Levandule je klasika. Ale to, že obstojí i v podmínkách sucha, se této krásce ze Středomoří upřít nedá. Navíc je univerzální v tom, jak ji budete pěstovat. Parádu udělá v květináčích na balkóně, vynikne v kruhové amfoře na terase, udělá výrazný ostrůvkovitý prvek uprostřed zahrady. Může fungovat jako formální nízko rostoucí živý plot, anebo dominanta ukončující skalku či kamenitý pás. Miluje slunce, dodává exteriéru barvu, láká včely, voní. Užitečná je i sušená a dobře se řízkuje. Pokud hledáte suchu odolné rostliny, které samy o sobě příliš nevyniknou, ale skvěle se hodí do různých kombinací smíšených výsadeb s mnoha různými odrůdami, vsaďte na pryšce. Nedá se říct, že by k sobě strhly veškerou pozornost, ale jejich světlá zeleň krásně doplní paletu barev na jaře, zatímco přes léto zaujmou svým strukturálním vzhledem. Pryšců je mnoho druhů, a je třeba dobře vybírat jejich umístění. Stálezelená půdopokryvná Euphorbia amygdaloides dobře poradí se suchým stinným místem, na sluneční úpal se hodí Euphorbia characias. A chybět tu nemůže ani stříbřitě zelený pryšec Euphorbia myrsintes, drobná, plazivá, velmi suchovzdorná půdopokryvná rostlina. Té se bude líbit i na štěrku. Přijdou vám barvy suchu odolných druhů rostlin nevýrazné a mdlé? Preferujete přitom přirozenější až luční vzhled divoké zahrady? Odpovědí na vaše trable je mák. Tedy, nejen ten vlčí, který plamínky své sytě rudé dodá energii i fádním místům. Daří se mu v suchých podmínkách, slunce snáší s elegancí, je nenáročný na pěstování. A pokud budete chtít, samo-výsevem se může obnovovat na zahradě dál. Můžete experimentovat – jsou tu soumračně růžové a fialové květy máku „opiového“ Papaver somniferum, i zlatavé barvy kalifornského máku, Eschscholzia californica. Charakter výrazné vyšší oranžové trvalky má Papaver orientale. V žebříčku popularity obvykle stojí bodláky někde mezi kopřivami, svízelem a dalšími prevíty. Ale k ozdobnosti vyšlechtěný rod Erynginium vás přiměje změnit názor. Bodlákovité jsou totiž dokonalým příkladem udržitelnosti: šetrně zachází s vodou, s divokým růstem to nepřehání, jsou tolerantní vůči slunci i nedostatku živin. Přežijí na odvodněných štěrkovitých půdách na plném slunci. Modré ostnité květy dodávají letní výsadbě strukturu a texturu, dobře vypadají v lučních výsadbách prérijního typu vedle okrasných trav. A jejich krása přečká dobu kvetení, květy ostropestřců vypadají dobře i hluboko do zimy. Pro přežití sporýšů je asi nejkritičtější fází jejich výsadba. Když se ale dobře „založí“, na suchých, dobře propustných půdách ve slunných podmínkách, přetrvají tyhle odolné trvalky na věčnost. Nevyžadují téměř žádnou zálivku a tam kde se uchytí, už setrvají bez větších problémů. I tady je na výběr řada kultivarů, z nichž se dá podle záměrů kompozice zahrady vybírat. Jsou tu vysoké a vzdušné druhy, jako je například Verbena bonariensis. Do nádob se hodí kompaktnější kultivar Lollipop. Mezi další menší odrůdy patří Verbena officinalis 'Bampton'. Jen je na jaře seřízněte, protože na zimních semenících si často pochutnávají ptáci. Mateřídouška a její blízký příbuzný tymián patří k těm rostlinám, které jsou ke zvládání sucha a slunečního úpalu na vyprahlých skalkách doslova předurčeny. Právě proto se jejich výskyt se nemusí omezovat jen na bylinkovou zahrádku, a můžete jim dát prostor napříč větším areálem. Kompaktní, stálezelené plazivé odrůdy se hodí zejména mezi nášlapné kameny a k dlažbě, jako živé lemy na okraje cestiček a za obrubníky. Nevadí jim, když na ně občas šlápnete, snáší to dobře. Vynikají vůní, ale taky přepestrou barvou listů, pokud tedy pracujete s paletou od stříbrošedé, přes modravou až po odstíny zelené. Pelyněk je