I když se projekt netradičně řešeného rodinného/víkendového domu v Apalačském pohoří originálně jmenuje Nebo, necharakterizuje jej nerozhodnost. Není to žádné „buď anebo“, ale naopak hra s jistotami. Způsob, jakým se usazuje v krajině, odráží vysokou schopnost architektů vyrovnat se se svažitým terénem. Z dramatického sestupu k jezeru těží, vytváří prostor pro fantastické výhledy. Objekt je součástí pozemku o rozloze 2500 metrů čtverečních, a usedá do něj mezi záseky dvou valů, vytesaných do strmého svahu. Podél nich rovná své opěrné zdi a vytváří dva prostory částečně uzavřených nádvoří, kolem nich rovná celkem osm objemů, shluků jednotlivých užitných programů. Rozkládá je kolem těch nádvoří a vytváří mozaiku společenských a intimnějších obývacích prostor. To, co vypadá jako velký chaos – například rozmístění oken – má své hlubší opodstatnění. Dům Nebo si chytře vybírá, odkud bude dovnitř pokojů proudit světlo. A preferuje to jižní, ovšem tak, aby nepřehřívalo interiér. Strategicky umístěná otevíratelná okna dobře rozvádí přirozené proudění vzduchu. Současně jsou zapuštěné denní prostory domu ze tří stran obklopeny zeminou výkopu, což umožňuje, aby získaná tepelná hmota nahradila značnou část potřebného vytápění/chlazení. Přičtěte k tomu systém s tepelným čerpadlem, vysoce účinným zasklením, kvalitní izolací, úspornými spotřebiči a LED osvětlením a rázem před vámi extravagantní „bunkrovitý“ Nebo vyvstává jako velmi prakticky řešený dům. A uvnitř? Soukromé a veřejné prostory spojuje hala, která funguje jako konstrukční páteř domu. Vine se podél zadní opěrné zdi. Větší veřejné zóny interiéru jsou rozestavěny podél nádvoří, a postupně se rozpadají do intimnějších nik po obvodu. Do soukromí musíte zamířit po odvážně tvarovaném konzolovém schodišti vzhůru. Při pohledu ze svahu se Nebo jeví být nad úrovní terénu jako shluk malých pavilonů. Každý z těch pavilonů je tvarován tak, aby rámoval výhledy do vnější krajiny a umocňoval měnící se tóny přirozeného světla uvnitř. Tvary střechy odvádějí vodu do vnitřních žlabů, které jsou zakončeny velkými kuželovými šupnami označujícími spáry mezi jednotlivými objemy. Tmavý obklad z opáleného dřeva posiluje hmotu pavilonů jako neprůhledných objemů zasazených vedle okolních stromů, zatímco patinovaná zinková střecha rezonuje s šedozelenou barvou jezera na obzoru. Zdroj: Fuller/Overby ArchitectureFoto-kredit: Paul Warchol
