Pokud se trochu pohybujete v kruzích alternativního zahradničení, určitě vám pojmy jako hydroponie nebo vermikompostér nejsou neznámé. Pěstování bez půdy - v živném roztoku - je v současnosti považováno za jeden z nejproduktivnějších směrů zemědělské produkce. A urychlený biologický rozklad organických materiálů, kompostování s pomocí žížal, se rovněž počítá k hitům. Nyní ještě malou odbočku. Jedním z alternativních směrů pěstování rostlin a inovativního zahradničení je i akvaponie. Je to jako hydroponie (pěstování rostlin v živném roztoku), ale s tím, že ony obohacující živiny v roztoku jsou zbytky vyloučené zažívacím traktem ryb. Abyste rozuměli, při akvaponické metodě pěstujete rostliny a současně chováte ryby. A co vyjde z ryb, to procesně zužitkujete jako hnojivo. Zní to fantasticky. Zahradníka, který vám k salátu dodá i rybu, bychom jistě pochválili.Ale akvaponie ve svém přenádherně zacykleném pojetí zní lépe, než jaká ve skutečnosti je. Vytučnělé rybky namačkané v nádržce jen o trochu většího akvária jsou živené krmnou směsí, uměle vytvářeným granulátem, který do vody valíte z násypníku. Musíte hodně pečlivě hlídat hladinu kyslíku ve vodě, starat se o čistotu procesu. Celé to vůbec nevypadá jako uspokojivá zelená eko-pohádka, spíš jako trochu nehumánní a maximálně efektivní fabrika na jídlo. Je to model, který má něco do sebe, ale chtěl by trochu vylepšit. Polidštit.Nebojte, jde do finiše. Tím vylepšením má být vermiponie.Je to hydroponické pěstování rostlin – v živném substrátu – do něhož potřebné živiny dodávají žížaly. Nebojte, ty chudinky nikde neplavou. Hoví si ve svém vermikompostéru, kde normálně rozkládají organické hmotu, odpadky z kuchyně. Jejich domeček, vermikompostér, je ale přes filtrační vrstvu napojen na průtok do hydroponické sekce. A výluh z toho, co za sebou nechají žížaly – eufemicky se tomu říká žížalí čaj, jinak fantastické hnojivo – pak vyživuje pěstované rostliny. Je to jako akvaponie, od které je třeba odečíst týrání zvířat a rybu na talíři. Žížaly u toho nikdo jíst nebude, ty jsou užitečnější ve svém kompostu. Navíc prý ten žížalí čaj lépe šmakuje kořínkům hydroponicky pěstovaných rostlin. Z hlediska udržitelnosti si přitom vermiponie stojí o dost lépe, než akvaponie. Nepotřebujete žádné uměle dodávané krmivo, zbavujete se jen zbytků, které nepotřebujete. Třeba i zbytky nezpracovaných hydroponických výpěstů. Rozkládáte odpad, vytváříte kompost a jako bonus k tomu získáváte i hnojivo pro vlastní rostlinnou produkci. Nemusíte ho nikde kupovat, vyrábíte ho sami. A celé uspořádání je o dost jednodušší – žížaly tolik péče jako ryby nepotřebují. Tedy, když přijde na potřebný prostor, zase tak úplně super to není. Sice je to méně místa než u akvaponie, ale pořád totiž oddělený prostor pro vermikompostér i hydroponickou smyčku. Žížaly nesmí plavat ve vodě, hydroponická pěstírna se nesmí zanášet. A pořád musí fungovat průtok, který má větší tendence se zanášet. Jinak to ale nemá chybu. S nároky na místo a efektivitu provozu budete potřebovat něco velkého jako garáž nebo dílnu. Vermiponie je poměrně novou disciplínou. Velmi opatrně se s ní začalo experimentovat kolem roku 2008 – z té doby pochází první popsané pokusy amerických univerzit s tímhle typem pěstování – a dá se říct, že se pořád ještě trochu hledá. Proto také existuje předlouhá řada možností a variant, jak tu smyčku rozkladu a vyživování sestavit. Například různé průtočné mezistupně, které samy o sobě slouží k pěstování. Určitě se tenhle „vývoj“ vyplatí sledovat. Systém pěstování, který vás lacino dostane k úrodě a ještě vás zbaví odpadů, je totiž do budoucna hodně slibnou záležitostí.Zdroj: TreeHugger.com, GardeningOrganic.com, thetyedyediguana.com, Instructables.com, RedWormComposting.com