Základem údržby je samozřejmě odvzdušňování topného systému, tedy vedení teplonosného média. Neodvzdušněný radiátor topí méně či vůbec, navíc je možné slyšet i bublání a nebo dokonce šplouchání. Vzduchové bubliny prostě musí ven. Bezpodmínečně! Jinak se neohřejete. Přitom jde o práci, která nám bude v ideálním případě trvat pár minut. V horším případě pak může jít doslova o týmový počin. Obzvláště v panelových domech, kde je odvzdušňovací ventil často jen v nejvyšším patře. Odvzdušnění pak musí provést právě obyvatelé nejvyššího patra domu. Běžně se v takovém případě domlouvá takzvaný „odvzdušňovací den“. Právě tento den se v celém domě otevřou ventily na maximum a v nejvyšším patře proběhne odvzdušnění. Proces tedy začíná v nejvyšším patře a končí v nejnižším a někdy je třeba v odvzdušnění pokračovat ještě další den. U běžných rodinných domů odvzdušňujeme tak, že vzduch z topných těles vypustíme otočením odvzdušňovacího ventilu doleva. Ventil pak uzavřeme hned, jak přestane syčet unikající vzduch a z ventilu začne téct voda. Tento postup po čase zopakujeme. Nakonec nesmíme zapomenout upravit tlak v systému – obvykle dopuštěním vody do systému, které se provádí nejčastěji u kotle.Co se týká frekvence odvzdušňování topení, neexistuje všeobecné pravidlo. Někdy je to třeba vícekrát za sezónu, někdy stačí jednou za rok, někdo dokonce tvrdí, že je odvzdušňování ideální každý měsíc. Pokud pak nezabírá ani časté odvzdušňování, je třeba přivolat servisní techniky. Obzvláště topné soustavy se zanedbaným servisem jej budou po čase vyžadovat. A problémy mohou být různé, počínaje kotlem, expanzní nádobou a konče odváděním spalin. Češi jsou tím vyhlášení! Co se týká teplot obytných prostor od podzimu do jara, často prostě přetápíme a to zcela zbytečně. Přitom některé země a národy dokonce nepovažují topné systémy za standard a jsou jimi vybaveny jen domy těch nejbohatších. To my Češi chodíme doma v zimě s oblibou polonazí a teploty nad 25 až 26 °C vůbec nejsou výjimkou. Nemáte doma náhodou tropy, ovšem se suchým vzduchem (nízkou vzdušnou vlhkostí)?Pamatujte, že v obývacím pokoji je ideální teplota cca 21 °C, v ložnici pak stačí 18 °C i méně, kdy se vám bude dobře spát. V kuchyni vám navíc s vytápěním pomůže trouba a další spotřebiče, nemá proto smysl kuchyň přetápět. Nezapomeňte též, že nárůst teploty o 1 °C zvyšuje spotřebu energie za vytápění až o 6 %. Určitě nemá smysl používat ventilaci a mikroventilaci moderních oken jako hlavní a nejdůležitější způsob větrání. Opak je pravdou. Větrejte alespoň dvakrát a nejlépe pak alespoň čtyřikrát denně po dobu cca pěti minut dokořán otevřenými okny. Obzvláště v rekonstruovaných budovách, které byly nově zatepleny, a kde byla provedena výměna starých oken za nová, je potřeba větrání ještě častější. Staré domy větraly různými netěsnostmi a pokud jsme tyto netěsnosti odstranili, máme problém především s kupící se a kondenzující vzdušnou vlhkostí. Bylo to způsobeno zamezením přísunu čerstvého vzduchu infiltrací. Ideální je v tomto (ale i jiných) případě rekuperace, ta je však finančně poměrně nákladná. Pokud do ní prostě investovat nechcete či nemůžete, alespoň pořádně větrejte. Pokud chceme teplo uvnitř udržet, nesmí nám permanentně unikat, kudy vůbec nemá. Zkontolujte proto především výplně stavebních otvorů. Často bývá poškozené právě těsnění oken a dveří, přitom je lze poměrně snadno opravit (vyměnit). Těsnění lze též přelepit, můžeme utěsnit spáry (např. silikonem). Více tepla také udržíme tím, že na noc stáhneme rolety a žaluzie, případně i zatáhneme závěsy. A v noci samozřejmě nevytápíme! Právě proudění tepla je při vytápění klíčové. V proudění nesmí teplu překážet nábytek, ale ani mokré prádlo či závěsy. Naopak pomohou hliníkové fólie přilepené na zeď za radiátorem, které teplo odráží do prostotu.