Střešní okna nám otevírají pohled do světa. Jak ta otevíravá, tak neotevíravá, zatímco světlovodem nemůžeme vidět ven, to by musel fungovat třeba jako periskop ponorky a stejně by takové výhledy nestály za mnoho (a že jsou světlovody konstrukčně s periskopy příbuzné). Světlovod prostě nemůže střešní okna plně nahradit. Jenže nastávají velmi často situace, kdy je světlovod vhodným, dokonce nezbytným řešením. Svítí totiž zdarma a nemá oproti umělému osvětlení žádné provozní náklady. Od toho se pak odvíjí návratnost investice. I v tomto případě je však důvodů více. Střešní okna totiž není možné instalovat vždy, například v památkových zónách vám nemusí památkáři střešní okna povolit, někdy pro změnu nastává se střešními okny problém konstrukční a statický, jsou dosti těžká, rozměrná apod.. Ano, nabízí se i další řešen v podobě vikýřů a světlíků, vikýře jsou však konstrukčně dosti náročné, světlíky se nehodí vždy a všude a pokud jsou světlíky instalovány na ploché střeše, vidíme jimi na oblohu, do krajiny však také ne (stejně jako světlovodem). Je třeba vždy zvážit, jaké řešení je v konkrétním případě nejvhodnější. Nemá smysl argumentovat ve prospěch kteréhokoli z nich, ale vždy zvážit, zda pořídit a instalovat střešní okna, vikýře, světlovody, světlíky anebo kombinaci vybraných možností. Třeba světlíky usazené v hřebeni šikmé střechy spolu se střešními okny mohou být skvělou volbou, stejně jako kombinace střešních oken a světlovodů v šikmé střeše a světlovodů se světlíky ve střeše ploché. Kromě výše zmíněného problému s instalacemi střešních oken v památkových zónách (často se to týká i vikýřů), jsou zde ještě další problematické aspekty. Určitě platí, že čím více střešních oken (případně i štítových) a pokud možno otevíravých, tím lépe, střešní okno se však nedá zabudovat vždy a kamkoli, navíc je dosti těžké, čímž se zvyšuje zatížení střešní konstrukce. Nevhodné umístění nebo špatná velikost okna vyžadují další stavební úpravy. Pokud je třeba okno větší než rozteč krokví, je třeba krokve vyřezat, což je nežádoucí zásah do střešní konstrukce. Volba střešních oken proto musí vyjít z projektu. A další věc, střešní okna opravdu přinesou do podkroví maximum denního světla, problémy však nastanou v případě srážek. A například dřevěná střešní okna mají uváděnu životnost jen 15 až 20 let. Vikýře jsou sice vhodnějším řešením s ohledem na ochranu před srážkami, jde ale o dosti složité, těžké a drahé konstrukce. Neplatíme jen za okno umístěné ve vikýři, ale za celou jeho konstrukci a povrchy včetně zastřešení a oplechování úžlabí. Prostě a jednoduše se světlovod často ukáže jako vhodnější alternativa, případně doplněk, který střešní konstrukci oproti dalšímu oknu (případně vikýři) odlehčí a dokonce i celý projekt zlevní. A například v koupelně či na záchodě, v šatně, chodbě, technické místnosti, ale i kuchyni, není střešní okno vyloženě třeba. Opravdu kvalitní značkové světlovody, které přivedou do interiéru maximum denního světla a navíc mají i další bonusy, jsou s kvalitními střešními okny cenově srovnatelné. Určitě nelze doporučit instalaci nekvalitního, laciného světlovodu, stejně jako střešního okna. To se ostatně týká všech prvků staveb. Jednoznačně nejdražší jsou pak vikýře. V případě světlíků jde vlastně o neotevíravé prosklené plochy podobné střešním oknům, které však mohou mít nepřehlédnutelné bonusy, mohou být pochozí, mohou mít protiskluzný povrch, mohou být vyhřívané, můžeme je zatemňovat, respektive zajistit, aby byly průsvitné, ale