Po bitvě je každý generál, a ani Kanada v tom není výjimkou. Se zhodnocením toho, co město učinilo špatně a tím záplavy zhoršilo, přispěl snad každý odborník. Za problémy prý stál nebývalý nárůst zpevněných povrchů, k němuž docházelo v důsledku stavebního rozvoje města v posledních dekádách. Dešťová voda neměla kam zasakovat, a to vedlo k přesycení kanalizace. Ta je navíc „sdílená“ – pro dešťovou i odpadní vodu. To sdílení sice dosahuje v Torontu jen asi 23 procent, ale v průměru. Některá předměstí – ta, která pak byla totálně vyplavena splašky – ji mají sdílenou kompletně. Na městské plánovače se snesla lavina kritiky, protože prý nedostatečně podporovali tzv. zelenou infrastrukturu. Která by snížila rizika a výsledné škody. A taky se začalo znovu velmi intenzivně hovořit, jak s podobnými nenadálými událostmi mohou pomoci zelené střechy. Tedy střechy, překryté vegetací, jež dokáží příval srážkové vody zadržet a umenšit, zpomalit její odtok.Tým Torontské univerzity, vedený stavebními inženýry z laboratoří GRIT, k tomu vypracoval i zajímavou studii. Jsou k tomu zvláště způsobilí, protože zkratka GRIT znamená Green Roof Innovation Testing Lab. Testovací laboratoř inovací zelených střech. A co tedy, v kontextu hurikánu, intenzivních a dlouhotrvajících přívalových dešťů a následných záplav zjistili?V krátkosti: že zelené střechy mají schopnost zachytit v průměru 70 procent srážek za danou dobu, tím významně odlehčit podzemním systémům a později uvolnit dešťovou vodu zpět do atmosféry. Nedá se ale říct, že by tohle pochvalné tvrzení platilo pro všechny zelené střechy stejně. Některé jsou dobré, jiné ještě lepší a najde se i pár takových, které vám neposlouží.Záleží především na čtyřech faktorech. První proměnnou je typ výsadby, to, z čeho se ten vegetační pokryv vlastně skládá. A jak asi tušíte, mohou to být nejrůznější sukulenty, trávy anebo kvetoucí byliny. Druhým faktorem ke zvážení byl růstový substrát, médium, v němž byla vegetace uchycena. Mohlo jít o minerální substrát, dřevěný materiál ve formátu štěpky a mulče, anebo třeba kompost. Pochopitelně, že záleželo i na hloubce substrátu. Pro střešní instalace v Torontu jsou poplatné jen dvě kategorie – 10 a 15 centimetrů. A poslední proměnnou pak bylo, zda a jak na střeše probíhal zavlažovací plán. Některé střechy byly bezúdržbové-bezzálivkové, jiné měly režim denního manuálního zalévání, anebo závlahu průběžnou, automaticky řízenou senzory. Tyhle čtyři faktory pak nejvýrazněji ovlivňovaly to, jak zelená střecha s deštěm pomáhala. Ukázalo se, že největší účinek pro retenci srážkové vody má střecha s manuálním zavlažovacím programem. Taková byla skutečně schopna „zachytit“ až 70 procent objemu srážek. Ty střechy s automatickou závlahou si nestály úplně špatně (zadržely až 50 procent srážek), ale protože byly vlhkostí už částečně saturované, nepobraly jí tolik. Zelené střechy suché, nezalévané, ale moc nepomáhaly.„Jinými slovy, střechy, které nebyly zalévány nebo jsou zalévány pouze tehdy, když jejich půda dosáhne předem stanovené úrovně vlhkosti, mají větší schopnost absorbovat dešťovou vodu,“ popisuje Jenny Hillová, hlavní autorka studie GRIT. Vodu zadržet zelené střechy tedy dovedou. Jak dobře ale za silného deště brzdí odtok?Studie vypočítala, že ten špičkový odtokový koeficient - konstantní schopnost zelené střechy zadržet vodu - činila přibližně 0,1-0,15. Což představuje snížení o 85 až 90 %, ve srovnání s nepropustným povrchem. To je mimochodem mnohem lepší, než kolik (nejen v Kanadě) stavební inženýři a projektanti počítali. Bralo se, že tabulková hodnota je kolem 0,5 – tedy snížení odtoku o 50 procent. Zelené střechy jsou v tomto aspektu ještě o něco užitečnější, než se myslelo. Tou druhou nejvýznamnější proměnnou pro zadržování srážkové vody byl podle studie substrát. Tady je ale třeba zpozornět. Německá FLL (Společnost pro výzkum, vývoj a tvorbu krajiny) doporučuje jako zlatý standard minerální materiál. Kamenivo, drť. Protože je považováno za trvanlivější a odolnější než biologické půdní náhrady. Z hlediska funkčnosti tohle ale v GRIT tvrdit nemohou. Mnohem lépe si totiž stál kompost a dřevěný mulč.Přesněji, kompost při plném nasycení předčil minerální půdní náhradu až trojnásobně (o 83 procent). Kanaďané též dodávají, že na jimi zkoumaných střechách se dřevní kompost méně stlačoval a degradoval pomaleji, než tvrdí FLL.V GRIT zkoumali „působení“ zelených střech v různých ročních obdobích. A stojí si za tím, že kompost odvádí svou práci dobře (a lépe než minerální substrát) po celý rok. Hloubka výsadby se v kanadské studii neukázala být zrovna zásadní. Snad proto, že mezi těmi v Torontu tak častými 10 a 15 centimetry nebyl zase takový rozdíl. Centimetry pochopitelně dělají v součtu metráky zátěže na střešní konstrukci. Ale jde vidět, že ke slušnému výslednému efektu stačí i těch deset centimetrů.Nepříliš významný byl i vliv vegetace. Trochu hrálo roli to, že v Torontu není ta nabídka vegetace, která by ustála tamní klima, zase tak pestrá. Sukulenty, které nepotřebují zálivku a dobře snáší i mráz, se tu jevily být plně odpovídající. Důležitější bylo, zda rostou v minerálním substrátu nebo kompostu. Podstatné je, že v rámci hledání funkčních řešení, které by – nejen kanadská města – ochránily před přívalovými dešti, si stojí zelené střechy víc než dobře.„Vzhledem k tomu, že bouřky jsou pro města a obce stále častější a závažnější událostí, je třeba na ni infrastrukturu sídel nějak adaptovat,“ říká Hillová. Zelené střechy mohou být součástí tohoto řešení. „Ne všechny jsou stejně dobré, ale všechny se svým způsobem vyplatí.“Zdroj: TheConversation.com, ASCElibrary.org, tandofonline.com, Toronto.citynews.ca