Kdybychom měli následující trendy-tipy nějak shrnout, asi bychom upozornili na to, že nově teď spíše upozaďují osobu tvůrce-zahradníka, a všímají si věcí tak nějak okolo. Zahrada – produkční i okrasná – by neměla být ostrovem sama pro sebe, ale měla by něco umět, reagovat na situaci za plotem. Měla by pomáhat půdě, opylovačům, držet se přírodnější předlohy… Zvídavou otázku: „Proč?“ si na okrasné zahradě moc často neklademe. Vysadíme, co zrovna máme a dáváme to tam, kde to dobře roste. A kde to vypadá pěkně a dělá nám to radost. Plus se ještě občas snažíme o to, aby to bylo o něco hezčí/větší/lepší – než u sousedů za plotem. Takhle to přeci fungovalo vždycky, ne? Jenže současným trendem je k tomu všemu přisadit ještě nějaké další, oduševnělejší či praktičtější zdůvodnění. Na západ od Plzně a dál za oceán je teď tím vyšším smyslem koncepce zahrady to, že ji třeba plánujete tak, aby – šetřila vodu, odolala letnímu vedru či výkyvům klimatu, nebo aby podpořila místní druhy rostlin (a nepodporovala druhy invazivní), chutnala opylovačům. Pokud zrovna tomuhle nefandíte, tak aby to byla zahrada „aromatická“, laděná k tónům několika specifických barev. Zkrátka, dá se vaše zahrada vystihnout jedním slovem a kromě toho, že vypadá hezky, umí i něco jiného, užitečného? S opatrnou kritikou: starost o opylovače není žádnou extra novinkou a každý rozumný zahradník je rád, když mu to na jaře mezi záhonky místo němého ticha hezky bzučí. Oboustranně prospěšná výměna – pár vytrvale kvetoucích a nektarodárných rostlinek v zahradě výměnou za snazší opylení /větší výnos je naprosto férovou hrou - kterou ostatně doporučujeme každou sezónu. V čem je tedy háček? Že roli opylovačů nezastávají jen ty zpopularizované včely medonosné, a všeobecný trend je přitom momentálně příkře nastaven jen a výhradně na podporu jejich blaha. Takže prosím pozor, pokud můžete, myslete při výsadbě či výsevu kvetoucích chuťovek na to, že jsou tu tucty dalších ohrožených užitečných opylujících hmyzáků, které mohou včely konkurenčně z vaší zahrady vytlačit. Má to být spíš rovné, anebo trochu zakroucené? Přesně tak, letošní trendy jsou u okrasných zahrad nastaveny směrem k nenáročnému a organicky působícímu rozvržení. Orientace i textury by měly připomínat přírodní uspořádání, ovšem v přísně udržovaném slohu. Co si pod tím představit? Neokázalé divoké květiny, romantické altány, klikaté štěrkové cesty, kombinace rostlin a stylů způsobem, který působí přirozeně a rozmarně.Zkrátka a dobře, zahrada nedělaná podle pravítka, ale spíš uchopená venkovní prostor, který už na první pohled působí uvolněně. Ruku v ruce s tím jde trend maximalismu. Co to obnáší? Žádný kýč a drobotiny, ale jít do toho naplno. Přidat na barvách, objemu, textuře. A nebát se toho. Něco se mění a střídá, včerejší novinky mohou být zítra zapomenuty. Jestli je ale něco mezi trendy stálicí už několik let, tak je to vertikální zahradničení. Nejspíš proto, že zeleň si chce ve svém okolí dopřát každý, ale ne každý na to má dost místa. Osazení zeleně na zdi a stěny, táhnutí záhonků do výšek - ať už na zahradě okrasné, produkční anebo v interiéru, je prostě pořád hit.S nedostatkem místa a touhou po zeleni je úzce provázána další módní směr současnosti, který poptává zeleň univerzální a bez alergenů. Pavoukovce, hadince, levandule, drobnokvětý zdobný anglický břečťan,… Co mají společného? Že je půl roku můžete mít venku na své mikro-zahradě, zdobit dvoreček. A pak je s příchodem chladu můžete přestěhovat domů, kde budou zdobit přes zimu. A všechny jsou hypo-alergenní. Z principů regenerativního zahradničení jsme si trochu dělali legraci, ale zjevně je to věc, která má potenciál oslovit. Proces optimalizace metabolismu zahrady (zní to hrozně složitě a odborně) se jeví být něčím, co zahradníky zajímá.Takže v bodech: sadit produkční víceletky; kombinovaná výsadba plodin, které si navzájem nějak pomáhají; zvýšená tolerance vůči plevelům; půda překrytá vegetací. A snaha vracet do půdy alespoň tolik- raději víc - kolik jste si z ní skrze úrodu nabrali. Není to žádná magie ani super-náročná technika, ale prostě další klasický přístup, který je pro další sezónu maximálně v trendu. Zelené hnojení. Už proto, že je v souladu s těmi všemožnými eko-postupy. Ale taky proto, že je to v porovnání cena/výkon to nejlepší možné řešení. Hrachovité a bobovité vám zdarma pohnojí, a na zapravení zelené organické hmoty do půdy tedy neproděláte. A tam, kde cítíte, že to bez hnojiva nepůjde? Nechte ležet stranou pytle s NPK a sáhněte po hnojivech vyrobených z mořských řas. K čemu jsou dobré? Na rozdíl třeba od fosforu, jehož dostupné zásoby se nám povážlivě tenčí, v oceánech a mořích o řasy nouzi nemáme. Přitom v sobě nesou všechny potřebné živiny – včetně ještě hořčíku - které rostlinky na záhoncích docení. Výhodu samozřejmě mají ti s chatičkou na pobřeží. Ale letos rozhodně platí, že kompost z mořských řas je velká věc.Zdroj: Gradeningetc.com, MarthaStewart.com, ČeskéStavby.cz