neprůhledné, když je to třeba. Takové jsou pak dražší než střešní okna či světlovody. Největší kouzlo světlovodů je v nulových provozních nákladech, velkou část dne nemusíme vůbec rozsvítit umělé osvětlení. Světlovod se nemusí po instalaci ani pravidelně seřizovat na rozdíl od střešních oken, která otevíráme, mají těsnění, kování… Světlovod může dokonce i svítit po setmění a i to je možné zdarma pomocí fotovoltaiky instalované v tubusu. Může zajišťovat i odvětrávání (proč neumožnit jednomu prostupu střešním pláštěm více funkcí), může být vyhříván, za úplňku přináší do interiéru i měsíční světlo, ale hlavně dovede dosáhnou i do značných vzdáleností a instalace tubusu je možná i vodorovně. Světlo prostě pronikne světlovodem všude, kde není možná instalace střešních oken či vikýřů a světlíků. Prakticky kdekoli, což nelze říci o žádném z dalších řešení. Budovy určené pro bydlení (rodinné a bytové domy), rekreační objekty, budovy určené k podnikání, výrobě a skladování, obchodní centra, veřejné budovy, sportovní a jiné haly. V některých případech mohou světlovody vytvořit ucelenou soustavu osvětlení vnitřních prostor, která vlastně vypadá jako síť svítidel. Například střecha haly vybavená desítkami světlovodů, které fungují po setmění jako svítidla může být skvělým řešením. Světlíky by musely být doplněné svítidly a střešní okna nemají v takovém případě smysl. Prostě a jednoduše platí, že všude, kde mohou být instalována střešní okna, vikýře a světlíky, lze instalovat i světlovod. Opačné znaménko však tato rovnice nemá. Světlovody přivádí denní světlo do vnitřních prostor, které jsou běžně závislé na umělém světle (nejčastěji koupelny, toalety, chodby, šatny, předsíně a technické místnosti). Každý světlovod se skládá ze tří na sebe navazujících částí: kopule (případně čtvercového rámu) s pevným zasklením umístěným ve střeše, pevného tubusu a difuzéru, který světlo rozptyluje do místnosti. Podle typu a provedení lze světlovody obvykle instalovat na střechy o sklonech od 0 do 60 stupňů. Množství světla přiváděného do vnitřních prostor světlovodem je závislé na počasí, roční době, sklonu střechy, orientaci vůči světovým stranám, délce tubusu a jeho provedení a také počtu kolen tubusu. Optimální je umístit horní části světlovodu na nejosluněnější část střechy (východ až západ, ideálně jih). Záleží také na průměru světlovodu a výšce, v jaké je světlovod umístěn. Světlovod většího průměru ve větší výšce osvětlí větší plochu. Tubus lze prodloužit a směrovat koleny až do značné délky (dokonce až 10 m), snižuje se tím však účinnost světlovodu. Účinnost světlovodu také zásadně ovlivňuje kvalita tubusu, tedy jeho vnitřní zrcadlová plocha. Povrch musí být tvořen silně reflexní vrstvou a musí být dokonale hladký. Odrazivost může dosahovat až téměř 100 %. Historie originálních světlovodů americké značky Solatube začala roku 1986, kdy australan Steve Sutton vynalezl první prototyp světlovodu. Na základě Suttonova patentu pak vznikla v roce 1991 firma Solatube® Inc. (USA, California), která umožnila rozšíření tohoto geniálního vynálezu. Solatube Inc. Je světovým lídrem v oboru světlovodů, který své výrobky stále inovuje. Vyrábí různé typy světlovodů jak pro rodinné a bytové domy, tak pro komerční a veřejné objekty, které přivádí nenahraditelné denní světlo i do tmavých částí vnitřních prostor budov. Na světlovody Solatube je poskytována záruka 20 let, přičemž kvalitu a prověřenost výrobků potvrzují certifikace BBA report, CE dle EU 305/2011, TUV, FM Approval, HVWZ a další.