Každý rostlina si žádá své, a její předsmrtný stav je tím nejlepším dokladem toho, že to potřebné nedostala, anebo se jí ho dostalo až příliš. Problémy mohou nejčastěji vznikat na několika úrovních. Jedničkou je samozřejmě sucho, které je asi tím nejefektivnějším zabijákem pokojových rostlin. Protože i ten nejodolnější kaktus si jednou, byť za dlouhý čas, o trochu té vláhy řekne. Hodilo by se říct, že spíš než sucho hubí květiny naše zapomnětlivost. To, že je zapomene zalít, anebo nemáme jasno v tom, kdy jsme za naposledy zalévali, a tak to tam hrkneme pro jistotu ještě jednou. Jistě, voda je pro rostliny zásadní médium, a bez vody v přiměřeném množství nepřežijí. Jenže kritické přelévání rostlin je velmi nedobrým receptem, který se v duchu „raději více než méně“ obrací proti všem zúčastněným. Promáčená rostlina totiž může začít hnít odspodu, a její kořeny se mohou v rozbahněném substrátu dusit. Nebudou moci přijímat živiny, a doslova tak kytku „vysušíme a vyhladovíme vodou“. Zatímco rostliny trýzníme suchem nejčastěji v létě, kdy mají o vláhu nouzi, přelévání je typické na podzim. V době, kdy už si tolik vody nežádají a zklidňují se před zimní sezónou. Druhá nejčastější příčina také plyne z našeho přehnaného zájmu o stav rostlin. Jako i jindy v životě, nejvíce nevědomky škodíme tam, kde to myslíme dobře a chceme pomáhat. Přilepšit jim, provzdušnit trochu udusanou hlínu, doplnit trochu substrátu, přisypat něco málo výživy, hnojiva. Pokud jde o tyhle milé laskavosti, drtivá většina pokojových rostlin absolutně vystačí s tím, co jim jejich květináč nabízí. A jedinou péči navíc, kterou uvítají, je přesazení do většího květináče, až přijde ten správný čas. Hračičky okolo spíše škodí. Přílišná péče, která končí přehnojením (tedy vlastně biologickou otravou) je prostě problém. Podobně rostliny trpí, když jim nedáte čas a klid na vlastní růst. Třeba proto, že je neustále stěhujete z místa na místo. Mají pomalou reakční dobu, takže dynamické přesuny nesou se zpožděním a nelibě. S neoptimálním umístěním se pojí další klasika: nesprávné světlo. Některé rostliny prostě sluníčko milují a potřebují se jím opájet celé dny. Jiným svědčí spíše zástin a tmavý kout. Poplést to znamená zadělávat si na problém. Při nedostatku světla rostliny obvykle blednou, ztrácí svou původně svěží barvu. Někdy všechno funguje dokonale, než se projeví komplikace. Příčinou je obvykle nějaká logická maličkost. Třeba to, že jste si do pokoje, kde se květinám dosud dařilo, pořídili závěsy. Ty zredukují světlo o polovinu. Na každé dva metry vzdálenosti od okna připadá 4x méně světla. Nedostatek prosvětlení rostliny oslabuje. Natahují se a natáčí za ním (a nemusí to být zrovna heliotropní slunečnice), jsou bledé, a vzhledem k neoptimálně prodlužovanému stonku slabé. Nenápadným negativním faktorem může být i instalace klimatizace, která zrovna tropickým kráskám vůbec svědčit nemusí. Svou roli hraje i příliš suchý vzduch. Při něm obvykle listy rostlin žloutnou. Obvykle je průvodním jevem zahájení topné sezóny. Protipólem horka a sucha je nepřiměřený chlad a zima, případně průvan. Obvykle, když chceme rostlinkám dopřát trochu světla na parapetu profukujícího okna. Výsledkem jsou listy „spálené“, povislé, prověšené. Dílčí extrémy může představovat úplná absence péče, například neotírání prachu z povrchu listů v zaprášených místnostech, kancelářích