K tomu, co je nyní s určitou nadsázkou nazýváno vosí explozí, přispělo i to, že redukci jejich počtu jsme na jaře evidentně zanedbali. Teď už se kolem jejich hnízd s výhružným hukotem rojí tisíce exemplářů. A s těmi už je opravdu nesnadné pořízení. Hledají totiž masitou potravu pro své larvy, aby pak znovu naposledy přešly na ovocné chuťovky. Jednou z mála nadějí teď je, že zima přijde o něco dřív. Ta se totiž spolehlivě postará o likvidaci všech kolonií. Než to nastane, můžeme si ukrátit čas zajímavostmi o vosách.Bolavý otok po žihadle to sice neumenší, ale třeba to ponechá těm pruhovaným potvůrkám alespoň nějaké zásluhy. Třeba už jen to, že vosy na jihu Moravy letos úspěšně potlačily tradiční vlny komárů, se totiž dá považovat za úspěch. Vosa obecná je totiž postrachem všech dalších (protivných) bzučících a pisklavých hmyzáků, učiněný létající tygr s kusadly a žihadlem. A za jednu sezónu svého života dokáže z plochy 185 metrů čtverečních odstranit až kilogram živé váhy jiného hmyzu. Komáři proti ní nemají šanci, je v jejich hubení efektivnější než sebelepší postřik nebo repelent. A přitom to dělá jen „za stravu“. Masitou, samozřejmě.To úzce souvisí s tím, že vosa výhradně neholduje jen sladkým limonádám, cukrové vatě a zmrzlinám. I když se kolem občerstvení potulují a znepříjemňují nám tím život, vosy – respektive vosí larvy – začínají svou životní dráhu jako masožravci. Dospělí jedinci pak přejdou na nektar, ovoce a medovici, ale ty masité kalorie dál loví pro své mladé. Příroda je neúprosná a na způsobu, jakým vosy zajišťují potravu svým mladým generacím, to jde dobře vidět. Na jiný hmyz útočí znenadání kusadly, občas si pomohou žihadlem. Oběti pak odstraní nožičky a křídla, a v hnízdě ji ještě naporcují. Jak dlouho vydrží vosa bez potravy? To záleží na okolnostech. Pokud mají dostatečný přístup ke zdroji vody, dokáží hladovět poměrně dlouho. Řádově několik dní. Vidět je to za období chladu, kdy se jejich metabolická aktivita zpomaluje. Nevydávají pak tolik energie a nepotřebují tolik potravy. S narůstající teplotou je to ale horší. Metabolická aktivita vos se tehdy zrychluje. Laicky řečeno, mají vyšší výkon a rychlejší spalování. Ale taky větší spotřebu. V extrému letošních prázdnin, kdy je vláhy/vody málo – a vosám to rychleji pálí – se dobereme i toho, proč se nám zdají být o tolik urputnější a neodbytné. A kdo že vás to bodnul? Jak se říká: „Za vším hledej ženu!“. Žihadla totiž mají pouze samičky vos, tedy dělnice a královny. Dělnice jsou ty agresivní. Zvlášť, když brání hnízdo a královnu. A jak už jste asi na vlastní kůži vypozorovali, jejich žihadla vos nemají zpětné háčky a tak mohou bodat opakovaně. S tím ale souvisí i bolestivost bodnutí. To vosí bolí méně, než to od včely. Ta totiž na místě vpichu ponechá i vytržený jedový váček, který dál do těla pumpuje další jed. Dostanete tak větší dávku než od vosy, která třeba už nemá ostře „nabito“. Vosa má sice na výběr, jestli vás „kousne“ nebo „bodne“, ale při kontaktu s člověkem jednoznačně preferuje bodnutí. Je to pro ni mnohem efektivnější, protože svými kusadly proti naší kůži nic nezmůže. Bodnutí má ještě jeden účel. Označuje vás totiž jiným vosám ze stejné skupiny jako „cíl“. Pokud tedy dostanete jedno žihadlo, je lepší vyklidit prostor. Další by se totiž mohly chtít přidat. Pozor také na zabíjení vos. Jistě, v rozmáznutí protivné vosy novinami nebo kladivem je něco uspokojivého, ale z toho čerstvě mrtvého těla se uvolňují feromony. Ty varují ostatní vosy a automaticky tím přepínají do agresivního módu.Zmínky o tom, že teď už bude s vosami nejsnazší dožít až do chladného podzimu či zimy, se bohužel zakládají na pravdě. Vosy se totiž nejsnáze likvidují na časném jaře, když se první vosí královny rozhlížejí po novém bydlení. Čerstvě založená hnízda obývají jen vosí dělnice, a bývá jich v jednotkách kusů. Jenže jak se kolonie s průběhem teplé sezóny rozvíjí, brzy nabydou ta čísla dost děsivých proporcí. Kolonie s dvěma tisícovkami dělnic není nic neobvyklého, a i pětitisícová hnízda jsou běžně k vidění. Rekordy pak počítají s hnízdy, v nichž nachází domov až 12 000 jedinců. Skutečně rekordních proporcí pak dosahují hnízda blízce příbuzné vosy útočné. Zapsala se i do Guinessovy knihy rekordů. Prvenství zatím drží to nalezené na Novém Zélandu v roce 1963: s délkou 3,7 metrů, průměrem 1,75 metrů a 5,5 metrů po obvodu bylo domovem přibližně 200 000 vos. Na Zélandu jim tyhle vosy dělají skutečně trable. Na hektar lesa tam připadá v průměru 50 – 60 docela velkých hnízd na hektar. Jako uklidnění, že to u nás není zase až tak zlé, to snad postačí. Už aby byla zima, a „naše“ vosy obecné si daly pokoj.Zdroj: landcareresearch.com, guinessworldrecords.com, rnz.co.nz, lidovky.cz, stoplusjednicka.cz, thegardenclove.com
