Bobrovka dříve patřila mezi nejčastěji používané střešní krytiny a stále ji na střechách spatříme velmi často. Ovšem při rekonstrukcích střech v památkových zónách je často vyžadována úřady, jelikož má dle nich nadále dotvářet vzhled historických budov. Jméno získala bobrovka díky svému vzhledu, podobá se totiž šupinám na bobřím ocasu. Tradiční jsou bobrovky pálené, vyrábí se však i betonové, přičemž všechny jsou určené pro sklony střech od 30°. Na našem území je tradiční rozměr bobrovek 17,5 až 18 krát 38 cm. Bobrovky bývají nejčastěji hladké, tedy mají hladký povrch, mohou však být i rýhované. Zajímavostí bobrovek je, že nemají žádné drážky a proto jimi lze pokrývat i dosti složité části střech, dokonce i tvary zaoblené včetně úžlabí, vikýře ve tvaru volského oka, věže apod. Svou hmotností bobrovky patří mezi těžší střešní krytiny, což ještě umožňuje fakt překládání tašek přes sebe i ve více vrstvách. Na 1 m2 je můžeme považovat za zcela nejtěžší, jinak váží 1 taška obvykle 1,75 kg. Bobrovky se používají pro více způsobů krytí střech, pro krytí jednoduché (tzv. loučové), dvojité (tzv. korunové na řídké laťování a šupinové na husté laťování). Bezpečný sklon střechy jsme pro bobrovky již uvedli alespoň 30°, ovšem pro jednoduché krytí, pro dvojité krytí (šupinové i korunové) je bezpečný sklon 40°.Tradičně najdeme bobrovky na střechách sedlových, valbových, stanových i pultových, časté jsou i na střechách kostelů, ale i na roubených domech, kde začaly v minulosti nahrazovat hořlavé dřevěné došky. Nejčastější je režná úprava povrchu bobrovek, která vtiskne střeše tradiční vzhled vypálené keramické krytiny. Po čase získá tato střecha charakteristickou patinu. Povrch může být též engobovaný (nástřik hliněného povlaku na vysušenou krytinu a následné vypálení krytiny). Nástřik je tvořen tekutou směsí jílů obarvených oxidy železa. Engoba je matnou povrchovou úpravou bobrovek, která sníží poréznost střešní krytiny, zvýší její odolnost vůči nečistotám a prodlouží její životnost, zároveň zůstává zachován původní vzhled). Některé engoby dokonce imitují patinu starších střech, přitom však mají ochranné vlastnosti nástřiku. Jiné dodají taškám různé barevné odstíny (až 12 různých odstínů). Bobrovky mohou být také glazované, čili mají lesklý povrch. A právě glazura zaručuje nejdelší životnost bobrovek a jejich dokonalou ochranu. Jsou také nejdražší. Ohlédneme-li se i po spotřebě latí, je nejnižší u loučového (jednoduchého) krytí, ovšem takto uložené bobrovky nezajišťují odolnost střešního pláště vůči vodě, používají se proto jen tam, kde hydroizolaci nevyžadujeme (tašky nejsou v tomto případě zdvojené). Z dvojitého krytí je levnější krytí korunové, u kterého vyžaduje 1 m2 3,3 metru latí, u šupinového krytí je to 6,7 až 6,8 metru včetně 10% prořezu. U šupinového krytí je navíc třeba dodržet vzdálenost latí podle sklonu střechy od 14,5 do 16,5 cm. Díky zachycení druhé řady pokládaných bobrovek na hraně první řady vychází jedna lať korunového krytí na dvě řady bobrovek. Rozteč se v tomto případě předepisuje 29 až 33 cm. Pokud je nějaký důvod k užití jednoduchého (loučového) krytí, je třeba zajistit důkladnou hydroizolaci střechy. Na jeden metr čtvereční spotřebujeme u dvojitého krytí 36 režných bobrovek a nebo 32 bobrovek s povrchovou úpravou (ty totiž bývají o něco větší). Konstrukci střechy pak tato krytina zatíží hmotností okolo 60 kg/m2. Vyrábí se i bobrovky hřebenové a okapové bobrovky a do příslušenství bobrovek patří také ocelové spony, které se instalují kvůli jištění vůči náporu větru a také pro uchycení bobrovek na svislých plochách (i 90° bobrovky snesou).Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
