Na severu Portugalska možná nejsou ty nejlepší pláže, vyhlášené památky a hotely. Proto tu ani turistický ruch není tím hlavním zdrojem příjmů. Zato je tu příjemný klid a život tu má trochu volnější tempo. A nemovitosti jsou tu také o poznání levnější. Přesně tuhle kombinaci příležitostí pak hledala mladá rodina, když pátrala po místě, kam se nastěhovat. Za zlomek peněz oproti metropolím tu našli dokonalé místo k žití. Jen si to bydlení museli trochu poupravit. Starý dům na kopci, který jim padl do oka, fascinoval už svou divokou rozrůstající se zahradou. Vypadal jako ztracený v džungli, a oprýskaná omítka domu z ní svítila podobně, jako opuštěné mayské chrámy v rovníkových tropech. Přirovnání k chrámové stavbě bylo docela na místě, protože ten „dům“ rozhodně nebyl skromnou stavbou. Šlo o dvoupodlažní kamenný dům, k němuž přináležel přístavek stáje s kovárnou. A taky několik hospodářských budov, už víceméně neznatelných. To všechno skryté za vysokou kamennou zdí s bránou. Zkrátka, lokalita nabitá atmosférou. Objekt je ze všech stran obklopen zelení opuštěných i obdělávaných farem, krajinou vyznačující se velkou rozmanitostí stromů, květin, keřů. Na pozemku se nachází řada kamenných zděných teras, břidlicových cest, žulových vodních nádrží. A políček, sadů. Ta rozlehlost vnějšího prostoru byla, vzhledem k pořizovací ceně (v porovnání s portugalskými městy) až omračující. A zrovna takový byl i sám dům, za nímž stála poměrně dlouhá historie. V minulosti sloužil jako škola, vinný sklep a zemědělský sklad. Jeho jediným neduhem – tedy kromě všeobecné zanedbanosti – bylo, že předchozí nahloučené programy a různé módy užívání se promítly do řady nešetrných přístaveb a úprav. Rekonstrukce tohoto objektu tak začínala čištěním těch přilepených zbytečností a hledání zdravého jádra. Na ni pak navázala stavební úprava, směřující k tomu, aby se tu dalo pohodlně bydlet. Místa tu byl až nadbytek, ale polidštění tohoto prostoru si žádalo práci. Rodina ve spolupráci s architekty přitom řešila jednotlivé zákroky mile nízkorozpočtovou cestou. Koneckonců, kamenný dům přetrvá na věčnost, řešily se spíš detaily. Tedy? Směrem do ulice je objem domu veden v břidlicovém zdivu fasády, v návaznosti na stávající obvodové zdi. Severní strana je zakončena tepelně ošetřenými dřevěnými svislými pásy, které odpovídají přilehlé dřevěné strukturované střeše. Sedlová střecha dvoupodlažního objektu byla změněna na původní valbovou, čímž došlo ke zvětšení objemu a výšky fasády. Přístup do domu je dnes realizován přes krytý prostor, v úrovni horního podlaží, kde se nachází vstup, kancelář. A také průchod do hlavní obytné části, která hostí společné prostory domu a hernu. Stávající otvory byly zachovány a byly vytvořeny nové tak, aby odhalovaly barvy korun stromů z divoké zahrady a propouštěly do vnitřku domu více denního světla. Hlavním prostorem domu je dlouhá místnost o délce 13,5 metrů, se šikmým stropem. Jídelní část je zvýrazněna panely z březové překližky, které pokrývají jednu stěnu a posuvné dveře pro vstup do kuchyně a pokračují do jedné z kuchyňských skříněk, které označují cestu ven. Ve spodním patře jsou soukromé prostory domu, tři ložnice a obývací pokoj se vstupem na zahradu. Ve snaze o využití přírodních a recyklovatelných materiálů tu byla zvolena tradičnější řešení, jako je prostá vápenná omítka fasády, dřevěné okenní rámy, dřevěná střešní konstrukce. Nebo podlahová konstrukce z dřevěných trámů a desek z masivního dřeva, zateplená expandovaným korkovým granulátem. Nestálo to moc a je to hezké, funkční a prostorné. Jako bydlení pro rodinu, která se vzdala života ve městě, je těch 360 metrů užitné plochy uvnitř a obří zahrada venku, skvělou alternativou.Materiály: PardoFoto-kredit: José Campos
