Důležité je především, za jakým účelem ovocné stromy pěstujeme a podle toho jsou také vybírány. Pokud nám jde o co nejvyšší výnos, čili provádíme takzvané intenzivní pěstování, dovedeme získat i z menší plochy co nejvíce kvalitního (jakostního) ovoce. Za tímto účelem jsou vysazovány nízké kmenné tvary a slabě až zakrsle rostoucí podnože. Tyto podnože oslabují růst stromů a zvyšují plodnost naštěpovaných, především takzvaně výkonných odrůd. V tomto případě je před výsadbou třeba dobře připravit půdu a po výsadbě se pěstitel věnuje sadařským postupům, mezi které patří právě i péče o půdu pod stromy. Takové stromy jsou navíc menšího vzrůstu a mělce kořenící, což představuje problém, pokud by pod nimi rostly plevele, byliny, trávy a nebo okrasné rostliny, prostě by stromům konkurovaly ve spotřebě živin a vody. Mělce kořenící stromy špatně snáší konkurenci. V sadech je v tomto případě sekán i porost mezi řadami stromů (v takzvaných pracovních uličkách) a půda pod stromy je kultivována plečkováním a okopáváním, přidávají se hnojiva a případně i herbicidy, pokud nejde o bio sad a bojovníka za bio výpěstky. Je však naopak běžné, že ve větších zahradách pěstujeme ovocné stromy vyššího vzrůstu, u kterých neklademe důraz na objem sklizně (výnos) a dokonce ani jakost plodů. Prostě si jablka pěstujeme pro chuť, naše spotřeba není vysoká a vůbec již nepočítáme s prodejem. V těchto případech není problém udržet pod stromy třeba luční porost a nebo zde půdu sice obdělávat, ale pravidelně do vzniklých nejčastěji kruhů vysazovat okrasné rostliny. Lepší je však i v tomto případě volit takové, které mají menší nároky na živiny i vláhu (ostatně tuto vlastnost mají společnou s lučními bylinami). V žádném případě pak pod stromy nevysazujeme zeleninu, která je na živiny a vláhu velice náročná. V druhém případě jde o přístup extenzivní, nikoli intenzivní (důraz na výnos). Na semenných a hluboko kořenících podnožích dochází k minimální konkurenci stromů s bylinným porostem, a to jak ve spotřebě živin, tak vody. Stačí tedy luční porost dva až třikrát ročně posekat, přičemž první seč provedeme na konci kvetení bylin, což je obvykle v červnu. Další seče pak provádíme po jednom až dvou měsících. S okrasnými rostlinami to máme v tomto směru ještě jednodušší, seče se neprovádí žádné, musíme však plít. Takže je to vlastně „prašť jako uhoď“ a provádění sečí je ve skutečnosti jednodušší. Určitě nelze doporučovat pravidelně střižený travní porost bez bylin, jehož nároky na spotřebu živin a vody jsou enormní. Pokud pod svými stromy takový porost udržujete, lze jej poměrně snadno změnit na bylinný tím, že omezíme seč a doséváme bylinné směsi. Za několik let je tak možné dosáhnout lučního porostu bez radikálního zásahu do zahrady. Luční květiny v trávě pak dokonce omezují výskyt mšic a jiných škůdců na stromech. Je totiž prokázáno, že predátoři, kteří se vyskytují na lučním podrostu, významně omezují populace hmyzích škůdců. A to právě především mšic. Omezíme tak dokonce i potřebné zásahy chemií vůči škůdcům, jen nám nesmí vadit sklizně ze žebříku a nebo šplhání po stromech, pokud to již svým mohutným vzrůstem a stářím umožňují. Naopak takové sady vypadají při rozumném řezu a péči oproti těm intenzivním velmi přirozeně, přírodně. Ostatně dříve se v zahradách ovoce jinak nepěstovalo.
