsahuje ty nejlepší kousky vepřového. A taky játra a srdíčko. Pomalu se dusí nad ohněm, je kořeněn skořicí, kmínem, kašmírských chilli. Doplňkem je pak sana, rýžové koláčky dochucené kokosovým likérem. Musí se nechat, že Brazilci slavit umí. Jejich slavnostní štědrovečerní hostina začíná v pozdních hodinách, a často se protahuje až do rána. Co je tak zdržuje? Pije se, to ano, ale hlavně se jí. Vydatným pokrmem je třeba bacalhau, solená treska. Pak se musí vypořádat s pečeným krocanem, silně česnekovanou dušenou kapustou a jejich verzí bramborového salátu. A když už si myslíte, že se do vás nic nemůže vejít, přijde na stůl farofa. Dezert vyrobený z velmi zasycující maniokové mouky, s máslem a česnekem. Uvnitř farofy může číhat slanina, rozinky i vlašské ořechy. Portorické vánoční meníčko nepopírá pestrost. A masité kalorie. Hostina začíná u pernil, tedy pomalu pečeného vepřového masa. Odtud pokračuje na arroz con gandules, tamní variaci na masité rizoto s hráškem. A pak? Pak přichází pasteles. Těstovinové balíčky plněné mletou vepřovou plecí. Nevaří se v páře (jako třeba podobně vypadající mexické tamales), ale normálně ve vařící vodě. Dochucené jsou směsí česneku, oregana, černého pepře a kurkumy. Výroba je poměrně pracná, proto si je dopřávají jako sváteční mimořádnost. Venezuela patří mezi významné producenty hovězího. Prorostlý stejk tu na štědrovečerní tabuli ale nečekejte. Vede tu pan de jamón. Velmi „zvláštní“ variace štrůdlu. Je maso-zeleninový. A taky je vyrobený z kukuřičné mouky filo. Těsto pochází ze zákvasu, který dodává výslednému produktu sladko-kyselou chuť. Tenhle závin je tu relativně mladou tradicí, podává se teprve od roku 1905. A co mají dobrého v Jihoafrické republice? Země je proslulá svými přeslazenými pochutinami, a tak i ten „vánoční“ jde se sladkostí do extrémů. Je to tuhý piškotový pudink z malvy. A aby nebyl zase tak „tuhý“, změkčuje jej sladký meruňkový džem. Pak se do něj ještě přidává krémový likér z ovoce marula, pálenka amarula a nakonec se to před podáváním za tepla ještě celé polije oslazenou máslovo-krémovou omáčkou. Je to tak nacucané, že to sotva drží tvar. A pokud řešíte hladinu cukru v krvi, tenhle pokrm vás zabije. Ale bude to sladká smrt. Když se 43 dní v kuse postíte, potřebujete to pak něčím pořádným zajíst. Své o tom vědí v Etiopii, kde se štědrovečerní hostina neobejde bez doro wat. Co to je? Kohout. Ovšem pomalu dušený, se zeleninou. A doplněný o nezbytné „ohnivé“ vejce natvrdo. Klíčem k tomu opravdu výbornému vánočnímu wat je berbere, etiopská směs koření. To nemá univerzální recepturu, každý si dělá tu svou. Skoro jako u našeho bramborového salátu. Nechybí v něm pískavice řecká, kardamom a koriandr, a také velké množství přepuštěného másla. U hostiny se obejdete bet příboru. Pojídá se to ručně, s pomocí neméně tradičního chleba injera. Zdroj: NationalGeographic.co.uk, TheConversation.com, curiouscuisinierre.com
