Vilíny (Hamamelis) jsou zcela výjimečné keře. Pro období svého kvetení si vybírají zimu a nezabrání jim v tom ani mráz. Kvetou tedy dávno předtím, než začnou rašit jejich listy. Navíc jsou důležitým zdrojem látek pro výrobky přírodní kosmetiky. Tobolky po dozrání hlasitě pukají a vystřelují semena do dálky, proto se vilínům též říká pukavý oříšek. A pro léčivé účinky se jim pro změnu říká čarodějná líska. Vilíny jsou velice otužilé dřeviny, jejichž květy si doslova hrají s mrazem, nikoli on s nimi. Když totiž vykvetlým keřům klesnou teploty pod nulu, stočí se okvětní lístky do klubíčka, jakmile pak mráz poleví, opět se rozvinou. A to dovedou dělat třeba i měsíc. Celkem pak kvetou až několik měsíců v době, kdy se květů dočkáme leda tak v interiérech, tedy s výjimkou například venkovních čemeřic a třeba i sněženek. Rod vilín (Hamamelis) zahrnuje 4 druhy, z nichž vilín jarní (Hamamelis vernalis) a vilín virginský (Hamamelis virginiana) pochází z východních oblastí Severní Ameriky, zatímco vilín měkký (Hamamelis mollis) z Číny a vilín japonský (Hamamelis japonica) z Japonska. Přidat však musíme ještě vilín prostřední (Hamamelis x intermedia), což je velmi atraktivní kříženec vilínu měkkého a japonského. Vilíny jsou keře i malé stromky s jednoduchými střídavými listy. U nás se nejčastěji pěstuje vilín prostřední, který vlastně kvete po celou zimu, od prosince až do března, a který je u nás dostupný v mnoha zahradních kultivarech. Větvičky, květní poupata a mladé listy vilínů jsou hvězdovitě ochlupené, pupeny jsou nahé a hvězdovitě plstnaté. Listy a palisty jsou opadavé, přičemž palisty zanechávají po opadu drobnou jizvu. Listy vilínů jsou tenké, ale poněkud tužší, řapíkaté, asymetrické, široce eliptické až obvejčité, celokrajné anebo na okraji zvlněně zubaté. Na bázi jsou listy klínovité až mělce srdčité. Květy vilínů jsou oboupohlavné a čtyřčetné, vykvétají v takzvaně chudokvětých hlávkovitých nebo krátce klasovitých květenstvích. To však neznamená, že by nevypadaly půvabně. Kališní lístky jsou vejčité, korunní lístky jsou páskovité, barvy žluté až červené anebo zelenavé. Plodem jsou dřevnaté tobolky pukající přibližně do poloviny dvěma dvouklanými chlopněmi. Každá tobolka obsahuje 2 oválná, lesklá a černá semena. Vilín prostřední (Hamamelis x intermedia), kříženec vilínu měkkého a japonského, kvete od prosince až do jara. Jednotlivé kultivary tohoto keře nabízí pestrou škálu barev jemně vonných květů (citronově žlutou, zlatou až červenou). Dorůst může do výšky až 4 metry, přičemž je zhruba stejně široký. Listy dlouhé až 15 cm se na podzim před opadem zbarvují do sytě červených odstínů. Vilín japonský (Hamamelis japonica) kvete od ledna do března, jeho intenzivně vonící květy mají barvu jasně žlutou anebo oranžovou. Listy keře připomínají lísku, velké jsou 5 až 10 cm a na podzim se zbarvují do krásných teplých tónů. Vilín japonský dorůstá výška 3 až 4 metry a má tvar nálevky. Vilín měkký (Hamamelis mollis) kvete také od ledna do března. Jeho příjemně vonící květy jsou zlatavě žluté s načervenalou bází. Keř může dorůst až pětimetrové výšky a je i velmi rozložitý. Listy jsou velké 8 až 12 cm a na podzim se zbarvují do krásných teplých tónů. Tento druh je považován vůbec za nejkrásnější z vilínů. Vilín viržinský (Hamamelis virginiana) kvete od října do prosince. Květy na tomto keři najdeme dokonce i spolu s podzimním zbarvením listů. Listy jsou menší než u předchozích druhů, jsou světle žluté a velmi silně vonné. Právě vilín viržinský je tradiční při výrobě přírodní kosmetiky, využít však lze i ostatní druhy, nejčastěji pak vilín měkký, jehož léčivé účinky jsou při vnějším použití podobné vilínu viržinskému. Vilín jarní (Hamamelis vernalis) dorůstá výšky 2 metry, přičemž se kvůli nežádoucí tvorbě kořenových výmladků zpravidla roubuje na jiný druh vilínu. Velmi zajímavý je kultivar 'Lombart´s Weeping s převislými větvemi. Vilínům svědčí slunné či polostinné stanoviště a dostatek vláhy. Půdu vyžadují dobře propustnou, ale velmi bohatou na humus. Asijské druhy (vilín japonský, měkký a jejich kříženec vilín prostřední) vyžadují pH půdy neutrální nebo mírně kyselé. Vilínu virginskému naopak nevadí ani půda lehce zásaditá. Dobrou zprávou je, že tyto keře nevyžadují řez, pouze kvůli sklizni léčivé kůry, zázraku pro přírodní kosmetiku, můžeme ustřihnout nějakou tu větvičku. Léčivé jsou však i květy a listy. Co se týká dalších nároků, jde o odolné a vitální keře, které s výjimkou vilínu virginského trpí v zásaditých půdách chlorózou. Vilíny jsou citlivé na prosychání půdy v létě a zaplavení vodou v zimě, kdy může dojít k hnilobě kořenů. Pokud je zem mělká a v létě vysychá, listy keřů se předčasně podzimně vybarvují a stárnou. Vilíny kvetou na loňských větvičkách. Byť nepotřebují řez, je možné dosahnout kompaktního vzrůstu pravidelným zastřihováním o 2 až 3 pupence na koncích letorostů. Sestřih můžeme provádět kdykoli během roku s výjimkou období rašení listů. Okrasné kultivary jsou roubované nejčastěji na podnož vilínu virginského nebo vilínu jarního kvůli problémům s prorůstáním podnože. K přesazování vilínů je nejvhodnější předjaří v době před začátkem rašení listů. Pozor však, po přesazení z volné půdy keře většinou jednu sezónu stojí a růst začnou až v dalším roce. Obvykle se tyto keře dožívají věku okolo 50 let. Listy vilínu jsou účinnou součástí čisticích vod a tonik, mají mírně stahující a adstringentní účinky, zmenšují póry. Listy i kůra obsahují množství tříslovin. Prospívají především mastné a aknózní pleti stejně jako kůra vilínů. V jemněji působící receptuře pak prospívají i pleti citlivé, chrání ji proti červenání a čistí ji opravdu šetrně. Vilín virginský byl využíván v domorodé medicíně severoamerických indiánů. Používali jej při ošetřování řady neduhů. Extrakty z vilínů dnes urychlují hojení bércových vředů a hemeroidů, používají se též i při léčbě atopického ekzému a při zánětech v ústní dutině.Zdroj: ireceptar.cz, wikipedia.org, zahradkarskaporadna.cz