Od počátečních dvou základních výšek dlažby (6 a 8 cm) vývoj postupně poskočil až k dnešním sedmi různým výškám dle rozměru a typu použití dlažby. S formátem a výškou dlažby však úzce souvisí i její hmotnost. Z počátečních cca 4 kg jedné kostky dnes může jeden dílec vážit i více jak 200 kg. Těžko pak již dnes můžeme mluvit o kostce či dlaždici. Termín betonový dílec je určitě výstižnější. Jedná se o velkoformátové dlažby vyráběné v rozměrech až 100x120 cm a o síle 16 cm. Taková „dlaždička“ však již váží i více jak 400kg. S výstavbou prvních logistických center v devadesátých letech minulého století přišel první pomocník „strojní pokládka zámkové dlažby“. Stroj sebere jednu vrstvu seskládané dlažby z palety a uloží ji na předem upravené lože z drti. Sevření dlažby je mechanické (hydraulika), váha vrstvy cca 220 kg. Dnešní trend zpevněných ploch však postoupil k velkoformátovým dlažbám, respektive betonovým dílcům. Betonové dílce v minimálně deseti rozměrech, síle 8 až 16 cm a o hmotnosti od 70 do 470 kg. Většinou se jedná o výrobky s drahou povrchovou úpravou, které cenou někdy překročí i částku 1200,-Kč za kus. Oproti obyčejným betonovým zámkovým dlaždicím je možnost mechanického poškození při manipulaci a pokládce daleko vyšší a každý poškozený betonový dílec vcelku finančně zabolí. Optimální řešení k manipulaci s těmito velkoformátovými materiály nabízí vakuová technika. Ta je k pokládaným materiálům daleko šetrnější a dokáže unést i těžší břemena. Vakuové systémy se dnes používají buď ruční či zavěšené na strojích (bagr, nakladač či speciální stroj). Při použití stroje se dá manipulovat například se schodovými stupni, kamennými silničními obrubami, panely a nebo právě zmíněnými velkoformátovými betonovými dílci (dlažbou). Hmotnost zavěšeného břemene může být dokonce i v jednotkách tun.