Jak asi vypadá elektrárna, si představit dokážeme. Ovšem slůvko „plovoucí“ dává těm představám docela nový rozměr. Nápad přitom není nějakou bujnou novinkou. Vůbec plovoucí elektrárny o sobě daly vědět už v roce 1931, kdy je začali konstruovat z výběhových lodí ve Spojených státech amerických. Ukázalo se to být navýsost praktické.Loď, která byla ještě zachovalá - ale už pro ni nebylo využití a musela by zamířit do šrotu - se dala po přestavbě přetáhnout či zakotvit v nějakém rušném přístavu či u nějakého ostrova, kterému se nedostávalo kapacit pro výrobu elektřiny. Bylo to sice dočasné, ale naprosto funkční řešení. Které dávalo dopověď na potřebu výroby energie tam, kde ještě nebyly rozvinuté jiné zdroje. Jedna plovoucí elektrárna je přitom schopna rozšířit možnosti produkce energie o 45 až 700 MW. Turky, respektive společnost Karadeniz (která patří do konsorcia Karadeniz Energy Group), tenhle model oslovil. Už v roce 2009 spustili na vodu první čtveřici plovoucích elektráren, a od té doby s nimi dělají díru do světa. Minimálně jedna je stabilně zakotvená na Kubě, kde odpomáhá místním od zátěže spojené s provozem domácích benzínových agregátů. Další si vypůjčil Irák, a dvě pomáhaly v Pákistánu po katastrofálních povodních. Počet spokojených klientů turecké společnosti nyní čítá na patnáct zemí středního východu, jižní Asie a severní Afriky, a zakázky si jim jen hrnou. Zrovna Kuba by si ráda těch plovoucích elektráren ráda adoptovala sedm. A k dalším zákazníkům se podle všeho započítá letos i Evropa. Bez bližší specifikace a podrobností si totiž u Karadeniz objednaly na letošní zimu plovoucí elektrárny čtyři evropské státy.Proč? Protože plovoucí elektrárny se výtečně hodí jako doplňkový zdroj energie, který je schopen vyrovnávat výpadky v poptávce a předcházet blackoutům. A je to moc šikovní pojistka proti tomu, aby zase příští zimu vyskočily ceny energií až ke stropu. Letošní zimu jsme ustáli, ale úplně elegantní to nebylo. A turecké plovoucí elektrárny by měly posloužit tak, aby se černé scénáře znovu neopakovaly. Ona chystaná dodávka pro Evropu má podobu výkonu 2 gigawatt, a zatím největší překážkou jejího naplnění je evropská byrokracie. Protože plovoucí elektrárny sice zásobují rozvodné sítě energií, ovšem ne zrovna příkladně emisně čistou. Spalují totiž zkapalněný zemní plyn, palivo s nízkým obsahem síry nebo bionaftu, což by vzhledem k současné legislativě ochrany klimatu znamenalo určitý krok zpět. Na druhé straně by ale mohly turecké plovoucí elektrárny ušetřit 30 - 60 % nákladů na plyn. Podstatné a pozitivní je to, že na následující zimu se Evropa připravuje už od parného léta.Zdroj: Euronews.com, MarineInsight.com