a provozovnách. Zvlášť tam, kde se třeba pracuje nějaký výkonný kuřák. Nebo třeba nečekaná invaze škůdců. Molic, mšic.Pořád ale platí staletími prověřená klasika, že dávka dělá jed a každá výrazná nepřiměřenost jednotlivých faktorů (zálivky/ sucha, péče/zanedbání, slunečního záření/šera, tropické vedro/zima) škodí. Jasné. Teď ale, co s tím? Řešení do značné míry stojí a padá s tím, jak dokážeme situaci vyhodnotit. Řešíme tu nad seschlými květináči nenadálou změnu, ke které došlo v důsledku změny nějaké rutiny? Anebo jsou květináče se zbytkem skomírající vegetace výsledkem nějakého dlouhodobého chřadnutí? V prvním případě totiž budeme řešit odchylku od normy (přelití, vynechanou sérii pravidelných zálivek během dovolené, přehnojení, paraziti). V druhém případě jde spíš o systematické selhání: nevhodné pH substrátu, špatné umístění rostliny, nedostatek/přemíra světla, vnější změna – přetápění/chlad a suchý vzduch). Nic kloudného vás nenapadá, tonete v nejistotě? Ani když si pročtete nároky na pěstování jednotlivých pokojovek? Určitě zkuste formální obhlídku pacienta. Popálení mrazem a vedrem má podobné příznaky, ale ve vytápěném pokoji by první scénář hrozit neměl. Zanořte prst do hloubky květináče. Sucho až na dno, je u dna spíše bláto? Drží rostlina stonkem/kořeny v substrátu? Jsou postiženy všechny listy, anebo nápadně jen jedna část rostliny? Je v odkapávací misce voda? Vydává substrát anebo voda v misce nějaký hnilobný zápach? Je to prostě trocha rostlině-medicínské diagnostiky, která spíš připomíná forenzní šetření. Další kroky totiž připomínají nekromancii, černou magii k oživování mrtvých. Zvlášť, pokud si pořád nejste jistí tím, co kolaps rostliny způsobilo. Pak bude zásadním krokem první pomoci restart do původního stavu, návrat rostliny do ideálních podmínek. Obnáší to výměnu květináče, výměnu substrátu, zevrubnou prohlídku kořenů. Tady je obvykle patrná příčina – přelití. Novým květináčem (tentokrát nezapomeňte na odvodňovací otvory) a substrátem (nebude přehnojený, pře-vlhčený ani přeschlý) můžete udělat hodně dobrého. S chirurgickou jemností a citlivostí také v případě přelití odstraňte kořeny měkké, uhnilé. Ano, z kořenového systému toho nejspíš mnoho nezbude. Stonek, který ledva drží, něčím raději podepřete.V případě přehnojení, tedy otravy, je třeba rostlinu vnitřně pročistit. V rámci záchrany tedy přejděte na moment k hydroponii. Rostlinu, respektive to, co z ní zbývá, ponoříte kořeny do vody, a necháte ji vzpamatovat. Stejně si počínejte u suchých exemplářů. Potřebují vodu, mají ji mít. A vodní lázeň dokáže suché i přehnojené znovu přivést k životu, k propagaci nových kořínků a jemného vlášení. Připravit je na návrat zpět do půdy. Předtím ale ostříhejte vše, co už je suché a silně zavadající. Není třeba postiženou rostlinu dále vysilovat tím, že bude vyživovat polomrtvé části svého těla. Jak moc stříhat? Drasticky, situace si to žádá. Podle vážnosti pak ve dvou variantách (podle růstového profilu rostliny): buď tak, abyste dorovnali výšku nadzemní části rostliny délkou zachovaného a aktivního kořenového systému, anebo až do úrovně listové růžice/srdce/krčku rostliny. A pak? Nemusíte dávat na modlení. Rostlina, která už byla na odpis, získala slušnou šanci na nový začátek. Který by se hodilo absolvovat bez dalších pochybení. V optimálních podmínkách, bez zbytečných laskavostí.