Vlk (množné číslo vlky) je kromě českého jména známé psovité šelmy lidové označení pro kmenový (neboli pňový) výmladek. Vlastně jde o mladé výhonky vyrůstající z hlavního kmene nebo silnějších bočních větví. Vlky (v množném čísle se u výmladků neříká vlci) jsou popisovány především na ovocných dřevinách, případně i okrasných, ve skutečnosti se však tvoří na většině dřevin. Stromový vlk poznáme snadno. Většinou roste téměř kolmo vzhůru a netvoří žádný plodný obrost, nejméně pak několik let. Roste velice bujně, rychle, roční přírůstky mohou být i delší jak metr. Ostatně to určitě zná v případě starších jabloní každý. Olistění vlka je řidší, nejhorší ale je, že vlk zahušťuje korunu a vysiluje dřevinu. K plodům se nedostane sluníčko a stromy plodí méně. Tedy když je výmladků příliš, může to však znamenat mnohé. Ekologové bubnují na poplach, že vlk je v naší přírodě důležitou šelmou, a že stát musí farmářům kompenzovat ztráty, vycházejí z predikce, že vlci do naší přírody rozhodně patří, byli tu odedávna a měli bychom je chránit. Nějakou tu skolenou ovečku považují za nezbytnou úlitbu bohům. Jenže i vlky stromové jsou v přírodě důležitým jevem, který se však již o dost méně líbí především sadařům. Předně zvýšený výskyt výmladků může signalizovat nějakou nemoc, případně poslední fáze života dřeviny. Ke zvýšené tvorbě výmladků dochází také po prosvětlení porostu. Pokud například v přírodě padnou okolní stromy, solitérní jedinec se začne rychle zahušťovat právě prostřednictvím kmenových výmladků. Stejně tak se kmenové výmladky začnou tvořit jako reakce na náš necitlivý zásah, nejčastěji silné zkrácení hlavních větví. Větev se však může i zlomit, strom může být poškozen větrem či bleskem, a opět budou reakcí vlky. Co se týká chorob, často se vlky vyskytují jako následek bakteriální choroby zvané proliferace jabloně. Tuto nemoc způsobuje fytoplazma (bakteriální parazit) Candidatus Phytoplasma mali, která parazituje ve vodivém pletivu jabloní. Nemoc je známa již od začátku 20. století a ve většině Evropy způsobuje právě na jabloních značné ekonomické škody. Proliferace je vůbec zajímavá choroba, některým odrůdám jabloní totiž vlastně nedělá vůbec nic, nechává je kvést a plodit. Jiné odrůdy však postupně zlikviduje. Podle vlků poznáme proliferaci obvykle tak, že vypadají jako metličky, které obrůstají malými větvičkami. Žádné silné, zdravé a dlouhé výhony. Poslechněte si celý podcast na téma kmenových výmladků: Jiné je to ale u stromů, které nebyly řezány dlouhé roky. Vlky se zde vyskytují z přetlaku energie ve stromě, nejčastěji na silných větvích ve středu koruny. Ovšem mnohem častěji je nadměrná tvorba výmladků následkem naší sadařské činnosti. A nejčastěji právě faktu, že i vlky jednoduše stříháme (řežeme) zahradními nůžkami. Chyba! Ke zvýšenému výskytu výmladků dochází také třeba u jilmů v souvislosti s grafiózou jilmů. Při ní je omezena výživa horních větví, ty proto zasychají a zdola začnou na kmeni vyrůstat vlky v hojném množství. Dřevina se tím snaží zachránit, brání svou schopnost fotosyntézy a přenosu látek.Vlky prostě dokážou promluvit i o zdraví stromu, na kterém se tvoří. A pozor, zdravé výmladky mohou být často základem pro další život stromu, aniž bychom museli roubovat. S vlky prostě můžeme pracovat při tvorbě nové koruny. Potíž je, že když chceme výmladky naopak odstranit, z jediného obvykle narostou další, podobně silní. A jak podle výmladků poznáme, že strom končí svou pozemskou pouť? Pokud jsme před rokem do koruny nezasahovali nijak radikálně, a přesto se v koruně objeví mnoho výmladků, obyčejně to znamená, že strom přechází do posledního stádia svého života. Jde o znak prosychání koruny a výskytu vyhnívajících větví. Právě do výmladků pak proudí energie z kořenů, načež se probouzí i pupeny ve starém dřevě.Na výmladcích se také objevuje virová mozaika častěji než ve starší části koruny. Poznáme proto podle nich napadení stromu touto chorobou. Nejlepší doba na likvidaci vlků? Červen. V tu dobu je nejlepší vyrazit do sadu a zahušťující středové vlky vytrhat i s bází prutu z kůry. Ano, vznikne drobný důlek, ranka, mnoho ranek, desítky, s nimi se však strom snadno vyrovná. A o to lépe, že ranky ošetříme štěpařským voskem. Pokud bychom vlky stříhali, jako to dělá většina z nás, opět obrazí z oček na základu každého vlka. A je úplně jedno, kdy vlky stříháme. Na jaře, v létě, na podzim, v zimě, vždy to dopadne stejně. Někdy z báze znova vyroste jen jeden silný vlk, jindy mnoho menších. Pokud větve nevytrháme, vlky se nám budou objevovat na stejném místě znova a znova. Pokud vlky rostou v částech koruny, kde nevyrůstají žádné větve s plodným obrostem, můžeme zde část vlků dokonce nechat bez řezu a další část vlků zkrátíme, nebo ohneme. Vytvoříme tak základ pro nový funkční střed koruny stromu. Časem, po několika letech, zde pak vyroste nový plodný obrost. Choroby, které se později projeví tvorbou výmladků, si dokonce šíříme i sami. Přenášíme si je často na zdravé stromy v podobě roubů. Určitě se nevyplácí si brát bezhlavě rouby od sousedů a známých, jedinou cestou je pořízení prověřeného materiálu, jak roubů, tak podnoží. Obzvláště odebírání roubů ze starých stromů pak může být nebezpečné. Konkrétně v 70. let minulého století byly proliferací postižené některé typy podnoží, na které se štěpovalo. O této proliferaci však v té době nikdo nevěděl.Zdroj: izahradkar.cz, ireceptar.cz, seznamzpravy.cz, Wikipedia, ČESKÉSTAVBY.cz
