Zateplováním budov sledujeme především snížení tepelných ztrát, čili nákladů na vytápění, ovšem venkovním zateplením obálky domu též získáme novou, pěknou, moderní a funkční fasádu. Venkovní zateplení se ale týká jen novostaveb a starších domů, které nestojí v památkově chráněných zónách, či nejsou sami pod dohledem ústavu památkové péče, u nichž je potřebný zcela odlišný přístup. Tyto domy, respektive jejich obvodové stěny, lze zateplit zevnitř - z interiérové strany, má to ale smysl? Může vnitřní zateplení nahradit venkovní zateplení fasády?Pokud je zateplení domu správně navrženo a provedeno, můžeme dosáhnout optimálního mikroklimatu interiéru v létě, tepelného komfortu v létě i v zimě, úspor energií a ochrany obvodových stavebních konstrukcí a tím prodloužení jejich životnosti. U nezateplených obvodových stavebních konstrukcí je v zimě teplota nejnižší na vnějším povrchu a směrem dovnitř se zvyšuje. Čili v zimě vnější část konstrukce vymrzá a v létě se zase přehřívá a právě tyto rozdíly teplot spolu s vlhkostí nepříznivě ovlivňují vnitřní mikroklima a zároveň znehodnocují obvodové konstrukce (omítku, ale i zdivo), čímž snižují jejich životnost. Pokud je správně volen druh a tloušťka tepelné izolace v souladu s požadavky norem, lze zajistit optimální tepelný komfort bydlení při současné úspoře energií potřebných k vytápění. Venkovní zatepleníAplikací tepelné izolace z vnější strany se teplota posune z obvodové konstrukce právě do tepelné izolace. Zabrání se tak promrzání i přehřívání a životnost nosné konstrukce se zvyšuje. Navíc výhodně využijeme i dobré akumulace zdiva. Takto zateplené konstrukce s sebou ale nesou rizika z hlediska difúze vodních par. Abychom tato rizika snížili, je třeba správně navrhnout a seřadit jednotlivé vrstvy izolačního systému - vrstvy s vyšším difúzním odporem je třeba umístit na vnitřní stranu konstrukce. Nejrizikovější jsou v tomto směru venkovní tenkovrstvé omítky s vysokým difúzním odporem. Bezpečnější než izolace kontaktní, které se lepí a kotví přímo na stěny, jsou konstrukce tepelně izolačních systémů dvouplášťové – odvětrávané. V každém případě ale platí, že vnější izolací zcela eliminujeme tepelné mosty v místech stropů a napojení příček a vnitřních nosných stěn na obvodové nosné zdivo. Slabým článkem zateplení obvodového pláště zůstávají okna, proto se před realizací venkovního zateplení vyměňují stará okna za nová tepelně izolační, přesto však okny stále uniká nejvíce tepla. Tento fakt ale nelze nikdy zcela odstranit – tedy až na variantu, kdy bychom okna zcela odstranili, kdo to však udělá, že? Výhled z domu, přirozené denní světlo a přirozené větrání jsou prostě nezbytnými. Moderní venkovní tepelné izolace jsou nabízené jako ucelené systémy, jejichž skladbu nemůžeme svévolně měnit, ani nemůžeme nahrazovat konkrétní prvky jedné systémové řady prvky z řady jiné – například kontaktní systémy označované ETICS (ETICS = external thermal insulation composite system). Tyto izolace musí být na trh uvedené tak, aby je každý zákazník mohl koupit u jednoho dodavatele při jediné obchodní transakci. A právě izolace ETICS lze v ČR podle stávající legislativy možné uvádět na trh evropskou harmonizovanou cestou podle Nařízení evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011 (CPR – Construction Products Regulation – jinak též stručně Nařízení o stavebních výrobcích) a nebo národní cestou v souladu s Nařízením vlády č. 163/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Vnitřní zatepleníZ hlediska promrzání a přehřívání obvodových stavebních konstrukcí je v tomto případě situace zásadně horší než u zateplení vnějšího. Teplota na povrchu pláště je posunuta až do vnitřní tepelné izolace a obvodová konstrukce je tak stále vystavena výkyvu teplot (tento rozdíl činí během roku až 70 oC). Vnitřní tepelné izolace též přináší problém s akumulací tepla - běžně používané tepelné izolace (pěnový polystyrén a minerální vata) akumulují pouze minimum tepla, čili místnost se sice rychle vytopí (právě díky tepelné izolaci), ovšem po přerušení vytápění teplota rychle klesá a proto vlastně musíme vytápět stále, nepřerušovaně. Dalším rizikem je vzdušná vlhkost a vlhkost zdiva – vnitřní izolace lze aplikovat pouze v suchých stavbách, kde relativní vlhkost nepřekročí 40% při teplotě okolo 20 °C. V místech napojení příček a stropů (obzvláště železobetonové věnce a překlady) na obvodové zdivo se navíc vytvoří mohutné tepelné mosty, které degradují izolační schopnosti použitého izolantu. V zásadě platí, že vnitřní tepelná izolace může být provedena ideálně pouze v případě, že před její aplikací nejsou na obvodové stěny napojeny příčky a zateplení zdiva je spojeno se zateplením stropů a podlah. To je však možné jen u novostaveb a to ještě pouze některých. A popravdě – kdo by u novostavby takové řešení volil, když lze zdít zateplenými tvárnicemi, lze efektivně zateplovat zvenčí a nebo lze stavět dům celoročně ze sendvičových systémů včetně vloženého tepelného izolantu. Pěnový polystyrén a minerální vlnaI přes ohromnou oblibu pěnového polystyrénu je vhodnějším izolantem právě minerální vlna či její náhražky z obnovitelných surovin (dřevovláknité izolace, izolace konopné, celulózové, z ovčí vlny, …). Minerální vlna má vyšší objemovou hmotnost a je proto i lepším zvukově izolačním materiálem než pěnový polystyren. Hovoří pro ni však i nízký difúzní odpor a lepší požární odolnost – u budov vyšších jak 23 metrů nesmíme nad tuto výšku použít pěnový polystyren. Na druhou stranu je pěnový polystyren lehčí, snáze se s ním manipuluje a snáze se kotví ke stěnám, snadno se opracovává a je velmi levný. Je nenasákavý, ovšem má vysoký difúzní odpor, což je u mnoha staveb nežádoucí.Základní požadavky na realizaci zateplovacího systémuMezi vlivy lokality, které je třeba sledovat při navrhování zateplovacího systému patří vlhkost (vlhkost stavebních konstrukcí, stav hydroizolací, srážky i povrchová a spodní voda), teploty, exhalace a hluk. Při projektování zateplení se provádí návrh typu izolantu a jeho tloušťky, prokazuje se správnost skladby tepelně technickým výpočtem z hlediska tepelného a vlhkostního režimu, stanovuje se technologický postup realizace včetně řešení konstrukčních detailů a navrhuje se též způsob údržby a čištění. V zásadě lze volit ze dvou typů zateplovacích systémů: jednoplášťového kontaktního (akrylátový, silikátový, minerální, silikonový apod.) a dvouplášťového větraného (podle druhu obkladu). Nakonec je vypracována cenová nabídka a vybrána realizační firma. Důležité jsou též garance výrobce izolačního systému a dodavatele – realizační firmy (musí být pro daný tepelný izolant a jeho aplikaci proškolen). V naprosté většině případů se upřednostňuje zateplení obvodových konstrukcí z venkovní strany.Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.tzb-info.cz, www.shutterstock.com