Klasický obrázek třeba na panelákovém sídlišti: Brzké odpoledne, slunce pálí, teploměr šplhá ke třicítce. A někteří obyvatelé mají okna dokořán. Větrají. Je přece horko, ne? Ano, na první pohled to dává smysl. Proudící vzduch nás přece ochlazuje, cítíme to na kůži. Proto si zapínáme ventilátory, které nám horké letní dny pomáhají snášet. Ale přestože to jde proti intuici, otevřenými okny si v takovém počasí opravdu moc nepomůžeme. Spíš naopak… Pokud je venkovní vzduch teplejší než ten, který máte doma, a vy si tím venkovním ten vnitřní nahradíte, neochladíte se. Pouštíte si horko domů. Teplý vzduch předá své teplo interiéru, odkud bude pak sálat i v noci. Větrat byste měli začít až ve večerních, nočních nebo ranních hodinách, kdy je venkovní vzduch chladnější než ten u vás doma. Meteostanici nebo obyčejný teploměr doma už určitě máte – teď je ta pravá doba tuto techniku využít. Prostě a jednoduše: sledujte rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou. A podle toho větrejte. Máte tedy být celý den zabednění? Nevětrat a žít ve vydýchaném vzduchu? To rozhodně ne. Větrat byste měli stejně, jako se má větrat v zimním období. Otevřete okna, vyrobte krátký průvan, vyměňte vzduch, ale pak zase okna zavřete. Nechcete přece větrat tak dlouho, až se teplota začne projevovat na stěnách a vybavení bytu (v zimě si tak zbytečně domácnost ochladíte, v horku naopak ohřejete).
