Třeba v případě skočce obecného, zřejmě nejjedovatější rostliny světa, stačí k usmrcení dospělého člověka jenom několik semínek. Něco podobného dovede vlčí bob mnoholistý a vistárie. Pokud vás požahá australský kopřivák morušovitý, máte ještě po desítkách let chuť spáchat sebevraždu kvůli ukrutným bolestem. A zaručených jedovatek, které zaručeně zkrátí váš život, je na světě spousta. Poison Garden znamená v překladu do češtiny doslova JEDOVATÁ ZAHRADA. Její zakladatelka toužila mít vedle sebe co nejvíce druhů jedovatých rostlin, ale i hub. A na pěstování některých z nich musela dokonce získat od příslušných úřadů povolení. Paradoxně však především v případě rostlin a hub, které jsou psychotropními drogami (mák setý, konopí seté a halucinogenní houby). Ovšem právě ty přímo nezabíjejí, v zahradě je však i mnoho nejjedovatějších či jinak nebezpečných rostlinných druhů, po jejichž pozření a jiné kontaminaci (např. nebezpečného kopřiváku morušovitého se stačí jenom dotknout), nemusíte ze zahrady vyjít živí. Určitě je třeba se vyhnout jakýmkoli snahám o ochutnání například rulíku zlomocného, skočce obecného a opojně vonícího lýkovce vonného. Nepřičichávat. I přes veškerá varování však mají mnozí návštěvníci potřebu si alespoň přivonět, nebo se dotknout. Načež ročně postihují desítky návštěvníků mdloby, nevolnost, zvracení, dýchací potíže, případně problémy kožního charakteru. I když nad nezodpovědným chováním návštěvníků zaměstnanci jedovaté zahrady jenom nevěřícně kroutí hlavou, děje se to stále. Zahrady u hradu Alnwick však nebyly vždy jedovaté, tedy vlastně ani jedna. I když je pravděpodobné, že tu a tam se nějaká ta jedovatá rostlina přirozeně nebo výsadbou objevila. Ono je jich mnoho. Historie zdejšího komplexu zahrad přitom sahá až do 18. století. První ze zdejších zahrad založil v roce 1750 Hugh Percy, což byl 1. vévoda z Northumberlandu. Ten si tenkrát najal tehdejšího předního zahradního architekta Lancelota Browna, aby vytvořil zahradu ve stylu anglického parku. A Brown do zahrady zakomponoval vše, co mu místní nádherná příroda mohla vůbec nabídnout. Zahrada proto působila přirozeným dojmem a skvěle zapadla do okolní krajiny. Po smrti vévody pokračovali ve zvelebování zahrady jeho potomci, přičemž byla dovezena semena zajímavých bylin, keřů a stromů z různých koutů světa, postaveny byly skleníky, ve kterých se pěstovaly například ananasy, zbudována byla i velká zimní zahrada a přibyly také nové výsadby inspirované slunnou Itálií. K největšímu rozmachu zahrady ale došlo až na konci 19. století. Tehdy byly vysázené lipové aleje, tisové topiary a ohromné množství různých druhů květin. Další velkou proměnou pak zahrada prošla během 2. světové války, kdy se stala jednou z mnoha takzvaných válečných zahrad, kterým se říkalo Victory gardens. Výsadbu květinových záhonů nahradila zelenina, bylinky a ovoce. Po válce však byl tento účel již zbytečný a začalo téměř 50 let trvající období, kdy nebylo o zahrady řádně pečováno. O jejich záchranu se nakonec postarala Jane Percy, vévodkyně z Northumberlandu. Ta začala v roce 1997 na popud svého manžela s jejich obnovou. A právě v té době přišla Jane s nápadem založení jedovaté zahrady. Volně se inspirovala smrtící zahradou italského šlechtického rodu Medicejů a svou Poison Garden otevřela slavnostně v roce 2005.V současnosti jsou zahrady u hradu Alnwick ve vlastnictví charitativního fondu, který o ně pečuje. Ročně jedovatou zahradu navštíví desetitisíce lidí ze Spojeného království i různých koutů světa. Do Poison Garden vstoupíte velkými železnými a na černo natřenými vraty, na kterých jsou umístěny varovné symboly lidských lebek se zkříženými hnáty. Z keřů jsou v zahradě vytvořené tmavé, břečťanem porostlé tunely, které obklopují efektně působící záhony ve tvaru šlehajících plamenů. A kvůli ještě většímu umocnění ponuré atmosféry jsou nejnebezpečnější rostliny umístěné v obřích klecích jako nějací trestanci. Byť však návštěvníky jedovaté zahrady vždy provádí odborně proškolený průvodce, který vypráví i o slavných travičských aférách a popisuje jednotlivé rostliny, vždy se najdou výtečníci, kteří si přivoní, dotknou se, nebo dokonce něco ochutnají. Za zády průvodce samozřejmě. Lidská hloupost je nekonečná. Jane Percy přitom chtěla svou jedovatou zahradou upozornit na to, že v přírodě, parcích i v domácích zahradách roste spousta jedovatých rostlin. Aniž bychom to často vůbec věděli.Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia, alnwickgarden.com
