V hovorové řeči se někdy užívá fráze: „Ten se uměl narodit“ jako odsudek za nezasloužené privilegium. Aniž bychom si toho byli asi vědomi, platí na nás všechny. Češi se totiž vážně uměli narodit. Ve většině států planety, kde jsme hypoteticky mohli přijít na svět, by totiž za úroveň Česka byli více než rádi.Celé to vysvětluje Index, dnes příznačně přejmenovaný na Where-to-Be-Born, tedy Kde-se-narodit. Stanovován je průběžně každou sezónu, od roku 2013, pro osmdesátku zemí světa.Původně vznikl jako hříčka ekonomů, kteří se na základě subjektivních charakteristik a objektivních veličin snažili stanovit, ve kterých státech se život může jevit o cosi komfortnější. Postupně se u toho stala velmi prestižní a velmi sledovaná záležitost. Upřímně řečeno, je to opravdu pořádný balík dat, s nimiž se metodami statistiky dál dost složitě pracuje. Na konci toho procesu je hodnota od jedné do desíti, výsledné skóre.Dobré zprávy je dvě. Nejvyšší možné hodnocení, desítku, zatím žádná země světa nemá. Druhá dobrá zpráva? Žádná země světa nemá ani čistou nulu. A kdo chce, ten uvidí i třetí dobrou zprávu v tom, že Česko si v tom globálním žebříčku vůbec nestojí špatně.S tím, jak bude výsledné skóre vypadat, mává všemi směry desítka proměnných. Jakých? Protože o peníze jde vždycky až na prvním místě, je hned jednou z prvních proměnných řekněme to materialistické zajištění. Tedy to, jaké je v té které zemi HDP, přepočítáno na hlavu. V Česku to loni bylo 30 500 dolarů. To je sice o 22 000 méně, než v sousedním Německu – ale pořád o 12 000 víc, než třeba v Maďarsku.Není bez zajímavosti, že přepočet HDP na hlavu v Česku roste. A byť to tak možná osobně nepociťujete, to HDP je u nás momentálně na osobu o 10 000 dolarů větší, než před deseti lety. Takovým růstem se rozhodně nemohou pochlubit všude. Dalším z faktorů je Očekávaná doba dožití v závislosti na roku narození. Že to zní jako šifra? Kdepak. Jde o to, kolika se asi tak v průměru dožijete let. V Česku je ten průměr (pro muže i ženy dohromady) nyní 79,85 let. Ženy mají o trochu víc, muži o trochu méně. A zase – loni to bylo o dvě desetiny míň – ale i tady jde vidět růst.Pro porovnání, pokud jste se narodili v roce 1980, vaše očekávaná doba dožití byla o deset let nižší. Umět se narodit tedy není jen o tom kde, ale i kdy. A teď je dobře. Dalším faktorem pro výpočet skóre je Kvalita rodinného života odvozená od míry rozvodovosti. V Česku žádná sláva, ale utáhli jsme to ze 40,6 procent na 39,7 procent. Hodnocen je i stav politické svobody – momentálně je na výši. To není náš výmysl, ale výstup statistik tzv. Freedom House.Česko v něm loni nasbíralo 92 bodů ze 100 možných. Z hlediska civilních práv máme 56 z 60, u politických práv pak 36 ze 40. A letos je to ještě o čtyři body lepší. Máme se tedy stejně jako Švýcarsko, o fous lépe než Německo a Rakousko. Jen pro porovnání, Polsko „nahrálo“ jen 80 ze 100, Maďarsko 65 ze 100. A třeba Rusko 13 ze 100. Tam skutečně politické svobody hledat netřeba - horší už je jen Barma, Čína a Severní Korea.Zmínit se vyplatí i zaměstnanost, vyjadřovaná jako míra nezaměstnanosti. V Česku se momentálně držíme kolem 2 - 4 procent, což nás přiřazuje takzvaně na západ. Protože ve státech východní Evropy je standard mezi šesti až osmi procenty. Zase dobře.Index Where-to-Be-Born, tedy Kde-se-narodit, počítá i s dalšími faktory. Klimatem, mírou korupce, kvalitou společenského života, rovnoprávností mezi pohlavími, kriminalitou. A byť ne vždy je to úplná hitparáda, Česko si ani v těchto hodnotách nestojí úplně špatně. Z celé téhle desítky různých proměnných a faktorů je pak třeba na konci stanovit průměrnou známku.Ta česká je momentálně 6,96.Je to moc nebo málo? Řekněme, že to není umístění v první desítce - a vlastně ani v první dvacítce.To úplně nejvyšší hodnocení si vysloužilo - jako už mnohokrát předtím – Švýcarsko. Index Kde-se-narodit letos přisoudil Švýcarsku známku 8,22. Jsou nejlepší na světě. Za nimi následuje Austrálie, Norsko, Švédsko, Dánsko, Singapur, Nový Zéland, Nizozemsko, Kanada a Hongkong.V tom celosvětovém srovnání je Česko až devětadvacáté. Máme stejnou známku, jako Španělsko (a těsně za námi stojí Portugalsko). Na dohled před námi leží Velká Británie, Francie a Japonsko. Za sebou necháváme Polsko, Slovensko, Řecko, Estonsko, Chorvatsko, Maďarsko, Rumunsko, Litvu, Lotyšsko. A z exotiky třeba Saudskou Arábii a Brazílii.Co si o takovém umístění myslet? Že z osmdesátky hodnocených zemí si Česko rozhodně nestojí katastrofálně, a je tu minimálně jednapadesát dalších zemí, které by si s námi velmi rády vyměnily místo. Nejsme žádné hvězdy, pořád je hodně co zlepšovat, ale k nějaké stoce máme taky hodně daleko.Česko není nejlepší, ale je pořád jednou z těch opravdu lepších zemí k životu na světě. To, že jsme se narodili a můžeme žít v Česku je vlastně zatraceně velké štěstí. Až se budete zítra ráno probouzet, klidně tomu věnujte chvilku zamyšlení. Vážně jste se uměli narodit. Žijete v devětadvacáté nejlepší zemi světa. Nebo byste se opravdu radši chtěli procitnout k životu v Angole, Venezuele, Pákistánu, Keni (nic proti nim) nebo Rusku?A ještě maličkost na závěr: pokud vám devětadvacátá příčka nevoní, co uděláte s tím, aby to příště bylo lepší?Zdroj: Wikipedia.org, Espon.eu, WorldPopulationReview.com, FreedomHouse.org, Macrotrends.net, CZSO.cz