I za soumraku zahrada žije, začíná její noční život. A každý rostlinný druh se v tuto dobu chová jinak. Některé druhy své květy schovají, jiné naopak vykvetou právě na noc, jiné mnohem intenzivněji voní a poskytují více pylu. Noční zahrada prostě i jinak voní než ve dne, nejen kvete. Noční rostliny je pak třeba vysazovat především tam, kde se budeme nejvíce těšit z jejich nočních květů. Tedy k terase, pod okna, u pergoly či pod pergolou, ale také u altánku. A samozřejmě je vhodné k nim umístit osvětlení. Již jen svým jménem večernice vonná (Hesperis matronalis) napovídá, že patří mezi noční tvory. Je však velmi rafinovaná, uvnitř svých květů má totiž světélkující tyčinky, něco jako neónem zařící reklamu na sebe samu. Jde o jednu z nejznámějších rostlin kvetoucích v nočních hodinách a zároveň v tuto dobu omamně vonících. Květy má spíše drobné, jednoduché, barvy bělavé, fialové a nebo tmavě purpurové, tvořící květenství hrozen. Patří do čeledi brukvovitých a pokud si necháte v záhoně vykvést ředkvičky, budou jejich květy večernici velmi podobné. Svou silně sladkou vůní připomíná známé koření hřebíček a obohatí jí stejně jako nočními květy zahradu od června. Tato dvouletá, ale i vytrvalá bylina (podle druhu), může dorůst výšky až cca 120 cm a větví se ve své polovině. Byť kvete v noci, miluje slunné stanoviště, případně mírný stín, vlhčí a humózní půdu. Výborně vypadá i za dne jako podrost vyšších keřů a stromů. Pokud si ji v zahradě vysadíte, dovede se ochotně množit samovýsevem, proto zvětšuje své teritorium. Pokud to ale nechceme, stačí sazeničky vyplít. S přesazováním brukvovitých je to obtížné. Nocenka jalapenská a nebo také zahradní (Mirabilis jalapa) potřebuje noční opylovače a tento fakt také odkrývá již jen svým jménem. Tato rostlina pochází z peruánských And a kvete od června až do října. Vlastně jde vedle večernice o druhou nejvýraznější rostlinu s těmito vlastnostmi. Proto je též prezentujeme v tomto pořadí. Květy nocenky jsou nálevkovité (trubkovité), dorůstající velikosti až 6 centimetrů. Jsou poměrně dlouhé, sestavené v koncových svazcích a vykvétají právě ve večerních hodinách (vlastně již odpoledních) a nad ránem uvadnou. Ovšem hned další večer vykvetou nové. Jde tedy o květy jedné noci, ovšem tato květina kvete několik měsíců. Angličtina hovoří o nocence jako o „Four O’Clock“, což znamená „kvetoucí ve 4 hodiny odpoledne“. Další ohromující zvláštností této květiny je více barev květů na jedné rostlině (bílá, žlutá, červená, fialová a květy vícebarevné). Jde doslova o čarovnou květinu, jak se nakonec vžilo její synonymum mezi Němci. Nocenka tvoří husté, až metrové keříky, snese i slunné stanoviště, ovšem vyloženě vyhledává polostín a stín, kde zůstávají květy déle otevřené. Miluje běžnou zálivku a humózní, výživnou půdu. V našich podmínkách je pěstována jako letnička, jelikož hlízovitý kořen nepřežije naše zimy. V oblastech s teplejšími zimami je tedy rostlinou vytrvalou. My však můžeme hlízovité kořeny na podzim vyjmout z půdy a uskladnit v bezmrazé místnosti například do bedýnky se suchým pískem. Na jaře pak hlízy opět vysadíme v zahradě. Ovšem je také možné si své nocenky každoročně vypěstovat ze semen. Okrasné tabáky mají velmi úzké nálevkovité květy, vykvétající v řídkých hroznech a barev především bílé, žluté, růžové a nebo červené. A pozor, celé rostliny jsou jedovaté. Tabák křídlatý či také jasmínový (Nicotiana alata) má nápadné olistění (je zdobný svými listy), tvoří keříky vysoké od 40 do 150 cm. Zajímavostí je, že nízké kultivary kvetou i ve dne, ty vysoké pouze v noci a to od července až do prvního mrazíku, poté postupně uhynou. Okrasné tabáky pěstujeme v mírném klimatickém pásu v zahradách pouze jako letničky, jako vytrvalé je však můžeme pěstovat v květináči. Právě výšky až 1,5 metru pak dorůstá okrasný tabák planý (Nicotiana Sylvestris) a právě tento druh vykvétá výhradně na noc. Okrasné tabáky milují slunné a závětrné stanoviště, kyprou a humózní půdu a pravidelnou zálivku. Nesnáší sucho. Množení okrasných tabáků se provádí zásadně výsevem. Báječně vypadá také kříženec Nicotiana x Sanderae, dorůstající výšky až 100 cm, s nápadnými květy, otevírajícími se až pozdě navečer. Vůně květů je silně pronikavá. Pupalka dvouletá (Oenothera biennis) není u nás původním druhem, ale ochotně v našich klimatických podmínkách zplaněla. A právě pupalka nám umožní podívanou jako málokterá jiná rostlina. Pokud si trpělivě vyčkáme na dobu okolo šesté hodiny odpoledne, můžeme pozorovat její květy rozvíjející se z poupat. A trvá to jen několik minut, květy se napřímí a rozloží své okvětní plátky. Pupalka je rod pocházející ze Severní Ameriky, který zahrnuje cca 200 druhů. Mezi pupalkami najdeme trvalky, letničky a rostliny dvouleté, různě vysoké a různého zbarvení květů. Ty jsou nejčastěji žluté, ale najdeme i květy růžové a oranžové. Další zajímavostí je, že právě na pupalky se specializuje noční motýl lišaj pupalkový (Proserpinus proserpina), který je u nás vzácným a silně ohroženým druhem. Pokud jej tedy na svých pupalkách za soumraku najdete, jste opravdovými šťastlivci. Pupalka je však neodolatelná i pro jiné druhy nočního hmyzu. Pupalka dvouletá (Oenothera biennis) byla dříve pěstována jako kořenová zelenina, dnes je její obdobou černý kořen. Dorůstá do výšky až 2 metry a její žluté a omamně vonící květy nejenže vykvétají v podvečer, ale také uvadají s prvními slunečními paprsky. Je to jako zázrak. Velmi pěkná je pak také dvouletá pupalka rudokališní (Oenothera galzioviana), která má poupata temně červená, ovšem pukající do podoby žlutých květů. Velká druhová zásobárna pupalek pak nabízí i mnoho exotických druhů, z nichž jsou některé mrazuvzdorné, jiné lze pěstovat jen jako letničky. Pupalky jsou nejčastěji půdokryvné a poléhavé, vyžadují stanoviště teplé a slunné, půdu propustnou a bohatou na živiny. Zálivku vyžaduje mírnou, za horkých dní ji však ocení.