Až budete v nastávající zahradní sezóně přemýšlet, co ve vaší zahradě chybí, možná si vzpomenete právě na tento článek a řeknete si: „Květy, v zimě v naší zahradě nic nekvete. A přitom může.“ Krásným příkladem úporného kvetení jsou sedmikrásky (Bellis). Sotva někde z trávníku sleze sníh, najednou spatříte jejich bělostné kvítky se žlutými středy. Vlastně to vypadá tak trochu jako zázrak. Něco tak drobného, jemného a kvete to venku i uprostřed zimy. Sedmikráska (Bellis) je malý rod čítající až 15 druhů dvouděložných rostlin z čeledi hvězdnicovité. Jde o původní rod především v Evropě, nejčastěji jde o trvalky a jediným druhem, který roste přirozeně právě u nás, je sedmikráska chudobka (Bellis perennis). Jinak ale bylo vyšlechtěno i mnoho okrasných zahradních kultivarů sedmikrásek. A věřte nebo ne, sedmikrásky se vyskytují v každé zahradě, stejně jako třeba smetánka lékařská a kopřivy. Ze známých léčivých bylin však v zimě vykvetou pouze sedmikrásky. Vilíny (Hamamelis), tedy nejčastěji v našich zahradách vilín prostřední (Hamamelis intermedia), což je vlastně kříženec vilínu měkkého (Hamamelis mollis) a vilínu japonského (Hamamelis japonica), je v zahradnictvích a zahradních centrech dostupný v mnoha zahradních kultivarech. A právě vilíny představují snad nejroztodivnější zimní kvetení. Jsou doslova slavným synonymem zimních květů. Jejich velké nitkovité květy mohou mít barvu světle žlutou, odstíny oranžové a červené až po cihlově a rezavě hnědou. Například kultivar Arnold Primrose kvete sytě žlutě, Fresia v odstínech měděné a červené a Ruby Glow oranžově. Vilíny vyniknou jako solitéry v prostoru, pěkně však vypadají i na pozadí jehličnanů. Když se v zimě obalí květy, před jehličnany vyniknou, doslova se rozzáří. A jak vilíny chrání své květy před mrazem? Vlastně stejně jako výše zmíněné sedmikrásky, korunní plátky květů se před mrazem stáčí dovnitř květu (květy se zavírají) a jakmile se zase oteplí, květy se otevřou, tedy jejich korunní plátky se vlastně zase narovnají. Kromě vilínu prostředního, měkkého a japonského se můžeme setkat například i s vilínem jarním (Hamamelis vernalis) a vilínem virginským (Hamamelis virginiana). Více druhů jak 4 + kříženec vilínu měkkého a japonského (vilín prostřední) ani neexistuje. Rod dřevin jménem vilín (Hamamelis) z čeledi vilínovité (Hamamelidaceae) je co do počtu druhů velice skromný. Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) je nízký keř (vysoký cca 50 cm, výjimečně až 1 m), jehož tvar a výška jsou nejvíce závislé na dostatku sluníčka. Ve stínu lýkovce tvoří jenom několik větví, na plném slunci jsou ale mnohem košatější a také vyšší. Větve lýkovců jsou velice ohebné, nelámou se ani pod silným nánosem sněhu a ledu. Jde o keře zcela opadavé, které však právě v zimě bohatě kvetou. Růžové kvítky jsou sice drobné, velké cca až 1 cm, ale je jich mnoho, doslova obklopují holé konce větviček. Navíc opojně voní. V zasněžené zahradě něco neopakovatelného. Kdo by neznal v zimě kvetoucí čemeřice. Sice nenadělají tolik parády jako o dost vyšší v zimě kvetoucí keře (dřeviny), ale najdete tyto byliny kvetoucí v záhonech o dost dříve než první sněženky. Musíme se k nim sice sklonit, určitě však sehnutí hřbetu stojí v tomto případě za námahu. A smysl má i s tím související pokora. Nádherná, křehká krása uprostřed mrazu, běloby i šedi. Nejčastěji pěstovaným botanickým druhem čemeřic je u nás čemeřice černá (Helleborus niger), jejíž jméno bylo odvozeno od černé barvy oddenku, kvete však bíle. Říká se jí také zimní růže a sněhová růže. Koupit si však můžete také třeba čemeřici nachovou (Helleborus purpurascens) a východní (asijský) druh čemeřici východní (Helleborus orientalis). Čemeřice nachová kvete později než čemeřice černá, její květy mají okvětí uvnitř zeleně fialové a z vnější strany purpurově fialové. Čemeřice se vůbec rády liší barvou i velikostí květů. Kvést mohou bíle, růžově, purpurově, ale třeba i černo-modře. Všechny druhy a kultivary čemeřic jsou okrasné i listy, rod patří do čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae). Především talovín zimní (Eranthis hiemalis) je jednou z nejkrásněji kvetoucích zimních květin. Z podzemních oddenků talovínů vyrůstají v zimě vzrůstné vrcholy, které v únoru vykvétají zářivě žlutými květy miskovitého tvaru. Květy mají vlastně barvu sluníčka, na které už tak netrpělivě čekáme. Na svých krátkých stopkách květy skutečně vypadají jako malá sluníčka na sněhu. Stonek se postupně prodlužuje a s odkvětem se objevují i listy. Vegetační období talovínů končí na jaře, kdy listy zasychají a rostliny se zatáhnou do mrazuvzdorného zásobního podzemního orgánu. A ano, máte pravdu, ne náhodou květy nesou barvu květů pryskyřníků či blatouchů, patří do čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae). Jinak rod talovín zahrnuje 11 druhů evropských a asijských. Jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum) je poléhavý opadavý keř, který pochází z Tibetu a Číny, kde roste na svazích a v horských roklinách v nadmořských výškách od 800 do 4500 m. n. m. Kvete od listopadu do března na jednoletých prutech, na našem území rozkvétá v lednu až únoru a kvete pak do března. Jasně žluté květy jasmínu jsou velké 1 až 2 cm a mají 6 okvětních lístků. Další zajímavostí jasmínu nahokvětého jsou čtyřhranné, obloukovitě rostoucí a tmavě zelené větvičky, které později mění barvu do světlezelené až hnědozelené. Dorůst může výšky až 3 metry a jelikož větvičky ležící na zemi zakořeňují, není šířka keřů nijak omezena. Vlastně může jít o dosti agresivně se šířící druh, čehož ale můžeme využít při potřebě pokrytí holých ploch bez travního či bylinného porostu. Dokonce i řezem upravované jasmíny působí neuspořádaně. Ideální je plné slunce, protože ve stínu jasmín kvete špatně, nebo dokonce vůbec. A aby váš jasmín kvetl pravidelně, vyžaduje každoroční silný řez (přibližně až o třetinu délky), který provádíme vždy brzy na jaře ihned po odkvětu. Půdu jasmín sice preferuje propustnou, výživnou a s neutrálním pH, snese však i půdy jílovité, kyselé a zásadité. Jde o velice nenáročný druh. Kdo by neznal první jarní cibuloviny, zmínit je musíme, vykvétají však obvykle až s ústupem zimy, nikoli vyloženě v zimě. Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) kvete od února do dubna, po odkvětu se na stvolech vytvoří tobolky se semínky, poté nadzemní část rostlin uschne a zůstanou jenom podzemní cibulky, které počkají zase až do dalšího předjaří. Bledule jarní (Leucojum vernum) a bledule letní (Leucojum aestivum), to jsou dva druhy bledulí rostoucí na našem území. Jako první může již na konci února vykvést bledule jarní, bledule letní kvete až od dubna do května, je však silně ohrožená. Pokud v přírodě potkáme rozkvetlé bledule, většinou to budou ty jarní. A ještě před bledulemi pravidelně rozkvétají výše uvedené sněženky. Šafrán čili krokus (Crocus sativus) pochází z Malé Asie, vyšlechtěno však bylo mnoho kultivarů. Pěstovat můžeme krokusy s různě velikými květy různých barev, nejznámější jsou krokusy kvetoucí v barvě žluté, lila, fialové, modré, růžové, purpurové a bílé. Velice působivý je kultivar s květy pruhovanými. V orientální kuchyni se používají sušené pesíky šafránu a jde skutečně o příslovečné zlato mezi kořením.Zdroj: Autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia
