Napadlo vás někdy, třeba při sledování televizní reklamy nebo čtení letáku s nabídkou hygienických a úklidových prostředků, proč se u všech desinfekcí píše, že hubí 99 nebo někdy taky 99,9 procent všech mikrobů?Jistě vás napadne, že z obchodního hlediska by asi o něco lépe vypadalo, kdyby ten desinfekčním čističem slibovaný efekt byl stoprocentní, že? Ty devítky zkrátka ve výsledku vypadají tak nějak nedotaženě. Jako že je to sice hodně dobré… to ano … ale není to úplně dokonalé.Ještě před tím velkým odhalením, v němž hraje roli matematika a mikrobiologie, ale musíme udělat krátkou zastávku. U vysvětlení, co to vlastně je dezinfekční prostředek. Z definice je to látka používaná k ničení nebo inaktivaci bakterií, virů a jiných mikrobů na neživých předmětech. Zpravidla povrchově. A ano, v každé naší domácnosti je těch mikrobů, bakterií a virů skutečně mnoho. Jen žádnou paniku, ona většina mikrobů není škodlivá a někteří jsou pro nás dokonce prospěšní.Jen malá část z nich je cestou k problémům, onemocněním. Ty se snažíme likvidovat desinfekcí, přičemž zpravidla zlikvidujeme i ty, kteří nám nijak neškodí.Desinfikovat povrchy můžeme různě. Například proměnou fyzikálních podmínek, s pomocí UV záření. Ale mnohem častěji saháme po chemických látkách. Pro jejich praktičnost, snadnou dostupnost. Chemické dezinfekční prostředky obsahují účinné látky, jako jsou například alkoholy, sloučeniny chlóru nebo peroxid vodíku, které se mohou zaměřit na životně důležité složky různých mikrobů, a tím je usmrtit, zklikvidovat a odstranit.Což už nás dostává k té matematice. Mikrobi totiž v příhodných podmínkách nabývají na počtu exponenciálním růstem.Který nám může přijít docela explozivní. Protože pokud máte na počátku řekněme stovku exemplářů jedné bakterie, jejichž počet se každou hodinu zdvojnásobí, po čtyřiadvaceti hodinách – jediném dni – už je těch bakterií lehce nad 1,5 miliardy. A celé to může být ještě rychlejší. Protože taková jedna generace fekální a škodlivé bakterie Escherichia coli trvá přibližně dvacet minut.A když se docela oprávněně rozhodneme, že takové bakterie budeme hubit s pomocí desinfekce? Čistě matematicky zjistíme, že to hubení, inaktivace a likvidace mikrobů vykazuje logaritmické uspořádání. Které je v praxi v podstatě opakem exponenciálního růstu. V těch logaritmických měřítcích sice počet mikrobů s časem klesá, ale rychlost hubení mikrobů je tím pomalejší, čím menší je počet mikrobů. Pokud například určitý dezinfekční prostředek značky XY zabíjí 90 procent bakterií každou minutu, znamená to, že po jedné minutě zůstane v místě nanesení prostředku jen 10 procent z původního počtu bakterií. A po další minutě se tento počet sníží o dalších deset procent z těch deseti procent.To už bude jen jediné procento původního počtu před čištěním. Ale efekt čištění probíhá dál, každou další minutu se o devadesát procent sníží již snížený počet.Kdy to skončí? Inu, jak už to tak s logaritmickými měřítky bývá, tak nejspíš nikdy. Nule se totiž přibližují až kdesi v nekonečnu. Bakterií a mikrobů vždy zůstane 10 procent ze zbývajících deseti procent. A vzhledem k tomuto logaritmickému průběhu rozpadu není možné nikdy tvrdit, že můžete zničit 100 % jakékoli mikrobiální populace.Pokud to někdo tvrdí, tak v tom lepším ze špatných případů jen nedával pozor v matematice a v mikrobiologii. Což je u prodavače čisticích prostředků a desinfekcí docela podstatná chybička.Anebo, a to je ta horší varianta, vám prostě jen kecá. A chce vás ošidit. Protože mikrobi přirůstají co do početnosti exponenciálně, a desinfekční prostředky velikost jejich populace snižují logaritmicky. Navíc je celá ta bublina kolem toho, jestli je lepší účinnost desinfekce 90; 99 nebo 99,9 procent nafouknutá docela zbytečně. Ne že by na tom čísle udávajícím efektivitu úplně nezáleželo… ale ono na něm vlastně moc nezáleží. V reálných podmínkách, třeba na průměrných dlaždicích v koupelně nebo na znečištěné kuchyňské lince, budou o dost podstatnější dvě jiné věci.To, kolik těch bakterií na místě přítomno je, a jak dlouho ten desinfekční prostředek bude působit.Protože pokud si třeba ve dřezu hoví stovka bakterií, a my jich jedním vrzem v první minutě zničíme 99 procent, tak tam zůstane ta chudinka bakterie jediná. A z našeho běžného uživatelského hlediska pak můžeme bez obav takový povrch dřezu chápat jako čistý. Pokud tam takových bakterií ale bylo (přehánějme trochu!) sto miliard, zanechá i čisticí efekt s účinnosti 99,9 procent na místě pořád docela dost bakterií, které by nám mohly škodit. Sterilní ten dřez zrovna nebude.A právě to, jak dlouho bude ta desinfekce působit, logaritmicky snižovat velikost populace bakterií, je rázem podstatnější než spousta devítek seřazených za sebou, jako domnělý důkaz účinnosti. Vystavení vysoce bakteriálně kontaminovaného povrchu dezinfekčnímu prostředku po delší dobu je to hlavní, procenta účinnosti nikoliv.Proto se taky vyplatí číst si popisky a návody na chemických čistidlech a desinfekčních prostředcích. Obvykle na nich totiž stojí, jak dlouho je máte nechat působit, než je opět setřete. A čistě teoreticky, prostředky, které sice nemají 99,9 procent účinnosti – ale zato je máte nechat působit na povrch třeba deset minut – patří k těm skutečně efektivnějším. Když se ocitneme mimo laboratoře a vývojové dílny, v nichž si vědci pohrávají s novými desinfekcemi a chemickými čistidly, záleží v podmínkách reálného světa na spoustě dalších věcí. Třeba na teplotě takového znečištěného povrchu, jeho vlhkosti (mastnosti), typu konkrétního povrchu (plast, dřevo, kov). A samozřejmě taky na složení té bakteriální populace. Různé druhy mikrobů totiž umí být desinfekcím různě odolné. Nebo naopak citlivější. Ale to už je na jinou debatu.Pamatujte si ale dobře, že pokud vám někdo natvrdo slibuje stoprocentní efektivitu při hubení mikrobů desinfekcí, pravdu vám určitě neříká. Desinfekce takhle nefungují.Zdroj: phys.org, theConversation.com