odporný, když se jej pokusíte žvýkat. Ale jinak nemá chybu. Patří k nenápadným druhům, které dovytváří podmínky pro výraznější exempláře, výtečně doprovází další letní trvalky a letničky všech barev. Je univerzální, pokud jde o způsob pěstování, daří se jí na záhoncích i v nádobách. Odpuzuje bzučivý bodavý hmyz. Má nádherné stříbrošedé listy, které jsou jemně aromatické. A samozřejmě, je dokonale přizpůsobena plnému slunci a omezeného přísunu množství vody. Vypadá jednoduše, prostě. Ale v téhle prostotě se skrývá okouzlující půvabnost jednoduchosti. Je libo něco prostorově výraznějšího? Zkrátka, netoužíte jen po přehlídce rostlinek do záhonku, ale raději byste do zahrady doplnily i nějakou křovitou dřevinu? V závislosti na tom, jakou máte na pozemku půdu, se v tom případě můžete spolehnout na hloh. K celému rodu Cratageus totiž patří vysoká míra přizpůsobivosti. Takže když už se uchytí, neodejde. Snáší extrémní rozsah podmínek, od mrazů po úpalná horka. Je do značné míry pionýrskou dřevinou, která se prosadí tam, kde to jiné druhy nesnesou. Dá se dobře korigovat a tvarovat, zásahy snáší dobře. Přičtěte k tomu roztomilou křehkost jeho kvítků a plody, které nabízí ptactvu, a máte ideální křovinu do prosluněných míst. Zdrobnělý český název – astřička – má jen pramálo společného s tím, kolik parády mohou rostliny rodu Symphyotrichum ve výsledku udělat. Dokáží totiž docela vyrůst a obsadit pro sebe i větší prostor. Své místo najdou jak v zahradě řekněme divoké, ostrůvkovité, tak i na smíšených záhonech. Všude ale lákají včely, motýly a další opylovače. Zaujme tím, že se do světa hlásí květy v odstínech fialové, modré, bílé nebo růžové, které přichází až přes léto a pozdní léto. V době, kdy už toho moc nekvete, dokáží prozářit celou zahradu. Ze severoamerických prérií k nám doputovaly Gaillardie, kterým se u nás říká kokardy. Podstatné je spíš to, že ony prérie moc vodou neoplývají, a tak se tyhle krásky z hvězdnicovitých, s nápadnými květy, náramně hodí. Čarují barvou – květy jsou žluté, ale do terče je rostlina červená. Kvete vytrvale celé léto. Její podlouhlé listy mají šedozelenou barvu, mohou být zpeřené. Nejčastěji se kokardy pěstují jako trvalky, existují však i jednoleté druhy, které na jaře vyséváme pod sklo a ven je vysazujeme až koncem května. Letničky však vydrží kvést od léta do podzimu, dokud je nespálí mráz. Bída, kde se nic neuchytí? Nezoufejte. I z mála se dá udělat hodně. Své o tom ví super-odolná kostřava sivá (též popelavá). Ano, je to „obyčejná“ tráva. Ale s dost neobyčejnými schopnostmi. Předně, vytváří nápadné bochánky, kterými povrchu zahrady dodává členitost a texturu. Podstatné je, že není vůbec náročná na pěstování, je odolná vůči zimě, větru a prudkému slunci. Asi jediné s čím má problémy, je přemíra vlhkosti. Což je asi to, co vás ve sluncem rozpálené zahradě zrovna netrápí. A právě v tom suchu a úpalu umí zabodovat. Hodí se do okrasných záhonů, doplňuje skalky, dobře se kombinuje s trvalkami i keři. A stejně jako ustojí úpalné pětatřicítky veder, zvládá i podobně silný mráz. Tvary má pravda poněkud mimozemské, ale právě tím k sobě přitahuje pozornost. Jinak se ale nízce přisedlým růžicím netřesků nedá co vytknout. Sempervivum tectorum, netřesk střešní, má jako všechny tlusticovité sukulenty ve vínku odolnost vůči suchu. S vodou zkrátka hospodaří jinak. Sází na produkci dužnatých červeno-zelených listů, z nichž skládá geometrické články. Pokud má dobrou drenáž, může být pěstován „na volno“ i v nádobě. Je nádherný na skalkách, v lemech cest i na extrémně úpalných stanovištích. Ne nadarmo se mu říká střešní. Klidně může chladit vaši garáž.Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz